Dříve byli lékaři schopni určit, že pacient požil muchomůrkovité houby, ale pro obrovskou podobnost spor je v některých případech nedokázali přesně identifikovat. Proto museli i preventivně nasadit širokospektrální léčbu s razantními účinky.

V posledních letech se toxikologie posunula výrazně kupředu. Příkladem je kapalinový chromatograf, přístroj, který v Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava (FNO) používají od roku 2016. Ten rozpoznává toxiny velice rychle a s jistotou lékařům řekne, zda ve vyšetřovaném biologickém materiálu je amanitin, toxin charakteristický pro muchomůrku zelenou, či jiný toxin. To je klíčové pro rychlé nasazení adekvátní léčby a úspěšné vyléčení pacienta.

Toxikologická laboratoř ve FNO analyzovala s pomocí kapalinového chromatografu od roku 2016 až do současnosti desítky vzorků biologického materiálu, zaslané do laboratoře s podezřením na otravu houbami.

„Pokud člověk snědl houby a objeví se u něj potíže, měl by jít k lékaři a informovat jej, že v průběhu předchozích 48 hodin požil houby. Ideální je přinést s sebou i vzorky zvratků a stolice. To vše i s odebranými vzorky krve a moči pak analyzujeme,“ vysvětlil už dříve Petr Kurka, odborný pracovník v laboratorních metodách Ústavu soudního lékařství FNO.

Nejtěžší formy otrav nastávají po požití muchomůrky zelené. Podle lékařů se jedná o ojedinělé případy, ale setkávají se s nimi téměř každý rok.

Muchomůrka zelená je nebezpečná i průběhem otravy. „Plné klinické projevy otravy průjem a zvracení se totiž objevují až s určitým časovým odstupem po požití, zpravidla po šesti až 12 hodinách, bývají to však i desítky hodin. Pak se potíže utlumí a lidé mají pocit, že je vše v pořádku. Ovšem po 24 hodinách nastane druhá fáze. Pacient zvrací krev a má i krvavý průjem, protože už jsou postižena játra. Čím později druhá fáze nastane, tím je otrava nebezpečnější a záchrana problematičtější,“ upozornil Petr Kurka.

Ve FNO se při podezření na otravy houbami ale lékaři častěji než s muchomůrkou zelenou setkávají s dalšími jedovatými i nejedovatými houbami, které mohou způsobit zdravotní potíže. „Za poslední dva roky však nebyla v Moravskoslezském kraji zaznamenána ani jedna smrtelná otrava houbami,“ dodala mluvčí FNO Naďa Chattová.

Sbírat houby nebo ne na haldách? Houbaři by měli věnovat pozornost lokalitám, kde houby sbírají. Nevhodná jsou například místa poblíž rekultivovaných skládek. Mykolog Vít Balner říká, že on by se sběru hub na haldách vyhl. „Nevím, zda existuje hlubší výzkum o podmínkách v hlušinách kolem dolů, ale je prokázáno, že houby kumulují anorganické látky. Třeba i některé organické látky jako pesticidy. Houby mají schopnost zvyšovat obsah těchto látek až dvacetkrát. Hladina látky v houbě pak dalece překračuje únosné limity. Houba vypadá chutně a zdravě. Přesto je škodlivá,“ tvrdí mykolog. Jeho názor však nesdílí Tamara Starnovská, vrchní nutriční terapeutka z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. „Pravda, houby mohou absorbovat toxické látky z půdy v trochu větším množství než okolní rostliny. To ale neznamená, že se v nich tyto látky koncentrují v nějakých nebezpečných dávkách. Ukázaly to rozbory hub posbíraných v rizikových oblastech. Těžké kovy a chemické látky, které v nich mohou být v malých množstvích, se navíc nestačí do těla absorbovat. Houby totiž obsahují velké množství vlákniny. Ta v zažívacím traktu zvětší svůj objem, protože na sebe váže vodu. Tím stimuluje stahy střev a zrychluje průchod trávicím ústrojím. Proto organismus nestihne zmíněné látky vstřebat,“ tvrdí Starnovská.