Milotice, německy Milkendorf, původně však Milotndorf, získaly své jméno podle svého zakladatele Miloty z Dědic z rodu Benešiců. V polovině 19. století byly Milotice i Jelení začleněny do okresu Bruntál a v roce 1959 pak byly obě obce sloučeny. V obou vzniklo od počátku 20. století několik podniků: v Miloticích to byla tkalcovna a barvírna látek a továrna na laky Trion, v Jelení tkalcovna lněného a bavlněného zboží a cihelna. Do 31. prosince 1991 byly Milotice nad Opavou včetně místní částí Jelení součástí města Bruntál. Od roku 1992 vystupuje obec samostatně. K místním pamětihodnostem bezesporu patří farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jelení, postavený v letech 1675 - 1676 a hřbitovní kaple Nanebevzetí Panny Marie v Miloticích z roku 1888. *Zdroj: Miloticenadopavou.cz

Rusínská komunita

Do Milotic nad Opavou při poválečném dosídlování přišli noví obyvatelé z východoslovenských vesnic. Jejich mateřštinou byla rusínština. Málokdo ví, že v Miloticích je možné zaslechnout rusínštinu dodnes. Slovanský národ Rusínů žije na území několika států. Nejpočetnější rusínská komunita je na Slovensku, kde se k tomuto etniku hlásí necelých 35 tisíc občanů.

Bruntálský historik Josef Cepek v knize „Jelení a Milotice v proměnách času“ zveřejnil zásadní dokument: „ONV v Medzilaborcích tímto potvrzuje, že občané obce Világy odcházejí dne 30. října 1945 v počtu 500 duší do obce Jelení a Milotice v okrese Bruntál. K možnosti přesídlení do českého pohraničí přistupovali obyvatelé této oblasti s jednoznačným odhodláním řešit ekonomické a sociální problémy, se kterými dosud zápasili,“ zaznamenal Cepek ve své knize.

Zdroj: Youtube

Aby čtenáři pochopili, jak Rusíni vnímají svou identitu, Cepek doplnil text rusínské hymny: „Ja Rusin byl, jest a budu. Ja rodilsja Rusinom. Čestnyj muj rod nezabudnu. Ostanu jeho synom.“ Dosídlenci se ve svém novém domově v Miloticích naučili češtinu, protože jsou zvyklí respektovat úřední a školní jazyk. Přesto ve svých rodinách uchovali rusínštinu i řeckokatolickou víru.

Rodné vesnice zničila válka

„Koncem druhé světové války naši předci na východním Slovensku utekli ze svých domovů, když se přiblížila fronta. Po návratu našli celé vesnice až na pár baráků srovnané se zemí. Nebylo se kam vrátit,“ popsal starosta Milotic Jan Palupčík situaci v rusínských vesnicích, když Československá vláda nabídla možnost přestěhovat se do Sudet a převzít tam majetek po Němcích. Nějaký čas dosídlenci z východního Slovenska bydleli v Miloticích společně s Němci, kteří čekali na odsun.

Zdroj: Youtube

Mladí o rusínštinu nestojí

Občané Milotic jsou v kontaktu se svými příbuznými na Slovensku. Zvou se na pohřby i na svatby, navštěvují se o svátcích. Díky těmto vazbám se v rodinách rusínština udržela.

„Když se jsme sami mezi sebou, tak se bavíme rusínsky. Stačí, když mezi nás přijde jeden, kdo nerozumí, tak přejdeme do češtiny. Fungovalo to tak v Miloticích odjakživa. Těch, kdo dobře umí rusínsky, bohužel rychle ubývá. Mladí většinou už nemají o rusínštinu zájem, a nemůžeme se jim divit. Proč se učit jazyk, kterým už moc lidí nemluví. My, co mluvíme rusínsky, jsme smíření s tímto přirozeným vývojem,“popsal starosta Jan Palupčík současnou situaci v obci - CELÝ ROZHOVOR S PRVNÍM MUŽEM MILOTIC NAD OPAVOU NAJDETE ZDE.

Prastarý národ s vlastní kulturou

Nedávno starostu požádala o spolupráci překladatelka z rusínštiny, která se o Miloticích dozvěděla prostřednictvím Karlovy univerzity.

„Dozvěděla se, že jsme v Miloticích v roce 2015 oslavili 70. výročí dosídlení velkým setkáním rodin. Poslala mi dotazy na naše mše, tradice a životní osudy. Její zájem mě potěšil a začal jsem přemýšlet, kolik asi existuje Rusínů. Není to jen enkláva z východního Slovenska. Historickým domovem Rusínů jsou oblasti v Srbsku, Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku, Moldávii i na Ukrajině. To je důvod, proč v jejich jazyce existuje spousta dialektů. Je to národ s dlouhou historií a vlastní kulturou, jen není ho vidět, protože žije roztříštěný v tolika státech,“ doplnil starosta Palupčík s tím, že konkrétní počty Rusínů mohu odborníci jen odhadovat. Zatímco někteří cítí svou rusínskou identitu, jiní už dávno splynuli s majoritou.

Katolický i pravoslavný kněz

Na Slovensku se Rusíni hlásili k řeckokatolické víře. Ta stojí na rozhraní mezi pravoslavím a katolicismem. Liturgie je stejná jako u pravoslavné církve, ale současně uznávají autoritu papeže. Do milotického kostela jezdí sloužit bohoslužby pravoslavný i katolický kněz.

