Sankce proti Rusku by měly trvat i po skončení války, říká Pavel Rychetský

Minulý týden se občané České republiky přesvědčili, že jsou mezi nimi rovní a rovnější. Nebo je možné milost Miloši Balákovi vnímat jinak?
Rozhodnutí prezidenta republiky o udělení milosti Ústava ČR nikterak nepodmiňuje, a dokonce mu ani neukládá povinnost ho odůvodnit. Přesto se pro takový krok za desetiletí její platnosti vytvořila jistá ustálená pravidla. Většinou vycházejí ze sociální, zdravotní nebo rodinné situace omilostněné osoby. Tato pravidla byla v případě šéfa Lánské obory podle mého soudu flagrantně porušena. A argumentace prezidentova mluvčího, že Balákovo odsouzení souviselo s tím, že patří do okruhu blízkých spolupracovníků pana prezidenta, se mi jeví jako doslova nehorázná. Ve skutečnosti tím došlo k nepřípustnému a nepřijatelnému útoku na nezávislost a nestrannost české justice, zpochybnění jejího postavení. Když k takovému útoku dojde ze strany nejvyššího ústavního činitele, podkopávají se tím samotné základy demokratického právního státu.

Jak v této souvislosti vy vnímáte slova ministra spravedlnosti Pavla Blažka, že už se to stalo, šlo o jednotlivý akt milosti, nikoliv amnestii, takže nemá potřebu věc dále komentovat?
Samozřejmě mě to mrzí. Pan ministr Blažek evidentně nechce žádným způsobem narušit své, zdá se, velmi dobré vztahy s panem prezidentem. A tak se prostě vyhýbá komentářům, a v tomto případě nevzal v ochranu justici, za niž přitom nese odpovědnost.

Miloš Zeman neporušil jenom zažitá pravidla, ale také vlastní slib, že bude milosti udělovat naprosto výjimečně, ale převážně tuto agendu převede na ministerstvo spravedlnosti. To se totiž v případě pravomocně odsouzeného Miloše Baláka nestalo. Vyplývá z toho, že lidé z prezidentova okolí jsou právně nepostižitelní?
Skutečně existuje zcela ustálený postup udělování milostí. Jako bývalý ministr spravedlnosti mohu potvrdit, že každá z nich musí nejprve projít ministerstvem spravedlnosti, a teprve pak je předložena prezidentovi s doporučením k vyhovění nebo k zamítnutí. K tomu v daném případě evidentně vůbec nedošlo. Je dokonce otázka, zda jsme nebyli svědky střetu zájmů. Když ústavní činitel vykonává svou Ústavou svěřenou pravomoc, neměl by tak činit ve věcech, které se týkají jeho osoby, rodiny nebo blízkých. Něco jiného je, když prezident rozhodne o udělení milosti jemu do té době neznámé osobě, u níž lze spatřovat důvody sociální, rodinné nebo zdravotní, a úplně jiná věc nastává, pokud ji udělí člověku z jeho blízkého okruhu. Myslím, že v takových případech by kvůli střetu zájmů tuto pravomoc vůbec vykonávat neměl.

Senátor Václav Láska jde ještě dál. Je připraven kvůli prezidentově postupu připravit ústavní žalobu. Může se tato milost vnímat jako hrubé porušení principů demokratického právního pořádku?
Jak už jsem řekl, Ústava prezidentovo rozhodnutí o udělení milosti nijak nelimituje. Z tohoto hlediska se nedá říci, že by Miloš Zeman vybočil z pravomocí, jež jsou mu svěřeny. Na druhé straně jsem přesvědčen, že pokud se takové rozhodnutí týká některé z jemu přímo podřízených či blízkých osob, měl by se podobného aktu vyvarovat.

