„Ústavní soud stížnost odmítl," řekl Kausta. Vaculík a Lukeš si za pokus o rasově motivovanou vraždu odpykávají 22 let ve vězení. Podle mluvčí Ústavního soudu Miroslavy Sedláčkové soud nezjistil nic protiústavního. Justice podle ní postupovala a rozhodla správně.

Další dva odsouzení Václav Cojocaru a Ivo Müller stížnosti proti dvacetiletým trestům nepodali.

K činu došlo v noci z 18 na 19. dubna 2009. Do domu početné romské rodiny z Vítkova na Opavsku vlétly zápalné lahve vhozené třemi pravicovými radikály z Opavska a Bruntálska. Čtvrtý muž čekal v připraveném voze, kterým pak všichni odjeli.

V domě, který se změnil v ohnivé peklo, v té době bylo osm lidí včetně malých dětí. Nejhůře dopadla tehdy ani ne dvouletá Natálka. Utrpěla popáleniny na osmdesáti procentech těla.

Radikálové byli odsouzeni k výjimečným trestům od 20 do 22 let. Všechny senát uznal vinnými z pokusu o rasově motivovanou několikanásobnou vraždu. Útok měl být naplánován u příležitosti 120. výročí narození Adolfa Hitlera. Samotní obžalovaní ve svých výpovědích tvrdili, že jejich cílem byl opuštěný dům sloužící jako překladiště kradených věcí. Prý netušili, že uvnitř někdo spí. V opačném případě by něco takového neudělali. Soud jim ale neuvěřil.

Námitky

Obhájci útočníků, ale i někteří odborníci považovali právní kvalifikaci za nesprávnou a tresty za nepřiměřeně přísné vzhledem k okolnostem i následku.

Právní kvalifikaci obhájci zpochybnili i v ústavní stížnosti, upozorňovali také na údajné mezery v důkazech a poukazovali na mediální tlak, kterému justice čelila. Dokazování však bylo podle ÚS důkladné a soudy postupovaly objektivně. Ani přímý přenos ze soudní síně neporušil právo na soukromí. Soudní proces je z povahy věci veřejný, zdůraznil ÚS, byť je třeba vždy vážit konkrétní okolnosti. Ve vítkovské kauze přenosy soudních líčení neměly vliv na spravedlivost procesu jako celku.

Řádně zdůvodněný je podle ústavních soudců i uložený trest. Justice prý správně přihlédla k dosavadnímu způsobu života stěžovatelů, k nekritickému postoji, který k trestné činnosti zaujali, a k pohnutce, která je ke spáchání činu vedla. „Právě ona pohnutka, kterou byla pouhá skutečnost, že poškození patřili k odlišnému etniku, přičemž obžalovaní je vůbec neznali a neměli s nimi žádný konflikt, byla jedním ze stěžejních důvodů pro konstatování velmi vysoké nebezpečnosti činu pro společnost a pro uložení výjimečného trestu," uvedla Sedláčková.