NEPŘEHLÉDNĚTE:
Na konci článku najdete MAPU VŠECH MÍST, která jsme letos v rámci seriálu DENÍK NA NÁVŠTĚVĚ navštívili.

„Na velikonoce přijíždí do Milotic také věřící z Bruntálu, kteří mají vazbu na pravoslavné obřady. V kostele probíhá tradice svěcení košíků, ve kterých jsou velikonoční vajíčka a klobásy. Rodiny po mši usednou na společný slavnostní oběd. Obecně je ale v Miloticích jen hrstka věřících. Na pravoslavné mši se sejde třeba šest lidí, a na katolické je to podobné. Katolický i pravoslavný kněz se snaží, aby víru a tradice udrželi. V kostele se střídají a vychází spolu dobře. Jako správní křesťané,“ uzavřel starosta Milotic.

ZAJÍMAVOSTI O OBCI

Po rekonstrukci se Jan Nepomucký přestěhoval

K Miloticím neodmyslitelně patří pískovcová barokní socha Jana Nepomuckého v životní velikosti. Byla vyrobena v roce 1780, jak uvádí letopočet na zadní straně. Přestože Nepomucký zahynul mučednickou smrtí už ve 14. století, církev ho kanonizovala neboli prohlásila za svatého až v roce 1729.

Úcta k tomuto světci se rychle šířila, protože byl považován za zemského patrona. Když se jeho socha objevila na Karlově mostě v místě, odkud byl shozen do Vltavy, každý zbožný katolík si přál mít podobné dílo ve své obci.

V tomto kontextu se socha Jana Nepomuckého objevila také v Miloticích nad Opavou. Původně stála u vstupu do statku.

„Socha světce možná byla myšlena jako ochránce zemědělské usedlosti. Po válce už tam nikdo nebydlel, takže statek chátral. Nakonec ho zbourali. Také socha naléhavě potřebovala opravit. Obec zažádala o dotaci, ale bylo nutné nejdřív dořešit majetkové vztahy. Řada problémů vyplývala z toho, že Nepomucký stál na soukromém pozemku. V rámci restitucí se pozemek pod sochou vydal soukromníkovi, ale dotace byla vázaná na pozemek obce,“ zavzpomínal starosta Milotic Jan Palupčík.

Milotice nad Opavou jsou klidná obec obklopená přírodou.Milotice nad Opavou jsou klidná obec obklopená přírodou.Zdroj: Deník/František Kuba

V dalších kolech se dotační požadavky zmírnily, ale stále bylo nutné se s majitelem pozemku domluvit, aby Nepomucký zůstal i v budoucnosti veřejně přístupný a okolí udržované. „Majitel pozemku měl svoje požadavky a představy, obec taky, tak jsme se nakonec rozhodli sochu přemístit. Statek zmizel, původní kontext sochy se změnil, takže ani památkáři nakonec nebyli proti stěhování na obecní pozemek,“ popsal starosta jak se podařilo spojit stěhování a restaurování do jedné akce.

Na padlé rudoarmějce nezapomínají

Milotice nad Opavou vzorně pečují o památník vojáků, kteří padli za druhé světové války. „Každoročně se tam scházíme a pokládáme květiny ve výročí osvobození. Většinou k památníku přijde tak do dvaceti lidí. Vzhledem k velikosti Milotic je to opravdu hodně, ale jezdí sem také zájemci o historii z Bruntálu. Už se nás z okolních obcí ptají, jak to děláme, že si tady tolik lidí připomíná květnová výročí. Dělám si legraci, že nejvíc táhne, když je k tomu čepuje pivo na náklady obce. Sám ale nevím jak jsme to dokázali, že se nás tolik schází u památníku,“ představil starosta Milotic Jan Palupčík jak funguje pietní místo.

Zatímco okolní obce německá armáda většinou vydala bez boje, v Miloticích se střílelo. „Existují záznamy o padlých při bojích o nádraží. Šest nebo sedm mladých kluků skončilo narychlo pohřbených tady na našem hřbitově. Později byli exhumováni a převezeni na centrální pohřebiště v Bruntálu. To je důvod, proč se vždycky sejdeme u památníku, pustíme československou hymnu a tiše postojíme. Nikdo z toho nedělá politiku. Události spojené s osvobozením od nacismu se mají připomínat. Myslíme na mladé muže, kteří umírali na konci války. V květnu, když už všude zpívali ptáci. Čestně splnili svou vojenskou povinnost. Naší povinností je připomínat, že položili život za naši svobodu,“ vysvětlil starosta Milotic nad Opavou, co symbolizuje čerstvě opravený památník.

Tip na výlet: Po zelené za řopíky

Vydejte se na procházku severní částí obce Milotice. Trasu začněte od rozcestníku (Milotice nad Opavou – bus). Své kroky směřujte po zelené turistické značce k rozcestníku u železniční zastávky vzdálené necelé 3 kilometry. Právě v jejím okolí můžete narazit linii předválečných bunkrů - tzv. řopíky.

Jeden z bunkrů u železniční zastávky Milotice nad Opavou.Jeden z bunkrů u železniční zastávky Milotice nad Opavou.Zdroj: Martin Odziomek

Objekty v lokalitě mají velmi zajímavou historii, protože právě v této oblasti až k obci Košetice se odehrávala první výsadková (byť cvičná) operace německých jednotek. Podél linie opevnění je možné dojít až do vzdálenějších Milostovic u Opavy, kde můžete zhlédnout zrekonstruované objekty čs. pohraničního opevnění.