Historické krimi

Důvěřivá matka a syn padouch

„Dne 2. února 1933 odehrál se následující případ v Kylešovicích u Opavy: matka syna, nenapravitelného zloděje Adolfa Schenka z Kylešovic, uvěřila agitátorům republice krajně nepřátelským z německého tábora, že peníze padnou.

Proto vybrala ze záložny pět tisíc korun, uschovala do kufru a do příruční pokladny. Obě uzamkla,“ popisují historku o lidské důvěřivosti noviny.

Toho dne večer přišel domů syn Adolf, který prý byl ve svém okolí nechvalně znám. Protože se bál, že mu matka bude pro jeho nedávnou krádež peněz z její peněženky nadávat, vymyslel si, že ho bolí zuby. To bolelo i jeho milosrdnou matku, a tak se nechala obměkčit, zvlášt když synáček všeho litoval.

Ještě téhož večera ale vypáčil zámek u kufru a pokladny a s pěti tisíci utekl. Kam? Do Německa. Svého času totiž prohlásil: „Jak se dostanu k penězům, tak uprchnu do Německa.“ Spolu s ním tam zmizeli i jeho dva kamarádi z Opavy, kteří se netajili svým zájmem a obdivem k hitlerovskému Německu.

Krabice, kterou poslal pan domácí počestné vdově

Pan domácí Výrostek neměl rád své nájemníky. To ale vdova Mokrošová netušila. Naopak, když se do jeho domu stěhovala, věřila jeho slovu jako slovu božímu. Po čase ale Výrostek chtěl její byt pro svého syna, a tak počestné vdově začalo peklo. Domácí nakonec vyhrál, jeho podnájemnice se jednoho dne přestěhovala jinam.

Tady by mohl příběh skončit, ale to pikantní teprve přijde. Za pár dní dostala vdova poštou krabici. Rozbalila ji a málem dostala infarkt. Bylo v ní psí lejno a dopis s oznámením, že ho zapomněla v původním bytě. Ale toto si už Mokrošová líbit nenechala.

Tak se 6. ledna 1933 sešla s Výrostkem u soudu a přinesla s sebou i onu krabici. Když ji soudce nic netušíc otevřel, nejdřív si zacpal nos, pak zrudnul a obořil se na Výrostka: „Tak co, poslal jste to nebo ne?“ „Ano, poslal. Měla si to odnést, zůstalo to v bytě po jejím psovi,“ přiznal se domácí. Vdova Mokrošová byla zděšena. Psy totiž nenávidí a v životě by prý žádného nechovala, natož v bytě.

Soudce nakonec domácího odsoudil za urážku na cti podle nejnižší sazby, protože dosud nebyl trestán. Krabici si však musel od soudu odnést. Pan domácí ji vztekle popadl a před budovou soudu jí mrštil o zem, až se vysypala. Co čert nechtěl, šel zrovna kolem strážník a tak musel zuřivý Výrostek nejen lejno posbírat, ale ještě zaplatit pět korun pokuty za vědomé znečistění ulice.