Zatímco u některých minulých ročníků si milovníci zimního táboření v Úvalně stěžovali na přílišné teplo, letos to zdá se nehrozí. Předpověď počasí na tento víkend zdaleka nepředpokládá, že by se teploty měly vyšplhat nad nulu.

Organizátor zimního táboření Mirostav Kment počítá s minus deseti stupni a moc se na to těší.

Nemůže ale velký mráz některé z účastníků odradit?

„Určitě ne, přijedou, i kdyby mělo být minus třicet,“ směje se Miroslav Kment, který si na letošní zimní sezonu od listopadu do března naplánoval spolu se svou ženou 16 táboření. Nakonec jich ale tolik nestihl.

„Pečujeme o nemocnou maminku, ta měla přednost,“ vysvětluje. Jeho „robka“, jak říká své družce, která s ním jeho vášeň pro noci venku sdílí, se z tohoto důvodu táboření výjimečně nezúčastní, s organizací ale rádi pomohou kamarádi.

Miroslav Kment jich má mezi zimními táborníky dost. Má od nich i stan, který se osvědčil při horolezeckých výpravách v sedmitisícových výškách.

Dobré vybavení je potřebné. „Chce to nějakou vyšší karimatku, spacák mám do minus třiceti, dobrý stan, takže počítám, že se obě noci v Úvalně dobře vyspím,“ říká.

Jak vlastně takové zimní táboření probíhá a kolik lidí do Úvalna přijede?

„Lidi se začnou sjíždět v pátek po práci, máme ale mezi zimními táborníky i důchodce. Očekávám, že přijede tak padesát, šedesát lidí. Minulý rok přijelo dokonce 85, což byl rekord. Místa je ale dost, vešlo by se klidně 200 stanů. Seznamujeme se, přijet může kdokoli. Nachystáme dřevo, večer posedíme u ohně, vytáhneme kytary, vyspíme se. Ráno se snídá, a kdo chce, uvaří si čaj na ohni. Mnozí ale ocení blízkost hospody, vždyť jsou mezi námi i veteráni, co už sotva chodí. Pak si udělá každý svůj program. Po skupinkách chodíme na vycházky po okolí, zajdeme na úvalenskou i cvilínskou rozhlednu, večer si kamarádi předají dárky, zpívá se, no a v neděli balíme,“ nastiňuje program setkání Miroslav Kment.

Ne vždy je to však taková idylka, jak popisuje. Už se stalo, že přes noc napadlo tolik sněhu, že se stany probořily a jednou na tábořiště padaly dokonce i stromy.

„Jo, to bylo na Klondajku, na Slavíči. Ve větru tam spadly čtyři stromy, naštěstí mezi stany a nikomu se nic nestalo. Díky bohu,“ vzpomíná dnes již s úsměvem na dramatické chvíle.