VYBRAT REGION
Zavřít mapu

První uniformy nám ušila místní podnikatelka

Hlučín - Když po sametové revoluci přišly některé novinky, dívali se na ně totalitou vychovaní lidé různě. Takovou novinkou byl i vznik městských a obecních policií.

19.4.2009
SDÍLEJ:

Jindřich MašaFoto: Jarka Harazimová

Město Hlučín tento trend využilo jako jedno z prvních a dalo podnět ke vzniku své městské policie. Člověk, který tehdy před lety vzal velký díl nově vzniklé instituce na svá bedra, byl Jindřich Maša. Dnes jedenašedesátiletý dlouholetý vedoucí strážník už ale uniformu definitivně odložil. A užívá si první týdny svého zaslouženého důchodu.

Vzpomenete si, jak to v Hlučíně všechno začalo?

Městská policie v Hlučíně byla jednou z prvních vůbec. V době, kdy jsme ji začali tvořit, ještě nebyl parlamentem odsouhlasen potřebný zákon, který by činnost této složky upravoval. Vše bylo, jak už jsem naznačil, v plenkách. Neměli jsme možnost někde se inspirovat, okouknout, jak se to dělá, a sbírat zkušenosti. Vezměte si jen uniformy. Nikdo nevěděl, jak mají vypadat, a tak jsme si je navrhli sami. Ušila je jedna z místních podnikatelek.

Proč tedy v tak nejisté doběvznikla?

Doba po revoluci přinesla nejen tak vysněnou svobodu jedněm, ale i možnosti pro ty druhé. Objevila se tak spousta nových problémů v oblasti trestné činnosti. Proto se nejspíš někdo inspiroval v cizině azačaly se ve městech a obcích zřizovat nové policejní jednotky. Ty si zřizovalo město za účelem prevence a udržovaní veřejného pořádku na jeho území.

Jak jste v Hlučíně začínali?

Zpočátku jsme byli pouze čtyři. Dobrými pomocníky nám od začátku byli služební psi. To nám tehdy umožnilo sloužit i po jednom. Pes zajistil potřebný respekt. Lidé si na novou uniformu postupně zvykali, ale nebylo to jednoduché. Různé řeči o tom, že tohle nesmíme a tamto nemáme v pravomoci jsme si vyslechli mockrát. Ale časem se ukázalo, že městská policie své opodstatnění má a u lidí si respekt získala svou prací.

Jaké jste měli tehdy vybavení?

Různé, jaké tehdy bylo. Všechno se dělalo na koleně. Sami jsme si nainstalovali i vysílačky, to byla velká finanční úspora. Jako vůbec jedna z prvních městských policií jsme ale třeba měli zakoupený monitorovací radar. To je podle mě jedna z velmi dobrých věcí, protože ze zkušenosti vím, že každý řidič, jestliže ví o jeho přítomnosti, opravdu alespoň zpomalí. Postupně se vybavení a zázemí zlepšovalo.

Velký kus práce odvádí kamerový systém v Hlučíně. Jak ten vznikal?

Znepokojivá byla hlavně stoupající tendence pouliční kriminality. Krádeže, kapesní krádeže, vykrádání aut a podobně. Přemýšleli jsme, jak tomu zabránit. A kamery se zdály jako dobrý prostředek a pomoc. Nebyly ale potřebné peníze. Svolali jsme proto místní podnikatele a snažili jsme se je přesvědčit o účelnosti kamer a systému. A získat od nich finanční pomoc k jeho instalaci. Většina neprojevila zájem, jen tři z asi pětadvaceti byli ochotni pomoci. Nepovedlo se.

Ale kamery dnes Hlučín hlídají…

Někdy v roce 1996 jsme zprovoznili pult centrální ochrany. Postupně se na něj napojilo přes osm desítek městských i dalších institucí. Třeba všechna školská a zdravotnická zařízení.

Jak systém funguje?

Při narušení objektu například zlodějem dojde ke spuštění alarmu v objektech a na služebnu přijde signál. Objeví se číslo objektu, a strážníci tak vědí, kde se to děje. Samozřejmě okamžitě vyjíždějí na místo. Do konce mého působení ve funkci vrchního strážníka v roce 2006 byl dvanáctkrát hlášen nedovolený vnik do objektů. V devíti případech se podařilo pachatele zajistit.

Na co vzpomínáte nejraději?

Ať se to možná veřejnosti nezdá, práce u městské policie je hodně pestrá. Většina případů je zajímavých, vždy můžete za tím vidět i zajímavý osud člověka. Je to hodně velký díl psychologie a smyslu pro právo a pořádek. Přesto ale nejraději vzpomínám na to, když jsme mohli pomoci zvířeti. Vím, že strážníci jsou nejznámější odchytem toulavých psů, ale pamatuji si i odchyt ovcí, koně nebo nutrie. Za ta léta lidé navíc donesli na městský úřad i spoustu zraněných holubů, ježků. Dokonce i rorýse, se kterým si nikdo nevěděl rady.

Co se s nimi pak dělo dál?

Většinu těch menších jsem vzal domů a vyléčil. Doslova jsem je vypiplal. Já jsem totiž dítě přírody. Všechny moje koníčky nějak souvisí s přírodou. Jsem chovatelem výstavních holubů, náruživým rybářem a hodně času trávími na zahradě a prací kolem domu. A doufám, že v důchodu budu mít na tohle všechno daleko více času. Nudit se určitě nebudu.

Autor: Martin Kůs

19.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

83

Komentář šéfredaktora Deníku: Kdo zastaví ANO?

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Souhrn fotbalového víkendu

/VÝSLEDKY/ Přinášíme vám výsledkový servis víkendových fotbalových zápasů na Opavsku a Hlučínsku.

MSFL: Hlučín - Petřkovice 2:1

Derby MSFL pro Hlučín. Prestižní utkání s Petřkovicemi hlučínští fotbalisté dotáhli do vítězného konce. Před téměř čtyřmi stovkami diváků díky brankám Hudeczka a Krauta zvítězili 2:1. Za hosty dokázal už jen snížit kanonýr Lokša.

Pro třináctiletého cyklistu letěl do Vávrovic vrtulník

U vážné nehody třináctiletého cyklisty zasahovali v sobotu 21. října záchranáři ve Vávrovicích.

Králem voleb v kraji je Ivo Vondrák. Nemám ambici být ministrem, řekl Deníku

/ROZHOVOR/ „Nemám ambici být ministrem. Ale v politice nikdy neříkej nikdy,“ konstatoval v povolebním rozhovoru pro Deník hejtman a nově i poslanec Ivo Vondrák (ANO).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT