Na světě vzrůstá počet lidí s autismem. Jde o celoživotní postižení

Mentální retardace. Agresivita. Podivínství s rysy geniality. Uvěznění ve vlastním světě s neschopností komunikovat… Představy lidí, co je vlastně autismus, se liší a žádná konkrétní není racionálně opodstatněná. Co autista, to specifická porucha a specifické projevy.

Není to dětská nemoc

Slovo „autismus“ je staré teprve asi 100 let. Pochází z řeckého slova „auta“, což znamená „já“. Termín vyjadřuje situaci, kdy má člověk značně zkomplikované možnosti sociální interakce. Postižených je stále více a více a odborníci se přou, zda pro lepší diagnostiku, či pro skutečné přibývání autistů, i když se zdá, že to první převažuje.

Češi neumí rozpoznat příznaky mrtvice. Přitom jde o minuty, varuje lékař

Do roku 1998 se uváděl výskyt pěti dětí s autismem na 10 000 narozených, dnes je to jedno dítě na 68 narozených, některé statistiky uvádějí postižených ještě o dost více. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) se prevalence autismu jen v USA zvýšila z jednoho na 54 osmiletých dětí v roce 2016 na jedno ze 44 v roce 2018.

Častým mýtem, který kolem poruchy autistického spektra panuje, je předpoklad, že jde o „dětskou nemoc“, protože diagnostika bývá vesměs cílena na předškolní či školní děti, jenže opak je pravdou – toto postižení je celoživotní. A tak přibývá lidí v dospělém či dokonce vysokém věku, kteří teprve teď získali odpověď na to, proč jsou od dětství „jiní“, „nekolektivní“, proč je provází úzkost a deprese, proč lpí na zdánlivých maličkostech, proč jsou stále ocejchovaní přítomností různých patologických stavů bez jejich reálného vysvětlení. Jsou autisté.

Autismus jako úleva

Ve známost vstoupil nedávno příběh Sama Farmera – počítačového konzultanta, hudebníka a kouče, který ve 40 letech zjistil, že je autista.
„Znalost diagnózy o desítky let dříve by mě jistě ušetřila značných útrap, zejména ve společenském životě, kvůli zhoršenému sebevědomí a obtížím souvisejícím se sociální kompetencí. Ale pořád lepší pozdě než nikdy,“ vyjádřil se.

Po desetiletích slavné kariéry získal oficiální nálepku autisty i herec Anthony Hopkins. „Je to vlastně skvělý dárek,“ prohlásil na to konto. „Mnohé se tím vysvětluje. Vždy jsem byl trochu pomalý, a svůj hendikep jsem se snažil kompenzovat tvrdou prací a doslova posedlostí těmi nejmenšími detaily.“
Známý karikaturista Jon Rosenberg prý zase celý život přemýšlel, proč se tak odlišuje od ostatních a co je s ním špatně. Když mu loni diagnostikovali autismus, reagoval: „Je to obrovská úleva mít konečně kontext, který dává všem věcem smysl.“

S přiznáním, že je autistka, přišla i modelka Christine McGuinnessová. Stalo se tak poté, co stejná nemoc byla diagnostikována jejím třem dětem – dvěma chlapcům a dívce. „Dcera byla vždy zvláštní, ale já se v ní viděla, jsem úplně stejná,“ vyprávěla modelka médiím. „Veškeré moje sociální potíže, nerozhodnost, nesoustředěnost, problém najít si přátele… Pluji životem stejně neobratným stylem jako moje dcera Penelope.“ Diagnóza, kterou získala jen krátce po narození dětí, pro ni znamenala útěchu.

Neznají ticho. Vědci vyhlásili válku tinnitu, šum v uších trápí statisíce Čechů

Podle britské Národní autistické společnosti (NAS) je neočekávaným výsledkem stále většího počtu diagnostikovaných dětí zjištění mnohých rodičů, že jsou také autisté. A nejen v Británii. Například profesor Simon Baron-Cohen z Cambridgeské univerzity, přední britský akademik zabývající se autismem, říká: „Neexistují žádná přesná čísla, ale jde o fenomén. Nemyslím si, že by autistů najednou houfně přibylo, spíš medicína jen dohání to, v čem bývala v minulosti nedostatečná.“

I v České republice přibývá případů, kdy je autismus diagnostikován u dospělých. „Vybavuji si tatínka, který vychovává dítě s autismem a sám u sebe pozoruje podobné rysy, ačkoliv u něj diagnóza nikdy stanovena nebyla,“ uvedla například v rozhovoru pro MF DNES speciální pedagožka Alena Siváková ze sdružení ProCit. Nejen naše odborníky ale nejvíce překvapuje, že mezi autisty se stále častěji objevují ženy. Dlouho se totiž mělo za to, že ve velkém naprosto převažují autisté-muži.

