Podle nich nejsou domácnosti v regionu hlavními znečišťovateli, místní domkaři topí spíše plynem a ani statistická roční produkce polétavého prachu na jednoho člověka není v porovnání s ostatními regiony republiky vysoká. „Moravskoslezský kraj je na tom s ovzduším nejhůř, proto jsme s kampaní začali tady,“ vysvětluje Tomáš Chalupa.

Na obyvatele Moravskoslezského kraje už od počátku února cílí kampaň Dýcháme to, čím topíme, která se od začátku potýká s kritikou, podle níž je hlavním znečišťovatelem průmysl, a nikoliv domácnosti. Nemáte pocit, že kampaň takového ražení byla v nejprůmyslovějším regionu republiky tak trochu vyhozením peněz?

To si opravdu nemyslím. Nikdy jsme přece neřekli a ani v kampani to netvrdíme , že kvalitu ovzduší v Moravskoslezském kraji nezpůsobuje pouze průmysl, nebo naopak za něj mohou pouze domácnosti. Naopak. Chtěli jsme, aby si lidé uvědomili, že v tom pomyslném koláči zdrojů znečištění jsou kromě emisí z průmyslových podniků na české i polské straně a dopravních exhalací i „domkaři“, kteří mnohdy nesprávným topením zatěžují naše ovzduší stejnou měrou jako ty ostatní zmíněné zdroje.

Jenže v Moravskoslezském kraji je podle posledního sčítání lidu zhruba dvakrát méně kotlů na tuhá paliva než například na Vysočině nebo v jižních Čechách. Proč byla tedy kampaň zacílená právě do tohoto kraje? Existují snad nějaké indicie, že by místní obyvatelé na rozdíl například od Jihočechů neuměli topit?

Teď budu parafrázovat titulek jednoho článku, který nedávno vyšel v jednom deníku. Neplatí, že obyvatelé Moravskoslezského kraje topí lépe, nebo že jinde jsou naopak „větší prasata“. V celé republice se pravděpodobně v domácnostech, kde mají kotel na pevná paliva, topí přibližně stejně špatně. My jsme se rozhodli kampaň spustit v tomto kraji proto, neboť je tady ovzduší nejhorší, a situace tedy vyžaduje nejrychlejší řešení. Diskuse o tom, kdo za to může, kdo je viník, kdo má a kdo nemá něco se svými emisemi udělat, není opravdu namístě.

Vážně si myslíte, že lidé na Ostravsku topí PET-lahvemi?

Existují domácnosti, které z různých důvodů pálí doma odpadky, ale to je extrém, kterých mnoho nebude. Problém špatného spalování tkví v tom, že neumíme topit správně. I odborníci, se kterými v kampani spolupracujeme a se kterými jsem několikrát právě na toto téma hovořil, se shodují, že za kvalitní palivo lze považovat i uhlí, které spálené v dobrém a kvalitním kotli je lepší než spálené mokré dřevo. Jde o to, jestli necháváme dřevo dva roky vyschnout, než ho strčíme do kamen, jestli čistíme komín, ale i třeba o teplosměnné plochy kotle. To všechno jsou věci, které významnou měrou ovlivní to, co z našeho komína vypouštíme ven.

Podle statistik ale v porovnání s ostatními kraji Moravskoslezský kraj nedisponuje pouze průměrným počtem kotlů na pevná paliva, ale i poměrně malým množstvím polétavého prachu vyprodukovaného domácnostmi. Na jednoho obyvatele zde připadá za rok zhruba kilo prachu, na Středočecha necelá tři kila a na Jihočecha téměř tři a půl kila…

To jsou informace, které minulý týden uveřejnila MF Dnes. Musím ale bohužel konstatovat, že v tomto článku se sčítala jablka s hruškami. Menší množství emisí tuhých znečišťujících látek na hlavu v Moravskoslezském kraji je způsobeno vyšším podílem plynofikace, samy statistiky přece uvádějí, že je zde méně kotlů na pevná paliva než jinde. Nejvíce problémovou látkou v ovzduší regionu je ale z hlediska imisních limitů i lidského zdraví benzo(a)pyren. Podíl benzo(a)pyrenu z vytápění domácností je ještě mnohem vyšší, než je tomu u podílu tuhých znečišťujících látek. U benzo(a)pyrenu, který je nejzávažnějším problémem kvality ovzduší ve vašem regionu i celé ČR a který má také největší dopad na zdraví lidí, je dominantní emisní role vytápění domácností neoddiskutovatelná, protože významnými průmyslovými zdroji benzo(a)pyrenu jsou pouze koksovny.

Veřejnost uznává, že lokální topeniště by se měla řešit. Prioritou by však podle řady lidí měl být průmysl, který se na Ostravsku na znečištění nejvíc podílí.

Priority bude vždy každý vidět jinak. Rozumím tomu, že lidem, kteří žijí například v Bartovicích, primárně vadí emise z přilehlého ArcelorMittalu. Na druhé straně o pár kilometrů dál už mohou lidé vidět situaci zcela jinak, protože jim primárně vadí kouř ze sousedova komína, který jim dlouhodobě otravuje vzduch. Podle mě není důležité, jestli je podíl domácností na znečišťování ovzduší dvaceti- nebo padesátiprocentní. Jde zkrátka o to, abychom si všichni uvědomili, že každý krok ke snižování emisí je krokem dobrým.

O nutnosti snížit průmyslové emise ale hovoří i Radim Šrám z Akademie věd, jehož studii dopadů znečištěného ovzduší na zdraví Ostravanů financovalo vaše ministerstvo…

To je pravda. Jenže kdo si tu studii opravdu pečlivě přečetl, ví, že se jeho výzkumy vůbec nezabývaly určováním zdrojů znečištěného ovzduší „zodpovědných“ za imisně a zdravotně nevyhovující stav, nýbrž pouze hodnotily vliv různých vzorků, odebraných z ovzduší, na lidské zdraví. To, že snižování průmyslových emisí je prioritou před ostatními zdroji znečištění, je pouze osobní domněnka pana doktora Šráma, a nikoliv výsledek výzkumu.

Tlak na domácnosti má tedy podle vás smysl?

Začít se starat o zdravý vzduch má vždycky smysl. Víme, že můžeme snížit emise u průmyslu, máme na to směrnice i finanční pobídky na investování do těch nejlepších technologií. Můžeme snížit emise z domácností tím, že lidem nabídneme možnost finanční dotace na dobrý kotel a informační kampaní jim budeme trpělivě vysvětlovat, že odpadky se nepálí, dřevo musí být proschlé a kotel správně seřízen a udržován. Bohužel víme, že významnější snižování emisí z dopravy je řešitelné těžce a draze, navíc se většinou nejedná o snižování, ale pouze o přesun emisí o několik kilometrů dále, což regionální situaci neřeší. To, co ovlivnit umíme, bychom ovlivňovat měli. A začít musí každý u sebe.