Od tragédie v těchto dnech uplyne přesně rok. Změnily se nějak bezpečnostní opatření i interní komunikace v nemocnici?
Naším záměrem je neustále pokračovat v edukaci našich zaměstnanců, což se osvědčilo i v tomto případě. Zaměstnanci se v tu chvíli zachovali správně a udělali v podstatě to nejlepší, co mohli. Co se týká technického zabezpečení, máme dokončené uzavření vnějšího obvodu rozlehlého areálu nemocnice.

Hřbitov v domovské obci Jilešovice. Vitásků zde leží nejvíce.
Lidé nezapomínají. Ve šlépějích sedminásobného ostravského vraha Ctirada Vitáska

Můžete lidem, kteří nemocnici nenavštěvují často, popsat, jak zabezpečení tak velkého prostoru vypadá?
Jedná se o nové vybudování bran, branek a nastavení operativního bezpečnostního mechanismu. Tím je celý areál a pohyb osob v něm lépe kontrolovatelný. Místa s větší frekvencí osob jsou navíc častěji monitorována operativní hlídkou ostrahy, která byla posílena. Také jsme si dali za cíl vybudovat sofistikovaný kamerový systém, který bude řízen z nového Integrovaného dispečinku nemocnice.

Kdy tento dispečink vznikne?
Nyní jsme v první fázi budování tohoto dispečinku, který bude bezpečnostním mozkem naší nemocnice. Ve druhé a třetí fázi budou instalovány nadstavby ke kamerovému systému, které umí rozeznat určitý podezřelý pohyb osob po areálu nemocnice, což plánujeme na příští rok.

Zásah policie ve Fakultní nemocnici Ostrava 10. prosince 2019 v Ostravě.
Proč a jak zabíjel ostravský vrah? Rekonstrukce Deníku krok po kroku

Předpokládám, že nelze zapomenout, kde a jak jste se o střelbě ve vaši nemocnici dozvěděl. Vybavíte si ještě, co jste v ten okamžik dělal?
V ten den jsme přišel do práce okolo sedmé hodiny a zhruba dvacet minut po sedmé mi volali z Polikliniky, že se tam střílí. Nejdříve jsem tomu pochopitelně nevěřil. V té chvíli u mě zrovna byl na jednání přednosta chirurgie. Rychle jsme se oba zvedli a vyrazili na Polikliniku. Když jsme tam došli, dovnitř už nás policie nepustila.

Následující hodiny, dny a částečně i týdny to pro vás bylo prioritní téma. Šlo o vaše dosud nejtěžší a nejnáročnější profesní období?
Období, které následovalo, bych rozdělil do dvou fází. Ta první byla bezprostředně po útoku, kdy bylo potřeba okamžitě jednat, spustit krizový plán, zajistit lidem psychologickou pomoc, postarat se o pacienty a personál. Potom bylo nutné co nejdříve obnovit běžný chod nemocnice. Druhá fáze představovala vyhodnocení toho, co se stalo – jestli je krizový plán dobře nastaven, co se dá zlepšit z hlediska bezpečnosti tzv. měkkého cíle. Bylo to celkově náročné období, jak profesně, tak emočně.

Hřbitov v domovské obci Jilešovice. Vitásků zde leží nejvíce.
Lidé nezapomínají. Ve šlépějích sedminásobného ostravského vraha Ctirada Vitáska

Vzešla podle vás FNO z tohoto incidentu silnější a jednotnější?
To, co zaměstnanci nemocnice prožili, je určitě svým způsobem ještě více stmelilo. Solidarita a soudružnost u nás byla i předtím poměrně vysoká. Bez úzké mezioborové spolupráce se totiž práce zdravotníků prakticky dělat nedá.