Vše začalo 19. března 2003, kdy rychlá záchranná služba přivezla do Slezské nemocnice pacienta s akutním koronárním syndromem. Protože jednotka intenzivní péče (JIP) byla zcela obsazena, byl J. Š. umístěn na standardním pokoji, kde ale druhý den zemřel.

Jeho manželka lékaře obvinila z nedostatečné péče. Pacient byl na interním oddělení přijat neatestovanou lékařkou, která měla právě službu, ale obvinění čelí tehdejší primář Brzeska jako její nadřízený.

Nyní je už v důchodu, ale jakékoliv pochybení odmítá. Uvedl, že pacienta během hospitalizace sám několikrát prohlížel a žádné potíže u něj neshledal. Spolupacient zemřelého muže rovněž vypověděl, že J. Š. byl po příchodu na nemocniční pokoj stabilizovaný a na nic si nestěžoval. Normálně se prý spolu během dne bavili a svědek byl překvapen zjištěním, že poškozený pak nad ránem náhle zemřel.

Ze zdravotní dokumentace vyplynulo, že J. Š. už dříve prodělal akutní srdeční infarkt. Problém se zjištěním skutečného důvodu úmrtí však spočívá v tom, že na přání manželky nebyla provedena pitva, která by přesný důvod smrti určila. Odborníci se přesto přiklánějí k názoru, že dotyčný zemřel z důvodu selhání srdce.

Předvolaná lékařka JIP potvrdila, že v době přijetí J. Š. byla lůžka na oddělení během přijetí pacienta obsazena, což manželka zemřelého zpochybnila. Lékařka vysvětlila, že vykazovaní pacienti museli být na JIP přítomni nejméně čtyřiadvacet hodin, aby mohli být zahrnuti do seznamu pro pojišťovnu.

Předvolaná noční sestra konstatovala, že si J. Š. při pobytu na interním oddělení na žádné potíže nestěžoval. „Pamatuji si, že byl velmi příjemný, ale podrobnosti si dnes už nevybavuji,“ dodala sestra. Pro výslech dalších zdravotníků, navržených státní zástupkyní a manželkou zemřelého bylo hlavní líčení znovu odročeno.