Ženy to mají jinak

Chlapci mají údajně 5x větší riziko, že jim bude diagnostikován autismus. Čím to? Zakladatelka a předsedkyně Občanského sdružení ProCit Irena Vítovcová vysvětluje možný důvod: „U mužů je výskyt neurovývojových poruch obecně vyšší. Platí to i u autismu. Velkou roli zde hraje myslím i fakt, že dívky dokážou lépe využívat strategie, které jim pomáhají se sociálně integrovat, vypořádat se svojí jinakostí. Projevy autismu jsou u nich potom méně zřetelné a u ,lehčích‘ poruch autistického spektra pak k jejich odhalení často ani nedojde.“

Za pravdu české odbornici dává i psycholožka Suzanne Midfordová, která se dlouhá léta na výzkum autismu specializuje. Podle ní může genderová odlišnost v diagnostice spočívat v tom, že dívky jsou zběhlejší v „sociálním maskování“, tedy potlačování vnějších projevů postižení. Yenn Purkisová, australská spisovatelka a moderátorka, sama trpící autismem, říká: „Autistické ženy se klidně přinutí navázat oční kontakt, jsou nápaditější při vyrovnávání se s různými sociálními situacemi. Na druhé straně jim postižení může více ubližovat. Vím o mnoha dívkách, které se například ve škole celý den chovaly tak, jak se od nich očekávalo, ale po určité době u nich v důsledku toho došlo k masivnímu zhroucení. Stanovení diagnózy s následnou terapií pro ně bylo vysvobozením.“

Metaanalýza publikovaná v časopise Journal of American Academy of Child & Adolescent Psychiatry zjistila, že existuje diagnostická genderová zaujatost pro tento stav, což znamená, že dívkám, které splnily kritéria pro poruchu autistického spektra, byla mnohem méně častěji přiznána klinická diagnóza než chlapcům se stejnými příznaky. Pravdou však je, že autismus se u mužů a žen může projevovat odlišným způsobem. „U mnoha žen, kterým byla diagnostikována porucha příjmu potravy, bylo nakonec zjištěno, že za jejich problémy může autismus“, zmiňuje profesor Baron-Cohen.

Soustředění i matematické dovednosti

Ačkoliv mnoho lidí trpících autismem je nekomunikativních a potřebují celoživotní péči, jiní se i přes svou sociální neobratnost dostávají do hledáčku „headhunterů“, shánějících ideální kandidáty pro špičkové firmy. Mnozí zaměstnavatelé jsou unavení z pracovníků trávících více času psaním textovek než činností, za niž jsou placeni, a touží po zaměstnancích, kteří se ponoří do své práce s velkou pozorností k detailům. „Autisté jsou loajální, pilní a panuje u nich malé riziko fluktuace,“ shrnuje důvody výhod autistických zaměstnanců Tim Weiler, ředitel jedné z divizí globální poradenské společnosti v oblasti lidských zdrojů Tower Watson. Právě tahle nadnárodní firma začala přijímat autisty do speciálních programů od pojistně-matematických služeb po správy technologií v různých zemích.

„Stále více zaměstnavatelů vnímá potenciální výhody najímání autistických jedinců, zejména u pozic, které vyžadují schopnost soustředit se na dlouhé, opakující se úkoly, práci s velkým množstvím informací, talent pro odhalování vzorců nebo výrazné matematické a kódovací dovednosti,“ míní Tim Weiler. Nejaktivnější s oslovováním autistů přitom jsou technologické společnosti jako Microsoft, Vodafone, SAO či Hewlett-Packard Enterprise. Podle signálů přicházejících z různých koutů světa však začínají stejný zájem projevovat i další odvětví.

Alzheimerova choroba. Lidé by si měli dát pozor na varovné signály

Mediální společnost ABC News nedávno přinesla reportáž o významu autistických terapeutů, psychologů či zdravotních sester. Autisté často vynikají v důkladném řešení problémů, což jim prý umožňuje zachytit i detailní, nenápadné podněty, které by běžní terapeuté mohli lehce odfiltrovat. Je nepravděpodobné, že by jakkoliv soudili klienty a navíc nezřídka oplývají velmi intenzivními zájmy, což může vést třeba až k posedlosti výzkumem a dalším vzděláváním. Reportáž mimo jiné představila autistickou psychoterapeutku Stephanii Jonesovou, která dokáže instinktivně říci, co má klient za problém, ještě než se vůbec posadí v její ordinaci. Součástí jejího autistického znevýhodnění je totiž tzv. zrcadlová synestezie – vzácné postižení, díky němuž dokáže dotyčný prožívat emoce druhých lidí či dokonce vnímat jejich fyzické pocity ve svém vlastním těle. Výskyt tohoto onemocnění se odhaduje na cca 2 % v populaci, nicméně právě mezi autisty bývá mnohem vyšší a z dotyčných dělá vysloveně mistry empatie.

Ať již se vývoj pracovního uplatnění takto postižených osob vydává jakkoliv povzbudivým směrem, stále většinou vítězí předsudky a nedůvěra. Podle příručky vydané Národním ústavem pro autismus se nezaměstnanost mezi práceschopnými osobami s autismem v ČR stále pohybuje až okolo trojnásobku národního průměru. Uchazeči s méně viditelným postižením se tak snaží projevy postižení spíše skrývat a chránit se tímto způsobem vůči možné předpojatosti či obavám zaměstnavatele. Podobná situace je však dlouhodobě neudržitelná. Jak tvrdí profesor Baron-Cohen: „Svět si musí na autismus zvyknout. Nejde o to, aby si museli autisté zvyknout na svět.“