Výletníky na toto romantické místo v bývalé oboře navede městský turistický okruh. Opravu hrobky a zřízení muzea zařídily Lesy ČR, protože leží na jejich pozemku. V minulosti bylo toto pietní místo zhanobeno, proto při otevření muzea v mauzoleu bylo v programu i žehnání hrobu knězem.

Rod Keilů založil Železárny a drátovny Bohumín. Svůj vztah k Městu Albrechticím Keilové projevili tím, že si zde postavili hrobku s kaplí. Dnes září novotou, ale ještě nedávno to byl symbol barbarství.

Keilové postavili mauzoleum mimo hřbitov. Chtěli spočinout ve Městě Albrechticích poblíž svého zámku v oboře pod kopcem Dubí. Hrobka s pěti zesnulými bez větší úhony přečkala do osmdesátých let, ale Keilům nebyl dopřán posmrtný klid v Albrechticích, které tolik milovali. Na odlehlé místo k jejich hrobce s kaplí se začali stahovat zloději a vandalové. V dobách komunistického režimu byli továrníci i šlechtici prezentováni jako nepřátelé, zvlášť když hovořili německy. Možná proto někteří z místních nectili ani majestát smrti.

Nejdřív byla opakovaně vyrabována kaple, a pak došlo i na vykrádání hrobů. Pamětníci dodnes s mrazením v zádech vzpomínají na otřesný zážitek, když se v roce 1984 parta opilců bavila tím, že vytáhla z rakve nabalzamovanou mrtvolu a lidské ostatky rozházela po okolí. Veřejná bezpečnost dokonce vyšetřovala nález lidské lebky v řece Opavici. Následně byly ostatky Keilů převezeny do hromadných hrobů na krnovském a albrechtickém hřbitově.

Honosná hrobka ponechaná svému osudu chátrala tak dlouho, až se zřítila střecha a změnila se v ruinu. V kryptě s výklenky pro pět rakví nocoval bezdomovec. Naštěstí se Lesy České republiky rozhodly tomuto místu vrátit pietu a investovat do hrobky 1,5 milionu korun. Nemělo už smysl mauzoleum vracet do původního stavu.

Kaple dostala skleněnou střechu, a vznikl tak prosvětlený prostor, který slouží jako muzeum hraběcího rodu Keil von Eichenthurn. Návštěvníkům o něm zasvěceně vypráví lesník Ivan Roller.

„Skleněná střecha je symbol nového využití mauzolea. Vybízí k zamyšlení a rozjímání. Je to memento osudu rodiny Keilů i lidské lhostejnosti. Obyvatelé Albrechtic mohou být hrdí na to co dokázali Keilové, kteří měli ve své firmě sociální program už v 19. století. Dávno před Baťou stavěli v Bohumíně dělnické kolonie, a dokonce byla po nich pojmenována ulice v Ostravě u hlavního nádraží,“ uvedl Roller, který návštěvníkům vypráví zapomenutý příběh rodu Keil von Eichenthurn.