„Janko, Janíčku! Vždycky ses mi vracel domů, teď už tě neuvidím,“ dávala průchod svým emocím maminka Marcela. Svěřovala se, že náhle zesnulý syn měl dva bratry a tři sestry. O život přišel mladý muž poté, co ho srazil v Plzeňské ulici taxikář.
Zdrcená rodina se s ním podle slov maminky rozhodla naposledy rozloučit skutečně exkluzivně: Ať to stojí, co to stojí! Z pohřebního ústavu Charitas v Nové Bělé si objednala funus, jaký se v Ostravě-Přívoze konal podruhé za padesát let (první takový probíhal vloni). Kočár dopravili z Hané, koně z Jižní Moravy.
„Už třicet let udržujeme tradici poslední cesty a každý pohřeb bývá režírován na míru rodině. Děláme je bohatým i chudým,“ nechal se slyšet Václav Obr, majitel pohřebního kočáru a ceremoniář obřadu ve funebráckém oblečení. „Koně vypucovaní a vyčesaní,“ řekl kočí Josef Iš ve slavnostním kabátci s cylindrem.
Janka v honosné obrovské bílé rakvi vyzdobené církevními motivy (včetně zobrazení Poslední večeře Páně) vezli pomalu a důstojně dvěma přívozskými ulicemi až na Nádražní třídu, za tklivého znění smuteční kapely v čele se saxofonistou Janem Kandráčem. Policie hlídala dopravu, aby spřežení mohlo projet.
„Nikdy jsme nic podobného neviděli,“ přiznali manželé seniorského věku pozorující průvod ve Špálově ulici. Jankovu poslední cestu si spousta lidí fotografovala a nahrávala, jiní ji sledovali z oken domů či ve dveřích obchodů a z tramvají i trolejbusů. Rozloučit se s ním do kostela přišla spousta příbuzných a známých.
„Pozůstalí si nás znovu vybrali pro mladého člověka,“ konstatoval Vítězslav Dernický z pohřebního ústavu Charitas s tím, že minulý měsíc vypravovali v Ostravě-Kunčičkách podobně laděné poslední rozloučení s teprve čtrnáctiletou Maruškou přezdívanou Princezna. Byla jako Janko z Muglinova a též zesnula náhle.