Helena Esterkesová, Dana Milatová a Miroslava Kaštovská. Tři válečné veteránky, kterým je dohromady 268 roků, se zúčastnily pondělního pietního aktu u příležitosti už třiasedmdesátého výročí osvobození Ostravy.

Osud Heleny Esterkesová (rozené Rivcová), která pochází z ukrajinské Volyně, by vydal na několik knih.

„Narodila jsem se v roce 1926. Místo, kde jsme žili, patřilo tenkrát Polsku. Jak začala válka, byla Volyň území, které po podepsání paktu Ribentrop-Molotov připadlo Sovětskému svazu. Takže jsme nějaký čas byli pod Sovětským svazem a pak stejně přišla německá fašistická vojska,“ vzpomíná Helena Esterkesová.

Dokončila tři třídy gymnázia a pak prožívala útrapy války. Nacisté jí zavraždili rodiče, v bojích proti nim padl i bratr Heleny Esterkesové a útrapy nuceného nasazení nepřežila ani sestra.

„Já jsem zůstala sama a co jsem v těch letech zažívala jako mladá holka, to se těžko vypovídá. Pomáhala jsem na Volyni partyzánům, absolvovala jsem i vojenský výcvik. V osmnácti letech jsem prodělala skvrnitý tyfus, i z toho jsem se dostala. Do Čech jsem přijela v říjnu 1945, bydleli jsme s manželem, který bojoval ve Svobodově armádě, v Kuníně. Zůstali jsme tam skoro čtyřicet roků. Pak mi manžel umřel a teď už žiju v Novém Jičíně,“ říká žena, která nemalou měrou přispěla k tomu, že si lidé mohli připomínat osvobození Ostravy. Partyzánům začala pomáhat ve 14. letech.

Dana Milatová (rozená Gajdošíková) se narodila v roce 1929. Když se aktivně zapojila do boje proti okupantům, nebylo jí ještě ani čtrnáct let.

„Zpočátku jsem pomáhala pašovat motáky, které z vězení ve Zlíně posílal můj otec, kterého Němci zavřeli. Ty motáky byly důležité, varoval v nich například některé kamarády, aby se ukryli. Pak jsem se stala pomocnicí a spojkou 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Působila jsem na širokém území, hlavně pak na Zlínsku. Přinášeli jsme partyzánům jídlo, předávali jim zprávy,“ říká žena, která se po válce přestěhovala také do Nového Jičína.

Miroslava Kaštovská (rozená Tkáčová) se narodila v roce 1931.

„S rodiči a sourozenci jsem bydlela v Beskydech v Čeladné v Podolánkách. Bylo to na samotě. Když partyzáni přecházeli na Moravu, nechali jsme u nás přespat náčelníka štábu partyzánské brigády Murzina. Doktor říkal, že mu hrozí zápal plic a že se musí aspoň jednu noc vyležet. A že u Tkáčů by bylo nejlepší. Bylo to na samotě. Potom k nám ale začali chodit partyzáni častěji. Jednou otec pustil dovnitř dva chlapy, Rusa s Čechem, kteří prosili o pomoc. Jak se ukázalo, ten Čech byl provokatér. V lednu v pětačtyřicátém si pak gestapo našeho otce odvedlo, vzali i maminku. Mě nebylo tenkrát ani čtrnáct a zůstala jsem na té samotě se dvěma mladšími sourozenci. Maminka se pak vrátila, ale otce jsem už neviděla nikdy,“ dodala krátce před zahájením pondělního pietního aktu Osvobození Ostravy Miroslava Kaštovská.

I tato válečná veteránka patří mezi ty, díky kterým jsme si v neděli mohli připomenout už 73. výročí osvobození Ostravy od fašistických vojsk.

Připomínka výročí osvobození Ostravy - tentokrát bez gripenů

Slavnostní nástup vojáků Krajského vojenského velitelství Ostrava u pomníku Rudé armády 30. dubna 2018 v ostravských Komenského sadech připomněl 73. výročí osvobození Ostravy.Pietní akt u příležitosti 73. výročí osvobození Ostravy a ukončení druhé světové války se uskutečnil u Památníku Rudé armády v Komenského sadech v pondělí 30. dubna.

Kromě zástupců města, městských obvodů a Moravskoslezského kraje se jej zúčastnili i zástupci Armády ČR, organizací válečných veteránů, politických stran i společenských organizací.

Slavnostní nástup vojáků Krajského vojenského velitelství Ostrava u pomníku Rudé armády 30. dubna 2018 v ostravských Komenského sadech připomněl 73. výročí osvobození Ostravy.Součástí slavnosti měl být původně i přelet letounů JAS-39 Gripen. Ty ale nakonec nad Ostravou nepřeletěly.

„Důvod je ten, že naši letci drží hotovost. Proto se nemohli zúčastnit slavnostního aktu,“ vysvětlil praporčík Martin Ogořalek, tiskový a informační pracovník Krajského vojenského velitelství Ostrava.