Stal se prvním Jihočechem, který vakcínu dostal. Právě očkování je jedním z faktorů, které přispěly k razantnímu prodloužení naděje dožití celosvětové populace a žádná jiná z disciplín medicíny nedokázala v takové míře zlepšit osud celé lidské populace, míní muž, jenž léčil řadu lidí, kteří covidu nakonec podlehli.

Zabrousil také do historie: k prvnímu vědecky podloženému očkování, jímž začala cesta k úplnému vymýcení pravých neštovic (které stačily ještě ve 20. století zabít stovky milionů lidí) a k počátkům očkování v jižních Čechách, kdy na začátku 19. století nechala všechny své děti naočkovat kněžna Pavlína ze Schwarzenbergu. Byla to hrdinka očkování, říká.

Proč jste právě vy prvním Jihočechem, který vakcínu proti covidu dostal?
Protože stále na infekčním oddělení na částečný úvazek pracuji, jsem tak běžně v kontaktu s infekčním prostředím, kde pacienti leží, a zároveň mi je přes pětašedesát a jsou u mě i další, mírně rizikové faktory, vyšší tlak, trochu nadváha a nějaké chronické potíže. A pan ředitel Šnorek mě oslovil s tím, že první by měla být osobnost, která je tu trochu známá, a tak jdu příkladem.

Coby infektolog sledujete průběh pandemie tohoto viru od samého začátku. (V Jihočeském kraji byla poprvé testy potvrzená v první polovině března 2020, do konce roku jí podlehlo téměř 700 lidí, pozn. red.). Zažil jste někdy ve své kariéře něco podobného?
Ne, nikdy. Tuto práci dělám 43 let a zažil jsem dobu, kdy byl objeven virus HIV, kdy začala probíhat celosvětová pandemie HIV, dobu, kdy narostl výskyt jaterního zánětu hepatitidy B, potom hepatitidy C, a všechny vědecké kapacity se soustředily na to, aby se našly léky, eventuálně vakcinace. Ale žádná z těchto jistě velmi nepříjemných pandemií, včetně těch chřipkových, neměla tak rychlý rozvoj a do takové míry neohrozila některé skupiny obyvatel jako covid. Tohle je prostě pandemie století od pandemie chřipky v letech 1918–21, nic podobného srovnatelného není.

A je to něco zcela nečekaného. Tak závažná nemoc, která se šíří po celém světě, nás všechny překvapila. Naštěstí přišla ve chvíli, kdy světová věda, především molekulární biologie a přidružené obory, jsou tak rozvinuté, a už více než deset let vyvíjejí zcela nové očkovací látky, mRNA vakcíny, jako je ta, kterou jsem dostal já. Když se tento virus objevil, byl velmi rychle identifikován, během měsíce byla popsána celá jeho genetického výbava a už 10. ledna firmy začaly pracovat na konkrétních očkovacích látkách. Ale nikoli od nuly, už měly připraveny metody na přípravu a úpravu vakcíny tak, aby se ribonukleová kyselina dostala až do buňky, kde má naučit makrofág, že má virus zničit, a říct imunitnímu systému, proti čemu má bojovat. A to, že byla vakcína proti covidu vyvinuta takhle rychle, není nic podezřelého, naopak je to úspěch světové vědy.

Platí tedy, že očkování má potenciál šíření koronaviru zpomalit?
Jednoznačně, stejně jako u řady dalších infekčních nemocí v minulosti. Právě očkování je jednou ze skutečností, které změnily životní očekávání člověka. Možná víte, že ještě někdy v 18. století bylo pravděpodobné, že se člověk dožije zhruba pětatřiceti let. Dnes už člověk, který se narodí, může počítat s tím, že se dožije pětasedmdesáti, pětaosmdesáti let. Další faktory, které délku života prodloužily, byly čistá voda, kvalitní potraviny, obecně hygiena, včetně odstraňování odpadků a odpadních vod, a bydlení, kdy má člověk vlastní postel a střechu nad hlavou. A k tomu právě očkování. Žádná jiná z těch skvělých disciplín medicíny, jako je neurochirurgie či kardiochirurgie, nemění osud celé lidské populace. Mění osud jednotlivých lidí, prodlouží jim život a to je skvělé, ale očkování výrazně ovlivnilo osud lidstva, a platí to dál.

