Dům pod Svahem v havířovském Šumbarku je zařízení, pro které se prostřednictvím dárcovské výzvy U Suchánků vybírají na webu darujme.cz peníze za odřeknutý alkohol. „Každé nevypité pivo pomůže bojovat se závislostí!“ popisuje Lucie Pálková, šéfová domova s kapacitou třiadvaceti klientů. Aktuálně jich tady na pobyt trvající půldruhého roku zůstává patnáct, včetně Tondy či Milana – alias Pavouka – jejichž osudy nemohou být rozdílnější.
Vydělané peníze i smysl života odplavuje vodka
„V životě jsem nechodíval do hospod,“ konstatuje dvaašedesátiletý Tonda z Přerova. Svého času úspěšný podnikatel, mj. v mediálním i vydavatelském byznysu, spatřující smysl života v dalším a dalším vydělávání. S dospíváním a osamostatněním dětí přichází rozpad manželství, na scéně se objevuje vodka.
„Sedmička za večer,“ líčí nástup alkoholické éry. Během ní ještě zvládá pečovat o stárnoucí rodiče a vyrážet na služební cesty (ovšem jen vlakem, protože pod vlivem v autě nechce).
Tonda zjišťuje, že „neumí žít sám se sebou“ a k tomu prodělá ještě mrtvici, po které nevidí na jedno oko. „Dvakrát jsem se chtěl upít k smrti. Doslova,“ popisuje pokusy o zoufalé sebevraždy, po kterých se dostává do psychiatrické léčebny v Kroměříži. Teď abstinuje už šestnáct měsíců, je spokojený s režimem v zařízení Armády spásy v Havířově, jelikož se stále necítí na to vyjít jen tak svobodně mezi lidi. Čeká ho ostatně ještě dalšího půldruhého roku v tréninkovém bytě pro klienty domova.
Někdejší podnikatel pobývá s jedním abstinujícím na čtyřlůžkovém pokoji. „Ještě tu byl s námi další, ale ten se rozhodl včera skončit a nikdo ho tady násilím nedržel,“ poznamenává Tonda.
Zatímco jeho sousedovi dominuje u postele obrovská nádoba s namletou kávou, on je pyšný na výstavku fotografií své rodiny. Zejména si považuje vnučky. Nový cíl v životě, jak Tonda dodává, by mohl mít v pomoci druhým. Zahrává si s myšlenkou kurzu pro pracovníka v sociálních službách a prací se seniory.
Od alkoholu uniká hůře, než od brownu a perníku
Milan, jemuž se říká Pavouk, je místní, čtyřiapadesátiletý pamětník socialistické narkomanské scény v Havířově a v Ostravě. „Začínali jsme fakt ještě za komunistů s heroinem – brownem. Byli jsme jen taková komunita, zpočátku žádní dealeři,“ vypráví klient Domu pod svahem, o jehož minulosti cosi vypráví i bohaté vězeňské tetování. Do křížku se zákonem se dostává v nové fázi závislosti, když mění heroin za pervitin, učí se ho vařit (pět let to trvá), distribuuje drogu dále… a za vše bývá zavírán.
„Nechtěl jsem přestat fetovat, ale po posledním výkonu trestu jsem si řekl, že je to furt dokola. Do basy a ven,“ přiznává. Končí tedy se zakázanými omamnými látkami a vrhá se na ty legální: Pivo, víno i kořalka. A nepřipouští si, že se blíží další pád na dno – byť doktoři a přátelé před ním varují. Opava a Holčovice, tam Pavouk pobývá na protialkoholních léčeních, zjišťuje, že léta běží a jeho zdraví se kazí (on sám užívá jadrnější, regionální výraz „kurví“). Má ucpané cévy, trpí jaterními obtížemi.
„Z chlastu je horší se dostat, než z brownu nebo perníku. Alkohol je totiž všude,“ míní Pavouk v separé pokoji pro jednoho. Roušku na obličeji má modrobílou, jeho náklonnost k fotbalovému Baníku Ostrava je zřejmá i z jiných relikvií. Stejně jako náboženské cítění.
Chystá si oběd – pečená kuřecí stehna a kastrol brambor – jeden z posledních v Domě pod svahem. Ve druhém únorovém týdnu se stěhuje do startovacího bytu. Se sociální pracovníci spřádají plány, kde by si mohl obstarat práci.
Suchej únor
Čistou hlavu si pochvaluje 78 %, novou osobní hrdost 86 %, lepší spánek a více energie shodně 58 %, omezení kouření 44 %, váhu dolů 35 % a vděčnou peněženku 59 % lidí zapojujících se druhým měsícem každého roku do kampaně Suchej únor. Čili měsíc (nebo i více) bez kapky alkoholu! Organizátoři této výzvy běžící na webu suchejunor.cz upozorňují, že za hranou „rizkového“ pití je v Česku okolo milionu lidí! Armáda spásy v této souvislosti přichází se svou výzvou „U Suchánků“, v níž účastníci posílají na její konto peníze, které by jinak reálně propili.