Bylo chvíli po dvanácté hodině. Kromě toho, že policisté odkláněli dopravu od školy ve všech směrech to ani nevypadalo na nějaké manévry. U jednoho východu z nedalekého parku si povídali dva uniformovaní muži s neznámým civilistou a nešetřili úsměvy.

Opodál, co by kamenem dohodil od budovy školy, se vesele bavila čtveřice mladíků. „Pořádně nevíme, o co jde. Asi bomba. Evakuovali nás a většina odešla domů, ale nám tam ještě zůstaly věci, tak teď musíme čekat, až to skončí,“ nechali se slyšet a dodávali, že reálné hrozbě exploze v žádném případě nevěří.

„Zase měl asi někdo psát nějakou písemku,“ smáli se.

Na rozdíl od studentů, jejich kantoři už natolik sdílní nebyli. Postávali v půlkruhu před vchodem. Skutečnost, že je odtamtud nikdo z policistů nevyháněl, potvrzovala naši domněnku, že si o pravdivosti výhrůžky myslí každý své. Když nás viděli přicházet, ozvalo se z „profesorského kolečka“ tiché varování a pokyn ostatním kolegům: „Noviny! Nic nevíme.“

A tak se také stalo. Podle svých slov nic neviděli, nic neslyšeli a o ničem nevědí. Situaci však brali svým způsobem i s trochou nadsázky a odlehčeně. „My jsme tady venku jenom na obědě,“ žertoval například jeden z nich.

Zatímco žáci měli z nucené přestávky většinou radost a za hlasitého smíchu čekali v okolí školy na konec policejní akce, policisté měli plné ruce práce nejen uvnitř budovy, ale také v jejím okolí.

„Tak neblbněte, já jen projdu,“ žadonil u hlídky strážníků asi padesátiletý muž. Měl smůlu, nepustili ho. V hloučku okolo postávajících náhodných diváků na chodníku se už neslo, že je tam bomba. Jen nevěděli, jestli v poliklinice nebo kde, a tak čekali, až se dozvědí více.

Zato někteří řidiči na policejní rady nedbali. Když už je nepustili z Olomoucké ulicí Hany Kvapilové, popojeli do Lepařovy a zde, jednosměrka nejednosměrka, zatočili do Havlíčkovy. Vjeli tak přímo mezi policejní zátarasy. A protože to bylo nakažlivé, za chvilku už Havlíčkova připomínala magistrálu jedni couvali zpět, druzí teprve do osleplé ulice vjeli.

V celém případě šlo ale pravděpodobně o vtip. Ačkoli velice špatný. Anonym vyhrožoval po telefonu údajně zdejšímu řediteli, a to slovy: „Máte tam dvě nálože. Tak něco dělejte!“ Jak řekla policistka Dagmar Schindlerová, jednalo se podle všeho o mladý mužský hlas.

Nakonec tu operovalo šest městských strážníků, stejný počet policistů z dopravního inspektorátu, na tři desítky pořádkových policistů, technik z kriminální služby a také tři psovodi. Dva z toho byli z Opavy a jeden, se psem speciálně vycvičeným na hledání výbušnin, z Ostravy. „Nejprve bylo ze školy evakuováno zhruba 460 lidí. Poté policisté prohledali všechny místnosti i chodby školy a rovněž osm aut, která parkovala ve dvoře,“ říká Schindlerová.

Nic ale nenašli, a tak byla celá akce ještě před 14 hodinou oficiálně ukončena. Policie zatím pracuje s jedním hlavním poznatkem. Anonym nevolal z Opavy, ale z telefonní budky ve zcela jiném městě. Co to znamená, to ukáže až další vyšetřování.

Oznámení bomby není v Opavě žádnou novinkou. V paměti Opavanů určitě zůstaly loňské případy, kdy hned dvakrát museli policisté vyklidit hypermarket Albert v Olomoucké ulici. Jak se později ukázalo, na svědomí to měli pacienti nedaleké psychiatrické léčebny. Ty ještě stejný den policisté dopadli.

Tomáš Pustka, Martin Kůs