Zatímco v Bratislavě cvakaly fotoaparáty u celebrit před urnami, v pohraničí se telefonovalo „vyšším místům“ a ve volebních regulích hledalo, jak je to s podáváním informací či pořizováním záznamů.

V jedné z nejzápadnějších slovenských vesnic, na "druhé" straně Beskyd, volili do parlamentu místní usedlíci, turisté na rekreacích i občané tudy jen projíždějící. 

Z českého pohledu první a ze slovenského naopak poslední volební místnost v zemi byla v Dome kultúry v obci Makov s okrsky č. 1 a 2. 

A nebývalá koncentrace billboardů s tvářemi politiků na příjezdové silnici E442 od západu svědčila o tom, že šlo o hodně.

Slovácí chtějí změnu

„Komise dorazila o půl sedmé, v sedm se otevíralo a první občané začali chodit o půl osmé. Bylo jich hodně,“ uvedl předseda volební komise v jedničce Jozef Bartusek poté, co se zjistilo, že s novináři nemusí mít těžkou hlavu.

Značnou účast u voleb do parlamentu si vysvětloval mimo jiné tím, že politická situace na Slovensku byla – do soboty – prý čistá katastrofa. „Bez legrace! Spousta lidí si přeje změnu,“ poznamenal.

Ján, třiasedmdesátiletý makovský důchodce, si v dané souvislosti odplivl. „Mafiáni…“ pronesl na adresu vlády a netajil se tím, že dal hlas hnutí OĹANO (Obyčejní ľudia a nezávislé osobnosti) stojící v opozici.

Sousedé, jak tvrdil, jsou spíše nalevo od středu, případně klerikálně zaměřeni – což označil za nedobré. „Ale má přítelkyně z Bytče volí zlo. Fica, jenž nás Slováky zaprodal jako Jidáš za třicet stříbrných Krista,“ řekl.

Parlamentní volby na Slovensku, 29. února 2020 v Makově. Vpravo billboard politické strany Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) - Igor Matovič.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Z první pochůzky se mezitím vrátili členové volební komise, jejichž úkolem je navštěvovat občany v jejich bydlišti.

„Byli jsme u seniorů v domově s pečovatelskou službou i v deseti chalupách. A pět nás jich ještě čeká,“ popisovali s přenosnou (papírovou, na rozdíl od té české plastové) urnou. Zástupci okrsku č. 1 to měli ještě lehké, ale ti z č. 2 zahrnujícího osady Čierné, Kopanice, Potok a Trojačka jeli výše na odlehlé samoty.

Makov měl kolem půldruhého tisíce voličů, ale v Dome kultúry jich bylo více. „V blízkém okolí na obou stranách hranice jsou lyžařské a rekreační střediska. Jejich návštěvníci se rozhodli hlasovat u nás na voličské průkazy. Přišly jich desítky,“ zaznělo u komisí. Naopak, auta s moravskoslezskými „téčkovými“ značkami parkující v centru obce nepatřily Slovákům žijícím v Česku, ale našincům mířícím do obchodu či k bankomatu.

Kto nešiel, mal by sa hanbiť

Cestou do ČR se v Makově stavil odvolit Milan od Košic. „Letošní volby budou klíčové. Vláda, která dopustila vraždu novináře, musí pryč,“ podotkl s tím, že volební místnost našel hezky na dohled od cesty. Jen jeho partnerka Mária čekala v předsálí chroupaje jablko.

„Hanbím se! Nestihla jsem si už vyřídit voličský průkaz. Všichni, co nešli k volbám, by se měli stydět se mnou. Slovensko si zasluhuje změnu,“ poznamenala.

Laco žijící na západním konci Makova si dal načas, dopoledne se staral o barák a jeho okolí. „Volit půjdu až večer, neřeknu koho, jsem zatím rozhodnutý tak na sedmdesát procent. A pak se stavím do krčmy,“ rozumoval shazujíce sníh ze stromků.