Areál před marketem se zaplní zhruba dvěma stovkami různých osob a padesáti zaměstnanci obchodu. Ven jsou nuceni vyběhnout okamžitě, tudíž uvnitř zůstávají postávat desítky zaplněných vozíků i košíků, na pásech leží nedomarkované zboží a u pokladen tašky s nákupy i osobními věcmi. V Albertu se pro tu chvíli zastavil čas.

To, že museli vyběhnout jen tak narychlo a bez ničeho, začíná po hodině vadit zejména kuřákům, jejichž propriety zůstaly v útrobách budovy. Slyšet jsou z řad čekajících lidí pomalu také různé vtípky. Převládá názor, že si bombu vymyslel určitě někdo z nedaleké psychiatrické léčebny. Po patnácté hodině je vše u konce a obchod je opět otevřen. „Šetření prokázalo, že žádná bomba na místě nebyla,“ potvrzuje opavská policejní mluvčí Dagmar Schindlerová.

Podle našich zjištění existuje možnost, že anonym volal z telefonního automatu postaveného hned vedle vchodu marketu. To se však zatím nepotvrdilo. Tím však případ „vtipálka“ na telefonu nekončí. Jak se dozvídáme, případ falešné bomby v Albertu nebyl jeho prvním ani posledním povyražením.

„Tento člověk volal na tísňovou linku během dvou až tří hodin třikrát,“ uvádí Schindlerová. Poprvé se ještě mírnil. Do telefonu pouze nahlásil, že v pavilonu sedm, který je součástí Psychiatrické léčebny v Opavě, se nachází jistá hledaná osoba. Jak se ukázalo jen o chvíli později, nebyla to pravda. Policie si tak udělala první zbytečný výlet.

Druhým falešným ohlášením poté byla již zmiňovaná bomba v hypermarketu Albert. Do třetice už volající s fantazií příliš neoperoval a dva původní nápady zkombinoval.

Obsahem jeho výhrůžky se stala opět bomba a cílem útoku se měl stát již dobře známý pavilon sedm na psychiatrii. „Zde evakuace nebyla nutná,“ vysvětluje policejní mluvčí a dodává: „Jedná se totiž jen o zahradu nebo podobnou neobydlenou oblast.“

Ještě tentýž den zjistila policie viníka falešných poplachů. Je jím sedmadvacetiletá pacientka místní psychiatrické léčebny. Volala přitom ze tří různých telefonních automatů v okolí. Svým konáním se dopustila šíření poplašné zprávy. Běžně za tento přečin mohou jít viníci až na dva roky do vězení.