„Nádhera, kdyby tak vypadaly všechny zastávky a hlavně, aby je lidé neničili,“ radují se místní občané z repliky historické železniční zastávky pro Amalín, která byla postavena jako sponzorský dar obci Slezské Rudoltice. Nedávno byly nádražní budovy kolem Osoblažky převedeny do majetku obcím. Právě pod Rudoltice patří Amalín jako místní část i jako železniční zastávka.

Sponzor, který na své náklady postaví repliku historické železniční zastávky? Takoví srdcaři se kolem Osoblažské úzkokolejky opravdu našli. Nádraží Slezské Rudoltice se po generální rekonstrukci rozzářilo už loni. Proti němu je zastávka Amalín dřevěná budka. Přesto její výroba trvala od ledna do dubna. Jednak tesaři stloukali prkna a trámy starodávnou technikou jako před sto lety, a navíc jejich práci v březnu přerušila opatření proti koronaviru. Řemeslníci se pak ke své nedokončené práci v Amalíně vrátili v rouškách.

STŘECHOU ZATÉKALO

„První impulz zaměřit se na zastávku Amalín byla díra ve střeše, kterou tam zatékalo. Při prohlídce střechy jsme byli nepříjemně zaskočeni havarijním stavem celé konstrukce. Dřevo bylo zchátralé tak, že čekárna mohla někomu spadnout na hlavu,“ popsal výchozí situaci starosta Slezských Rudoltic Mojmír Pargač. Ten za zdařilou rekonstrukci sousedního rudoltického nádraží už přebíral několik ocenění.

Nádražní budovu Slezské Rudoltice opravila firma Vendulka Caisbergerová a jako stavbyvedoucí zde působil Zdeněk Caisberger. Když se zástupci firmy dozvěděli, jaké problémy má zastávka v Amalíně, nabídli, že postaví úplně novou jako sponzorský dar. Materiál a odborná řemeslná práce představují hodnotu kolem 600 tisíc korun.

ÚCTA K HISTORII: JEN HŘEBÍKY, ŽÁDNÉ VRUTY

„Podařilo se najít originální plány nádraží a zastávek na Osoblažce z dob Rakouska- -Uherska. Tehdy šlo o typizované železniční stavby. V Amalíně byla zastávka zřízena až později, za Československa. Po poradě s odborníky jsme se rozhodli, že v Amalíně postavíme přesnou repliku historické čekárny, jaká stávala v Dívčím Hradě. Zásadou bylo použít jen spojovací techniky, jaké znali řemeslníci před sto lety. Zatímco spoje tvoří jen čepy a hřebíky, vrut je tady téměř sprosté slovo,“ uvedl starosta Mojmír Pargač s tím, že historické stavební postupy se netýkají jen dřeva, ale také třeba břidlice na střeše zastávky. Kdyby se nehlídala historická přesnost, mohla být zastávka hotová za pár týdnů.

„Nechceme, aby Amalín dopadl jako zastávka Horní Povelice. Povelická čekárna, která před pár lety nahradila tu původní, je odstrašující příklad, jak se na historicky cenné trati nemá stavět. My ve všem vycházíme z původní projektové dokumentace,“ uzavřel Pargač.