Kliknutím zvětšíte„Bylo toho najednou strašně moc. Všude okolo lidé, nikdy jsem nebyla sama, žila jsem skoro v centru Prahy, takže neexistovalo místo, kde bych v klidu seděla a přemýšlela, jak jsem byla zvyklá. Ne že bych to nečekala, ale přece jenom, když jsem najednou tuhle realitu žila, cítila jsem se úplně ztracená. Než jsem se zaučila v práci a trošku se spřátelila s kolegy, trvalo to několik měsíců. Postupně jsem přestala spát, prostě jsem nemohla, začala jsem hubnout a stále byla extrémně unavená a v práci se nemohla na nic soustředit. Zapamatovat si nějaké jednoduché pravidlo v práci mě stálo veškerou sílu, co jsem měla,“ vypráví Eliška.
„Bylo mi pořád zle. Ale doufala jsem, že to přejde, že to překonám. Musím! Nemohla jsem se vrátit domů s tím, že jsem tady selhala. Jenže mě přestalo bavit úplně všechno, nic mě nedokázalo rozveselit, spustily se mi migrény a některá rána mi bylo vyloženě špatně z představy, že musím do práce. Radši jsem ani moc nevolala domů, aby na mně mamka něco nepoznala. Nechtěla jsem s nikým mluvit, seděla jsem jen zavřená v pokoji a koukala z okna,“ přiznává mladá žena.Kromě spánku se přidal i problém s jídlem, hlavně teda měla tak stažený žaludek, že se ani najíst pořádně nedokázala.
POČTY
V roce 2018 bylo ambulantně léčeno 113 172 lidí s depresí.
Celkově v Česku trpí depresí přes půl milionu lidí.Celosvětově je to podle Světové zdravotnické organizace (WHO) přes 300 milionů lidí. Číslo stále roste.
V tu chvíli zasáhla její kamarádka, s kterou žila a která už se nedokázala dívat na to, jak se Eliška trápí. „V podstatě mi domluvila schůzku za mými zády a dotáhla mě tam. Samozřejmě jsem se bránila, ale pak jsem se tam zhroutila. Brečela jsem, že nejsem blázen, že nic nepotřebuji,“ vzpomíná.
„Cítila jsem se hrozně, bojovala jsem s pocity, že na psychiatrii přece nemám co dělat, že tam nepatřím, ale zároveň jsem dostala antidepresiva, s kterými jsem se začala cítit lépe. Jednou za 14 dnů jsem chodila na kontroly a můj život se pomaličku měnil. Překvapila mě mamka, která moji depresi nebrala jako něco strašného, prostě ji přijala jako fakt, jako něco, co člověk vůlí neovlivní, a slyšet to od ní mi hodně pomohlo.“
Eliška stále užívá antidepresiva a pravidelně dochází na psychoterapie, ale její stav už se nedá srovnat s tím, co před dvěma roky zažívala. „Někteří lidé si neuvědomují, že depresi může způsobit i velká změna v životě. Pokud se člověk necítí dobře, měl by hledat pomoc,“ říká na závěr.
Názor odborníka
Mgr. Kristýna Brožková (psycholožka, Pedagogicko-psychologická poradna České Budějovice):
Projevy depresivní poruchy zásadně ovlivňují život nemocného. Nemoc postihuje člověka v celistvosti – jak na emocionální rovině, tak i na behaviorální (chování) a na kognitivní (poznávací). V popředí je depresivní nálada (trvající déle než dva týdny a většinu dne), ztráta zájmu a s tím spojená zvýšená únava, kvůli které většina nemocných vyhledá pomoc.
Porucha může mít vliv i na kognitivní výkon nemocného – zhoršuje se mu koncentrace pozornosti, paměť, je méně schopný rozhodovat o věcech, nemoc utlumí a pozmění jeho myšlení. Nemocný má negativní ulpívavé myšlenky o sobě samém, markantně se mu sníží sebedůvěra, zažívá pocity méněcennosti, sebeobviňuje se, cítí bezmoc, beznaděj a je výrazně pasivní (případně agitovaný) až rezignující na svůj život.
Subjektivní hodnocení většinou není ve shodě s objektivní skutečností. Dokonce se v depresi může projevovat specifická forma demence, tzv. depresivní pseudodemence. Na behaviorální rovině v těžších formách deprese není člověk schopen vykonávat všední činnosti. I když to může být pro okolí nepochopitelné, deprese může zapříčinit neschopnost vstát z postele, obléknout se, udržovat každodenní návyky…
Rána jsou většinou subjektivně vnímána jako nejvíce náročná. Zrádná se jeví být larvovaná deprese, která se skrývá pod somatickými symptomy gastrointestinálního či kardiovaskulárního charakteru a psychické příznaky mohou být minimální. Primárně je zásadní připustit si, že jde o onemocnění, nikoli o lenost či neochotu. A toto onemocnění se opravdu dá léčit, proto je důležité co nejrychleji vyhledat odbornou pomoc. Způsob léčby se odvíjí od intenzity deprese. Těžká epizoda deprese se bez lékařského zásahu dá velmi obtížně zvládnout.
Informace o nemoci
* U žen dochází k častějšímu kolísání hormonů, zejména v těhotenství, po porodu či v menopauze.
* Častěji vyhledají psychiatrickou pomoc ženy než muži. V celkovém počtu tvoří až 60 % pacientky.
* Depresi způsobuje nedostatek monoaminů (serotoninu, dopaminu a noradrenalinu), stejně tak endokrinologické poruchy.
* Spouštěčem může být prožité trauma, hormonální změny v organismu (např. po porodu), závislost na návykových látkách nebo prodělané psychotické či somatické onemocnění.
* Prevalenci onemocnění též ovlivňují kulturní tradice – úplně nejnižší výskyt je v Japonsku.
* K depresi většinou inklinují jedinci, kteří reagují na zátěžovou situaci úzkostnou tendencí.
* Pokud člověk již jednou v životě depresi prodělal, je velká pravděpodobnost jejího opakování.
Tipy pro zdraví
Naše psychika dostává v posledních týdnech velmi zabrat. Pokud navíc máte psychiku oslabenou, oslabuje se také imunitní systém a jste náchylnější k onemocnění a virům. K psychické zdatnosti nám můžou pomoci relaxační i pohybové aktivity, které můžeme provádět i z domova.
Fyzioterapeutka Eva Juráková z Lékařského domu Praha 7 radí i jednoduché cvičení na aktivaci hlubokého stabilizačního systému, které doma zvládne každý. „Položte se na záda. Dolní končetiny pokrčte v kolenou. Chodidla rovnoměrně opřete o podložku. Vytahujte se za temenem hlavy a kostrčí. Napřimte páteř. Bradu mírně zastrčte k hrudníku. Ruce mějte položené na spodní části břicha. Při nádechu nosem rozvíjejte břicho směrem nahoru ke stropu a do stran. Při výdechu ústy břichem mírně klesejte. Dejte si pozor, abyste nevtahovali břicho. Cvik můžete provádět každý den.“
Vyhýbat bychom se neměli ani fyzické aktivitě venku, ideálně sami nebo s partnerem. Pokud jste zcela zdraví, můžete zvolit například svižnou procházku v lese.
4
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