Rád bych se letmo zmínil i o historii očkování v jižních Čechách: Slavný Edward Jenner, který byl autorem prvního skutečně vědecky podloženého očkování, očkoval chlapce Jamese Phippse v roce 1796. Je známa i dojička, od které byl odebrán infekční materiál pro malého Phippse, byla to Sarah Nelmesová, a také jméno kravičky, odkud to všechno pocházelo, jmenovala se Blossom. (Edward Jenner, který žil v letech 1749 až 1823, byl anglický vesnický lékař, který si všiml, že lidé po nakažení kravskými neštovicemi téměř nikdy neonemocní pravými neštovicemi. V r. 1796 naočkoval osmiletého Jamese Phippse hnisem z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi, jimiž onemocněla dojička. Chlapec kravskými neštovicemi onemocněl, za šest týdnů se uzdravil. Jenner mu pak do rány v kůži vetřel infekční materiál od člověka nakaženého pravými neštovicemi. U chlapce ale nemoc nepropukla a právě tento pokus je považován za první skutečnou vakcinaci. Pozn. red.)

Tady v Evropě byla epidemie pravých neštovic velmi silná v polovině 18. století a dokonce zabila i množství princů a princezen z panovnických rodů, včetně Habsburků a Schwarzenbergů. Schwarzenbergové byli nesmírně pokrokoví v zavedení tohoto nového Jennerova očkování. Kněžna Pavlína nechala očkovat svých deset dětí někdy v roce 1802–3. Už v roce 1805 byli očkováni touto vakcínou také zaměstnanci Schwarzenberské rodiny na panstvích na Hluboké, v Třeboni, v Krumlově, a jejich rodinní příslušníci. Máme tu takovou hrdinku očkování, kněžnu Pavlínu.

Jaké máte zkušenosti s covidem v praxi coby lékař infekčního oddělení?
Pro virové nemoci je typické, že mají velmi široké spektrum průběhů: od téměř bezpříznakového až po ty, které člověka zabijí. Tato infekce se tak lehce, jak někteří soudí, neprojevuje. My vidíme lidi hodně nemocné. Ano, jsou to často lidé hodně přes 60 let věku, ale zdaleka neplatí, že by to byly nějaké trosky. Z těch, které jsme tady v nemocnici ztratili, to byli třeba lidé, kteří do 70 let pracovali, jezdili na kole, s minimálními rizikovými faktory. Možná měli pár kilo navíc, někteří měli vysoký tlak. Ten člověk ale přišel do nemocnice po svých a během dvou tří dnů se jeho stav výrazně zhoršil. Tak rychle se totiž rozvíjí ten zvláštní zápal plic, který covid působí, a najednou byl na jednotce intenzívní péče. Další týden se o něj bojovalo a nakonec skonal.

Řeči, že lidé neumírají na covid, ale s covidem, jsou hloupé a jsou dokonce nebezpečné, protože veřejnost pak tuto nemoc podceňuje. Ale to, co se rozvíjí v plicích – a dá se to zdokumentovat rentgenovými snímky, CT atd., je nesmírně zničující zánět… Všichni zemřeme, ale já bych nerad umíral s pocitem těžké dušnosti, i přesto, že mám kyslík apod. Nemoc je pro některé lidi velmi závažná, a to, že ji někteří přechodí, to na věci nic nemění.

Jak byste usnadnil rozhodování těm, kteří s očkováním váhají?
Použijme pomyslné misky vah: na jednu mističku budu klást argumenty pro očkování, na druhou proti. Jak to bylo v mém případě? Je mi přes pětašedesát let. Jsem infektolog a stále chodím do infekčního prostředí. Mám vysoký tlak, ale vůbec mi to nevadí, protože na něj beru léky a nemám žádné problémy. Mám trochu problémy s průduškami, pár kilo mám navíc taky. Když to všechno sečtu dohromady, oněch závaží na misce pro očkování je poměrně hodně.

A co je proti? Že mě bude po očkování trošku bolet rameno? Že možná budu den dva unavený? To nic není. A úvahy, které se šíří po internetu, třeba že je možné, že někdy v budoucnu se u naočkovaných lidí budou rozvíjet další závažné nemoci, že se někomu trochu změní odolnost, že se nepatrnému procenta rozvine autoimunitní onemocnění? To zatím nikdo nepopsal, nepotvrdil, jsou to jenom dohady. Je to jenom taková mlha.

A proto bych rád vyzval: Milí spolužáci a vrstevníci, jestli jste na sobě nahledali těch pár závažíček, co mám já, anebo dokonce máte už další nemoc, jako je ischemická nemoc srdeční nebo cukrovka, váhy jasně ukazují, že byste se očkovat měli.