„Když půjde do tuhého, zdravotníci budou první, kteří se s případnými problémy poperou. Teď je to pro ně taková zvláštní situace. Jako byste ve válce čekali dlouho v zákopech a útok pořád nepřicházel. Tlak na psychiku je enormní, hodně pracuje nervozita. Jsme tu ale od toho, abychom to zvládli,“ říká Svatopluk Němeček v exkluzivním rozhovoru pro Deník. 

Vedl jste resort zdravotnictví od ledna 2014 do listopadu 2016. Proto je otázka na místě: Jak hodnotíte práci svých nástupců v čele s ministrem Adamem Vojtěchem v době pandemie? 
Způsob, jakým to pojalo ministerstvo zdravotnictví, byl tragický. Zastavilo se zásobování přes firmy, které to uměly, my u nich už měli pomůcky nasmlouvány a vše mohlo dál běžet. Jenže ministerstvo si vzalo nákupy i distribuci pod sebe, a už prvních čtrnáct dnů jasně ukázalo, že tohle úředníci neumějí, nikdy to nedělalia nemají na to kapacity. Tohle se nedá naučit za tři dny bez podpory vyškolených týmů. Pak se do toho aspoň vložilo vnitro a přes své kontakty na Čínu tak bylo schopno rozjet začátek zásobování. Od té doby to v součinnosti s kraji nějak funguje. Přicházejí chvíle, kdy se naše zásoby ztenčují, a jsme nervóznější, ale podle zpráv z médií jsou na tom některé výrazně větší nemocnice daleko hůře než my.

Proslul jste tvrdými názorovými střety s tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem. Umíte si představit, že byste s ním spolupracoval coby s premiérem? Jak hodnotíte jeho kroky?
Ukazuje se, že to jeho řízení je chaotické, premiér nefunguje, jak má. Stačí jenom příklad z minulých dnů. Profesor Roman Prymula pustí informaci, že se bude společnost promořovat, což je zásadní změna oproti všem předchozím sdělením. Za dvě hodiny však přijde z úst premiéra vyhlášení, že se promořovat nebude… Lidé jsou zmatení, vzniká chaos. Tohle by přece měl premiér koordinovat, do médií by měla chodit prohlášení až poté, co jsou alternativy strategie probrány s odborníky. Teď není doba na to, aby psychika lidí byla tak zkoušená. Nakonec to vypadá, že situaci snad zvládneme a italský ani španělský černý scénář se nás nedotkne. Ale ještě neříkejme hop, dokud jsme nepřeskočili. Pořád není řečeno, že ti vážněji nemocní se do špitálů nezačnou valit. Pak by to bylo náročné. My to ale ustojíme. Musíme! 

Pojďme do Bohumínské městské nemocnice. Jak se ona připravila na koronavirovou pandemii?
Bohumín nevyřeší připravenost v rámci kraje ani České republiky, protože jsme jen menší nemocnicí. Nicméně v porovnání s ostatními jsme nouzový režim rozjeli jako jedni z prvních, a to není špatné zjištění. Máme nachystánu jednotku intenzivní péče se šesti lůžky a čtyřmi plicními ventilacemi, teď usilujeme o další dva přístroje, které umí zajistit dýchání za pacienty. Po dobu nouzového stavu jsme brzy sloučili lůžkové části chirurgického i gynekologického oddělení tak, abychom mohli mít jedno patro připravené pro infekční pacienty, kteří by hned nemuseli být napojeni na plicní ventilaci, ale přitom už nemohli ani zůstat dál doma.

Jsou u vás lůžka pro infekční pacienty obsazená?
Naštěstí zatím nejsou. Zaznamenali jsme pacienty, u kterých byl diagnostikován covid-19, ovšem průběh onemocnění umožnil jejich setrvání v domácím léčení. K tomu jsme v plicní ambulanci vytvořili příjmové místo pro pacienty se zvýšenou teplotou, kašlem, dýchacími potížemi a dalšími příznaky, provázejícími toto onemocnění. Při prvotním vyšetření tak zabráníme kontaktu s lidmi v jiných odděleních naší nemocnice. Systém se osvědčil a funguje. 

Obvyklý provoz akutních oddělení vašeho zařízení se tedy nezastavil?
Rozhodně ne. Pořád přicházejí lidé s běžnými potížemi, proto jsme zřídili také mimořádnou jednotku intenzivní péče pro neinfekční případy. Kromě sloučení chirurgie a gynekologie běží v normálním režimu interna. Důležité bylo, že jsme hned provedli režimová opatření v Centru následné péče, abychom tam neohrozili pacienty. Jsou to vesměs starší lidé, a kdyby se tam covid-19 dostal, to by byl průšvih. Zastavili jsme proto příjem i propouštění, aby tam bylo co nejméně jiných vstupů, laboratorně testujeme personál. Dokonce už teď přijímáme v Centru následné péčei nové pacienty, ale přicházejí tam poté, až projdou testem na covid-19.

Zdá se, že jste si se složitou situací s přehledem poradili. Nebo jste měli i potíže?
Nepříjemnosti přišly hned na začátku, kdy nebyl dostatek ochranných pomůcek. Vždycky je hodně složité hnát nevybavený personál do kontaktu s potencionálně infekčním pacientem. Teď jsme z nejhoršího venku. Zásobování, které funguje přes ministerstvo vnitra a kraje, je slušné, kromě toho jsme si částečně pomohli i sami. Samozřejmě v případě, kdybychom měli více pacientů s covid-19, tak by ta spotřeba materiálu byla násobně větší. Ovšem teď máme dostatečnou kapacitu i vybavenost k zajištění pomoci všem v našem spádovém území. 

S krizí jsou spojeny i momenty vzájemné pomoci. Zaznamenal jste to také u vás?
Jsme městskou nemocnicí a v Bohumíně sounáležitost firem sdružených pod křídly radnice dlouhodobě funguje. Přesto bych opravdu rád poděkoval Centru sociálních služeb, které pro nás šilo roušky v době, kdy jsme jich neměli na rozdávání. Přišla i finanční pomoc od firem a jednotlivců, velkorysý dvousettisícový dar společnosti Bonatrans Group využijeme k pořízení zmíněné ventilace. Dostali jsme i potraviny pro zdravotníky. Všem moc děkujeme.

Snažíte se celkově působit optimisticky, jenže pandemie přišla ve chvíli, kdy jste deklaroval vzestup vaší nemocnice. Provozně jste se dostali do černých čísel, připravovali jste investice. Nejste trochu zklamaný, že se znovu vracíte tak trochu na začátek?
Je to pravda, měli jsme velmi dobře našlápnuto. Nemocnice na tom v předchozím období nebyla dobře. Loni jsme prošli bodem obratu ke kladnému hospodářskému výsledku, začal stoupat zájem o naše služby. Letošní rok vypadal ještě lépe, ale teď je všechno jinak, nelze provádět plánované výkony. Musíme se s tím poprat, ovšem pro mě je podstatné, že i za této situace jsme byli schopni rychle zareagovat, připravit se a fungovat v nouzovém stavu. Jsme zdravou organizací, která v těžké době zůstala Bohumíňanům pojistkou pro chvíle, když nás lidé mohou potřebovat. A opravdu si nestěžuji. Když vidím, jak krize zasáhla živnostníky, kteří třeba léta budované firmičky nemusejí pak ani rozjet, tak my ti nejvíce postiženi nebudeme.