Kliknutím zvětšítePo konci druhé světové války se začalo obnovovat československé vojenské letectvo zlikvidované nacistickými okupanty. Vytvářely se nové letecké útvary, stavěla se letiště. Po celé republice také vznikalo hodně leteckých školních pluků. V jednotlivých turnusech těchto útvarů začali přicházet nový adepti v podobě pilotů, navigátorů, palubních střelců. Vznikaly též školy pro pozemní personál v podobě mechaniků a dalších leteckých odborností starající se o techniku.
Šlo vesměs o leteckou techniku po německé Luftwaffe s různým určením jako stíhací, školní, dopravní či kurýrní. K tomu Československo získalo i techniku od Spojenců v podobě letounů Spitfire, dále letouny ze SSSR v podobě stíhacích Lavoček, lehkých bombardovacích letounů Petljakov a legendárních bitevních letounů IL – 2 Šturmovik.
Druhá polovina čtyřicátých let a celá padesátá léta se tak nesla ve velkém rozmachu a rozvoji letectva, který měl bohužel i stinné stránky. Událo se hodně havárií i katastrof a bohužel při nich zahynulo nemálo letců i dalších členů osádky. Hodně nehod měla na svědomí i nekázeň pilota, osádky, řadu technická vada, pochybení pozemního personálu či meteorologické podmínky.
Osádce se nic nestalo
U poněkud kuriózní nehody, která se stala na tehdejším předměstí Šumperka, figuruje letoun německé produkce typu Siebel. Pozitivní na celé události bylo, že se nikomu z tříčlenné osádky letounu nic nestalo a naštěstí se nikdo nezranil ani na zemi v místě dopadu letounu.
jak se celá událost odehrála?
Dne 12. května 1953 v 10. 36 hodin havaroval v Šumperku, v ulici Krušnohorské číslo 7, letoun typu Siebel C – 3A, evidenční číslo 390, z Leteckého spojovacího a šturmanského učiliště v Chrudimi. Na palubě letounu byl pilot, poručík Milan Alušic, šturman (letovod), poručík František Izák, a palubní radiotelegrafista, podporučík Rudolf Verner.
Poručík Alušic měl toho dne cvičit několik okruhů a po skončení okruhů provést let v zóně, kde měl nařízeno cvičit stoupání po kursu, mírné a ostré zatáčky, skluz, spirálu a hadovitý let. Na okruhy vystartoval v 08.05 hodin a po provedení šesti okruhů bez závad, dostal pokyn pro plnění úkolu v zóně, kam odstartoval v 08.50.
Nařízené úkoly měl plnit v pracovním prostoru Skuteč. Do prostoru správně odstartoval, nabral nařízenou výšku tisíc metrů a v prostoru Skuteč prováděl nařízené úkony. Přešel na cvičení ostrých zatáček. Při ukončení třetí ostré zatáčky doleva a při jejím vybírání mu podle výpovědi prasklo v řízení. Letoun na žádné pohyby řídicí páky nereagoval a zůstal v levé zatáčce při náklonu asi třicet stupňů. Šturman tvrdil, že i pravé řízení se pohybovalo souběžně s levým a rovněž nereagovalo.
Rozkaz k opuštění stroje
Pilot se pomocí řídicí páky pokoušel několikrát uvést letoun do normální polohy, ale nedařilo se mu to. Když viděl, že letoun nemůže ovládnout, dal členům osádky rozkaz k opuštění letounu padáky. Všichni členové posádky přistáli na okraji města Skutče poblíž nádraží.
Nikým neřízený letoun pokračoval v letu, vítr ho unášel východním směrem. Podle výpovědí členů osádky, kteří jej pozorovali, létal v elipse, přičemž nabíral a opět ztrácel výšku.
Neřízený letoun uletěl zhruba osmdesát kilometrů. Svou vzdušnou pouť zakončil nárazem do domu v Šumperku. Naprosto rozbitý na kousky skončil v zahradách poblíž dnešní křižovatky ulic Šumavská a Jiřího z Poděbrad.
Za příčinu nehody bylo určeno přetržení spojovacího táhla od páky kardanu k páce na trupové přehradě, v zápichu závitu oka. Křidélka tak byla levou řídicí pákou neovladatelná.
O dalších osudech posádky není zatím nic známo. Milan Alušic sloužil již jako nadporučík a pilot MiG-15 u 47. průzkumného pluku v Milovicích.
Jeho další letecká kariéra byla bohužel 5. 7. 1957 tragicky přerušená, když havaroval se svým letounem MiG-15bis.
Za možnost zveřejnit fotografii Milana Alušice děkuji jeho dceři, paní Vozárové, s manželem.
Autor: Milan Sivanič
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
