K tragedii, která otřásla českou veřejností, došlo v září 2011. Žena v Širokém Dole na Svitavsku zavraždila v rodinném domě své čtyři děti ve věku od osmi let po dva měsíce. Neměla s nimi žádné slitování a soudci zase neměli slitování s ní. Soudy v Hradci Králové i v Praze dospěly k závěru, že vina matky je jednoznačně prokázána.

U dvou z dětských obětí soudy vyhodnotily jejich smrt obzvlášť surovým způsobem. Podřízla jim krky a přeřezala žíly i tepny na obou zápěstích, navíc jim způsobila i další bodné a řezné rány.

U hlavního líčení předstírala vždy pečlivě upravená blondýna ztrátu paměti, ale znalce neoklamala. V květnu 2012 ji poslala předsedkyně senátu do věznice a chladnokrevná vražedkyně pochopila, že prohrála. Na místě se v jednací síni zhroutila a odvezla ji sanitka.

Krkavčí matce nepomohla ani ústavní stížnost a žádný opravný prostředek, který by ji mohl od doživotí zachránit, v české legislativě už neexistuje.

V opavské věznici se šestatřicetiletá Romana Z. potká s Danou Stodolovou, která zavraždila osm seniorů, a Jaroslavou Fabiánovou, která svou mordýřskou kariéru zahájila už jako nezletilá prostitutka. Jednoho klienta poslala na věčnost pomocí uspávacích prášků a dalšího utloukla kladivem, dva muže zase okradla a ubodala.

Doživotně odsouzené ženy se po objektu mohou pohybovat pouze v doprovodu příslušníků vězeňské služby. Smějí pracovat jen v prostorách věznice, a bývá proto těžké zajistit jim nějakou vhodnou práci. Na rozdíl od nedoživotně odsouzených žen ve zvýšené ostraze, které mohou pracovat v kuchyni, v prádelně a pro soukromé firmy.