O službu je velký zájem a „růžoví cyklisté“ jsou zatím terčem zájmu většiny kolemjdoucích. Zbývá jen vyladit prvotní komplikace a naučit cyklisty, chodce i řidiče vzájemnému respektu. Jak se na kolech jezdí, na co je třeba dávat pozor a jak službu hodnotí lidé?

Přicházíme s kolegou k jednomu z devětatřiceti stojanů, které jsou rozmístěny po centru Ostravy a okolí. V hlavě spousta otázek: Jak se pojede? Co na to kolemjdoucí? Je o službu mezi lidmi zájem? A zbude na nás nějaké kolo? To vše postupně zjišťujeme.

V rámci seznamovací jízdy s koly se nejprve vydáváme přes pěší zónu k Masarykovu náměstí. Většinu trasy nás sleduje nemálo zvědavců. „Co to mají? Kudy to jedou?“ lze vyčíst z očí. Inu, na novinku, která je v jiných městech už dlouho zažitá, si Ostravané musejí teprve zvyknout. Cestou potkáváme hned několik dalších „růžových cyklistů“, kteří rovněž využívají charakteristicky zbarvené zápůjční bicykly.

Jízda je příjemná, jen každý řešíme určitý problém s kolem. Má přední brzda vůbec nefunguje a o brzdění „protišlapem“ se dozvídám náhodou, kolega fotograf má zase uvolněné sedlo, které se mu při jízdě neustále naklání vzad. Pokud se v rámci pravidelného servisu tyto neduhy odstraní, může se z bikesharingu v Ostravě stát brzy oblíbený fenomén. A životní styl. To si uvědomuji, když na jednom z bicyklů vidím muže v obleku, s kufříkem a naleštěnými botami.

VÝBORNÁ SLUŽBA

„Dnes už jedu podruhé. Je to výborná služba, zvlášť když právě spěchám,“ hlásí při odjezdu od stojanu u Masarykova náměstí jeden z dalších uživatelů. Řada lidí nové stojany v ulicích alespoň okukuje a poznává.
Někomu naopak vadí specifická růžová barva kol… („Pro muže poněkud zvláštní, ale asi bych to přežil,“ hlásí rozverně další zvědavec) …a jiným umístění stojanů. („Uvítal bych je hlavně na terminálech, třeba Hranečníku, po centru si můžu chodit pěšky,“ míní Pavel Bělák).

Když se pěšky přesouváme dál, u řady stojanů kola chybějí. Buďto jsou v provozu, nebo je lidé zavezli na jiné stanoviště. Naopak třeba naproti magistrátu jich je k dispozici téměř deset. Jedno si půjčuji, tentokrát s cílem zjistit, jak daleko se po centru v rámci bezplatné čtvrthodiny dostanu. Kupodivu se stíhám přes Českobratrskou a Nádražní ulici dostat až na náměstí a kolem Havlíčkova nábřeží přes Sokolskou třídu až k poště, přitom jedu výletním tempem a dobrých pět minut mi ještě zbývá k dobru.

Jde o cenné zjištění pro ty, kdo by za jízdu nebyli ochotni pár korun zaplatit. Centrum Ostravy projedete klidně tam i zpátky, a dokonce i za velkého provozu zcela jistě bezplatně.

VEN Z TĚCH AUT, DAREBÁCI!

Avšak je třeba dbát předpisům a bezpečnosti. A to může být menší problém. Na chodníky kola nesmějí a například po úzké Českobratrské ulici, kde se za mnou rychle přibližuje trolejbus, není kam uhnout. Holt jeden přestupek je na světě, ozývá se cinknutí zvonku a lidem děkuji za uvolnění části chodníku. Cyklostezek má sice Ostrava na 250 kilometrů, ale v centru města, kde je srdce bikesharingu, zoufale chybí!

Později ještě pomáhám staršímu pánovi, který několik desítek minut zápasí s mobilní aplikací, leč pln odhodlání se jízdy nehodlá vzdát. Názorný příklad, že služba je pro všechny. Nakonec vše zprovozňujeme, Oldřich Staněk sedá na kolo a odjíždí. „Darebáci, všichni ven z těch aut. Tady jsou kola!“ ukazuje a rozverně huláká 66letý muž na řidiče, kteří si na cyklisty na silnicích teprve zvykají a troubí na ně.

V Ostravě hit, jinde standard
Po Praze, Brně, Olomouci, Liberci, Českých Budějovicích a Teplicích se konečně dočkala také Ostrava. A to v některých menších městech provozují bikesharing také jiné společnosti než Rekola Bikesharing. Zatímco jinde už vnímají „růžové cyklisty“ jako samozřejmost, v Ostravě je potřeba se k tomu teprve dopracovat. Samotná služba ale předčila očekávání. Jen za první tři dny provozu byla kola někým půjčena více než 1500 krát. „Počet jízd je navíc stabilní, což vychází přibližně na 500 výpůjček denně. Ze strany uživatelů je zejména velká poptávka po rozšíření do Poruby,“ říká Lubomír Fridrich za společnost Rekola Bikesharing. (jir)

Jak sdílení kol v Ostravě funguje?
Nejjednodušší možností, jak jezdit, je stažení aplikace Rekola, kola lze půjčit také přes sms, messenger nebo webové stránky rekola.cz. Po stažení aplikace je třeba vyplnit číslo bankovní karty a další údaje. Každé kolo má pod sedlem kód, který uživatel vloží do aplikace, získá heslo k zámku a jede. Po jízdě kolo opět zamkne k libovolnému stojanu (mimo stanici za poplatek 300 korun). Prvních 15 minut jízdy je zdarma, každá další čtvrthodina stojí 6 korun. Na zkoušku je nyní v Ostravě 180 kol a 39 stanovišť, prvotní zájem ale napovídá, že u těchto čísel nezůstane. (jir)

Pozor na přestupky. Jezděte slušně
Cyklisté samozřejmě musejí respektovat zákon. Ten jim ukládá využívat cyklostezky, případně silnici. Jízda po chodnících je zakázána a cyklistům hrozí pokuty. „Jízdou po chodníku či v pěší zóně, kde není dodatkovou tabulkou vjezd povolen, se cyklista dopouští přestupku, za který je možné uložit pokutu do výše 2 000 korun,“ říká Michaela Michnová z Městské policie Ostrava s tím, že to platí i pro cyklisty na půjčených kolech, ale třeba také koloběžkáře.

250 kilometrů cyklostezek. Ale v centru nic
První dny bikesharingu v Ostravě ukázaly, že cyklisté se mají ještě co učit. Mnozí jezdí po chodnících permanentně, kličkují mezi lidmi a bezpečnost je pro ně cizí slovo. Na druhé straně je pravda, že právě v centru, kde je bikesharing umístěn, cyklostezky a jízdní pruhy chybí. „Ostrava je budovala nesystémově, navíc spíše pro volnočasové využití. Bohužel se stavělo na kilometry, ne prakticky. A to se ani neptejte, kolik ty cyklostezky stály,“ říká současný radní pro dopravu Lukáš Semerák s tím, že cyklostezky brutálně chybí třeba u vodárny v Nové Vsi, na Frýdlantských nebo Svinovských mostech. První dny ale ukázaly, že prakticky v celém centru města. „Bikesharing bych rád viděl i v Porubě nebo na jižním městě. Je ale určen pro lokální plochu, kola nejsou stavěná na přejezd z Poruby do zoo,“ dodává radní.