Nejvíce znásilnění přitom letos ohlásily jejich oběti v Praze a Jihomoravském kraji, přes osmdesát. Naopak nejméně případů zaznamenali policisté v Pardubickém kraji, pouhých patnáct.

Partner násilníkem

„Většina těchto činů vychází z partnerských vztahů nebo nahodilých známostí, zřídka jde o zcela neznámého pachatele,“ konstatuje vrchní komisařka Lenka Sikorová z Policejního prezidia. Jinými slovy často jsou pachateli znásilnění blízcí lidé, kterým oběť důvěřuje a s nimiž by se měla cítit bezpečně.

Preventivní kampaň v pátek začala i v obchodním centru Nová Karolina v Ostravě.
Policisté v kraji varují před kapsáři. Lidem v centrech ukazují jejich finty

„O sexuálně motivovaném násilí si často myslíme, že se odehrává někde v temných uličkách, kde číhá neznámý útočník. Tak to není. Většinou se jedná o násilí, které působí blízká osoba. Nejčastěji partner,“ potvrzuje Tomáš Repka, který má v Lize otevřených mužů na starosti projekt zaměřený proti tomuto druhu násilné činnosti.

Podobné zkušenosti má i SOS centrum Diakonie Českobratrské církve evangelické – SKP v Praze. Na to se často obracejí ženy, které podobné násilí zažily. „Muž mě opakovaně znásilňoval, když přišel domů opilý. Při posledním sexuálním napadení mě i zbil,“ popsala v centru svůj příběh dvaatřicetiletá žena, která má se svým o tři roky starším mužem dvě malé děti.

Celostátní problém

Přestože se někomu může zdát šest stovek při desetimilionové populaci jako malé číslo, není tomu tak. Ne všechny oběti totiž zamíří se svým zážitkem na policii. „Existuje zcela jistě řada případů, které orgánům činným v trestním řízení nejsou oznámeny,“ říká Sikorová.

Záběr z videa
Incident z ostravské D1: Kamera zlomila policistovi vaz, případ míří k soudu

Kolik jich je, si netroufá odhadnout. Podle Akčního plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí pro roky 2019 až 2022, který vypracoval Úřad vlády, má zkušenost se znásilněním přibližně pět až deset procent českých žen. Nejvíce ohrožené jsou podle plánu ty z nich, kterým je mezi osmnácti až 34 lety věku. „Jen pět procent obětí však znásilnění nahlásí,“ konstatuje materiál.

Podle Anny Stodolové, která vede výše zmíněné SOS centrum, je to často i proto, že si to nechtějí samy vnitřně připustit. „Mýty o znásilnění brání ženám vůbec přiznat, že šlo o sexuální násilí. To odrazuje oběti od nahlášení sexuálního napadení blízkou osobou,“ říká Stodolová.

Svou roli často hraje také přístup okolí, které i přes velkou osvětu přisuzuje část viny samotné oběti. Ta se potom stydí o to více.