Krajský soud v Ostravě a také Vrchní soud v Olomouci už dříve označil útok za pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu a poškozování cizí věci. Verdikt bez výhrad potvrdil také Nejvyšší soud. Velmi vysoké tresty se nepozdávali některým odborníkům a obhájcům odsouzených.

Ti mimo jiné poukazovali na nedostatečné důkazy a také mediální tlak, jenž byl na justici vyvíjen. Mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková však pro ČTK uvedla, že dokazování proběhlo důkladně a soudy postupovaly objektivně.

„Ani přímý přenos ze soudní síně neporušil právo na soukromí. Soudní proces je z povahy věci veřejný, byť je třeba vždy vážit konkrétní okolnosti. Ve vítkovské kauze přenosy soudních líčení neměly vliv na spravedlivost procesu jako celku," poznamenala právě Miroslava Sedláčková.

Řádně zdůvodněný je podle ní také uložený trest. „Pohnutka, kterou byla pouhá skutečnost, že poškození patřili k odlišnému etniku, přičemž obžalovaní je vůbec neznali a neměli s nimi žádný konflikt, byla jedním ze stěžejních důvodů pro konstatování velmi vysoké nebezpečnosti činu pro společnost a pro uložení výjimečného trestu," doplnila Miroslava Sedláčková.

Stížnost od Vaculíka a Lukeše přitom byla Ústavnímu soudu dodána už před dvěma lety. Problémem byla zejména námitka obhájců z podjatosti proti soudci zpravodaji Pavlu Rychetskému. Také v tomto případě ovšem neuspěli. Třetí senát ÚS neshledal žádná pochybení.

Jak už bylo uvedeno, žhářský útok ve Vítkově se udál už před pěti a půl lety. Zranění tenkrát byli tři lidé. Nejhůře dopadla tehdy dvouletá Natálka. Požár jí způsobil vážné popáleniny na osmdesáti procentech těla. I když byla v péči špičkových lékařů, trvalé následky si ponese až do konce života.