Vilém Grohmann má rybářský lístek teprve několik měsíců. V sobotu 4. července se vydal s kamarádem na přehradu Slezská Harta. Lovili zde ze člunu. „Jezdili jsme po přehradě a vůbec nic. Zaparkovali jsme u břehu, že půjdu vykonat malou potřebu. Řekl jsem si, že zkusím nahodit ze břehu. A při druhém náhozu obrovský zásek,“ popsal rybář.

S pomocí kamaráda vytáhl candáta. Měřil 86 centimetrů, vážil 6,6 kilogramu. „Nebyl úplně největší, v každém případě to však byla trofejní ryba. Bavil jsem se s rybáři, kteří tam jezdili pravidelně. Říkali, že je to rarita, že rok nebo dva tam nikdo tak velkého candáta nechytil,“ poznamenal Vilém Grohmann. Sobotní výprava na Hartu byla přitom jeho teprve třetí oficiální lov.

Kapitální kousek chytil na takzvanou přívlač. Na návnadu, se kterou se candát nemůže v přírodě potkat. „Jsem takový rybář nerybář. Nechytám na živou návnadu, dělá mi problémy napíchnout živou rybku na háček. Dávám umělou nástrahu. Byla to gumová rybka o velikosti asi šest centimetrů, žluté až fosforující barvy,“ popsal Vilém Grohmann.

Celý lov byl prý atypický. „Slunce pražilo jako hrom, na té loďce zvlášť. Chytil jsem ho v deset hodin dopoledne, což je doba, kdy se na Hartě candáti údajně moc neloví,“ dodal.

Trofejní kousky rybáři obvykle pouští zpět do vody. „Kamarád, který je v tom zběhlý, říkal, že tato ryba bohužel návnadu polkla tak hluboko, že i kdybychom vlasec ustřihli a pustili ji, tak by zahynula. Museli jsme ji omráčit a zabít. A pak jsme se o to její kouzelné maso rozdělili. Candát má prý nejlepší maso z našich sladkovodních ryb. Já jsem ho nikdy předtím nejedl. Skoro celého jsem ho ale rozdal. Ať z něj má radost také někdo jiný,“ uzavřel spokojený rybář.