Rok a půl. Tolik času ze svého života podle statistik strávíme v koupelně. To je celkem dost na to, abychom to zkusili bez chyb, co říkáte? Začít můžete třeba u ručníku: Jak často ho měníte? Podle mikrobiologů by se tak mělo stát maximálně po každém třetím až čtvrtém použití. A rozhodně by se o něj nemělo dělit více lidí. Pozor také na to, abyste nechali ručníky pořádně uschnout. Pokud jsou vlhké, mohou se v nich množit bakterie.

Zuby? Jistě! A co jazyk?

„Podstatnou částí péče o naše zuby by měla být pravidelná zubní hygiena, díky které můžeme většině onemocnění zubů a dutiny ústní dobře předcházet. Díky správné dentální hygieně dochází k zmírnění počtu bakterií v ústech a tím značně snižujeme riziko vzniku zubního kazu či zánětu dásní,“ říká zubař Ondřej Šrámek z Dentální kliniky Hradčanská. Jen kartáček to ale nezvládne, standardem by proto měly být i kartáčky mezizubní, případně dentální nit.

Klasický kartáček nestačí ani tehdy, když má člověk umělou korunku nebo můstek. Ne moc rozšířenou, ale také poměrně užitečnou pomůckou jsou umělohmotné škrabky na jazyk. I ty slouží k odstraňování zubního plaku, který se navzdory svému názvu usazuje i jinde v puse. K čemu je to dobré? Odstraníte-li plak z jazyka, zamezíte tomu, aby se přestěhoval na zuby. To jinak zvládne do hodiny od vyčištění zubů.

Uši – méně je více

Patříte k zapřísáhlým obhájcům vatových tyčinek na čištění uší, protože bez nich si ušní hygienu neumíte představit? Tak vězte, že otorinolaryngologové před nimi varují.

„Lidé si jimi zatlačují ušní maz příliš hluboko do ucha, takže špatně slyší, vzácné není ani poranění bubínku,“ varuje ORL lékař Jan Slezák z Radotína. Uši mají tu skvělou vlastnost, že se dokážou čistit samy – pokud někdo trpí na zvýšenou tvorbu ušního mazu, může si ho čas od času nechat odstranit právě u lékaře specialisty. Uši navíc ušní maz potřebují, udržuje potřebnou vlhkost a brání nečistotám včetně bakterií, aby se dostaly hlouběji. I proto by se do ucha nic strkat nemělo.

Bez žínky je to lepší

Neumíte si představit hygienu bez houbičky nebo žínky? Budiž, ale pokud si myjete například vulvu a vůbec vnější rodidla či konečník, zkuste se bez nich obejít. Snadno se z nich totiž stane semeniště bakterií. A držet se v nich může třeba i kvasinková infekce. Pokud je skutečně chcete používat, učiňte tak maximálně jednou nebo dvakrát, pak je vyperte a dejte usušit.

U mytí byste také měly dodržovat stejné pravidlo jako při utírání po použití WC – postupujte zepředu dozadu, abyste si na genitálie nerozšířily případné choroboplodné zárodky ze zbytků stolice. Na druhou stranu to při hygieně intimních partií nepřehánějte, protože například vagina rozhodně nepotřebuje, abyste ji myly zevnitř za pomoci mýdla či sprchových gelů. Ty by ji mohly spíš podráždit, vysušit či způsobit alergické reakce. Dobré je koupit si přípravek určený přímo k mytí intimních partií. Gynekolog a urogynekolog Oldřich Šottner doporučuje ženám, kterým se vrací poševní výtoky, vaginální gely, obnovující přirozené pH pochvy a podporující růst laktobacilů.

Čisté, ale křehké

Vlasům by mělo stačit mytí dvakrát týdně. Používáte na ně kondicionér? Tento přípravek běžně obsahuje látky způsobující akné, a proto je potřeba po jeho použití dobře opláchnout nejen vlasy, ale celé tělo. Obvyklým zvykem je po umytí zabalit mokré vlasy do ručníku, ale doporučit se to nedá, protože čerstvě umyté vlasy jsou křehké a zranitelné.

S horkou opatrně

Pokud se chceme cítit dobře a nemít problémy se zápachem, bez každodenní sprchy to nepůjde. Pozor ale na příliš horkou vodu! Ta pokožce neprospívá a zbytečně rozšiřuje její póry. Jedinci, kteří trpí vyšším krevním tlakem nebo nějakým srdečně-cévním onemocněním, si navíc horkou vodou můžou způsobit i nevolnost, nebo dokonce mdloby. Voda by měla mít ideálně 32 stupňů Celsia.

Pokud se sprchujete, vodu byste měli na tělo pouštět od nohou, teplou stejně jako studenou, postupně přes stehna a břicho. Hrudník a oblast srdce nechte až na konec. Proto jsou daleko praktičtější sprchy, které mají odnímatelné hadice s hlavicí, než ty, které pouští vodu jen seshora.

Jen opláchnout nestačí

Zvláštní kategorii představují záda, která překvapivě mnoho lidí zanedbává, protože si na ně nedosáhnou. Pokud je však jen oplachujete, pokožka hrubne a její póry se rozšiřují. Řešením je kartáč s dlouhou rukojetí. S očistou také rozhodně nečekejte až na okamžik, kdy ucítíte zápach potu. Po námaze se osprchujte co nejdřív – zamezíte tím množení bakterií i podráždění pokožky.

Mimochodem, myjete si nohy? Máme tím na mysli, zda si je namydlíte, když už stojíte ve sprše, protože pomocí vody a mýdla stékajícího z horních partií vašeho těla se rozhodně neumyjí dostatečně. Čas od času byste měli umýt i samotnou sprchovou hlavici, protože se v ní mohou držet bakterie způsobující onemocnění plic. Totéž se týká i holítka ponechaného ve sprše.

Vana, nebo sprcha?

Dermatologové obecně doporučují spíše sprchování, protože dlouhé a příliš časté koupání podle nich pro pokožku nepředstavuje žádné zvláštní blaho, spíše naopak. Existují sice speciální koupele například pro ekzematiky, ale jinak je pro pokožku lepší sprchování. I tak byste ve sprše neměli strávit více než deset až patnáct minut. Příliš dlouhé máčení ve vodě zbavuje pokožku přirozeného ochranného filmu – kůže je pak vysušená a svědí. Ale i když z vody vylezete včas, je kůži potřeba promazat hydratačním mlékem nebo krémem, pokud možno neparfemovaným. A měli byste to stihnout do půlhodiny po očistě.

Mimochodem, dermatologové nejsou nijak nadšení z pěn do koupele ani z populárních šumivých bomb, protože mnohé z nich obsahují látky zbytečně dráždící pokožku. Na druhou stranu, mnoho lidí používá koupel jako způsob relaxace a proti tomu se nedá rozhodně nic namítat. Je to také osvědčený prostředek na uvolnění bolestivých svalů. Rozhodně byste se však neměli koupat denně.

ANNA KUNEŠOVÁ