V té souvislosti se znovu začalo hovořit o tom, že po téměř třiceti letech dozrála doba ke komplexní revizi Ústavy ČR, jejímu zpřesnění, doplnění, vylepšení. Nejvíce se přitom hovoří o prezidentských pravomocích. Byl byste pro?
Nemyslím si, že Ústava obsahuje defekt, který by vyžadoval její novelizaci. Když si vzpomenu, v jakém časovém presu a za jakých okolností byla v době rozpadu Československa připravována a přijímána, je až s podivem, jakým zdařilým normativním aktem nejvyšší právní síly je. Pokud tu či onde dojde k nějakému excesu způsobenému konkrétním ústavním činitelem, není to důvod k její změně. Spíše jde o podnět k zamyšlení, koho si do těchto funkcí volíme.

Povede řada Zemanových kroků za posledních devět let, a ten poslední obzvláště, k reflexi jeho voličů a uváženějšímu výběru příští hlavy státu?
To si vůbec netroufám posuzovat. Považuji za dost zásadní chybu, že novelou Ústavy, která změnila nepřímou volbu prezidenta na přímou, byla porušena naše dlouhá parlamentní tradice. Od první republiky totiž bylo zvykem, že hlavu státu volí parlament. Přímá volba podle mě nepřinesla pozitivní výsledky, protože všelidová volba má přinejmenším dvě velká úskalí. První je volební zákon, který stanoví, že na prezidentskou kampaň lze v prvním kole vydat čtyřicet a v druhém dalších deset milionů korun. Už tento samotný fakt vyřazuje ze soutěže mnoho případných kandidátů, kteří těch padesát milionů prostě nemají. Druhým faktem je, že přímá volba nutně vyžaduje dost velkou míru demagogie, populismu, podbízení se. Ztrácí se tím důstojnost, která úřadu prezidenta náleží.

Senát by měl kvůli Balákovi vyzvat Zemana k abdikaci, říká klub ODS a TOP 09

To říkáte i při vědomí nábojnic v obálkách a vyděračských schůzek na toaletách, které provázely parlamentní prezidentskou volbu v roce 2003, v níž nakonec zvítězil Václav Klaus?
Jistě, toho všeho jsem byl tehdy jako senátor účasten. Vůbec si nemyslím, že tyto absurdní jednotlivé excesy měly nějaký vliv na to, jak se zákonodárci rozhodovali při tajné volbě.

Pojďme ke žhavé současnosti a Putinově válce, ale zůstaňme u Miloše Zemana. Jak vnímáte jeho obrat od přítele a obdivovatele ruského prezidenta k odsouzení agrese a vyznamenání ukrajinského prezidenta Zelenského?
Vědomě nebudu odpovídat diplomaticky. Pro mě je Putin válečný zločinec, troufám si říci lidská zrůda. Rozpoutal poprvé od května 1945 válku v Evropě, v níž dochází k těžkým válečným zločinům. Myslím, že panu prezidentu Zemanovi jako každému normálnímu člověku nezbylo nic jiného než odsoudit to, co se dneska na Ukrajině děje, co mají Putin a jeho kamarila na svědomí. To, co už více než měsíc v přímém televizním přenosu sledujeme, je skutečně něco tak hrozného, že je povinností celého civilizovaného světa nejen to odsoudit, ale postavit Putina, Lavrova a jejich generální štáb před mezinárodní trestní tribunál.

Neocitlo se ale západní společenství v pasti? Posílá sice statečným ukrajinským bojovníkům zbraně, ale dál kupuje ruský plyn a vojensky zasáhnout nemůže, aniž by se rozpoutala jaderná apokalypsa.
Putin hrubě zneužívá situace a já si uvědomuji, že Ruská federace nikdy nebyla demokratickým státem a zdá se, že v dohledné době ani nebude. Je to tradiční samoděržaví. Vypadá to, že odstranění Putina klasickou demokratickou cestou voleb není možné. Přesto si začínám myslet, že oligarchové, kteří ho vynesli k moci a díky tomu mají po světě vily, jachty a děti studující na prestižních univerzitách, si uvědomili, že Putin je pro ně zátěží, jež jim překáží v jejich životním stylu. Předpokládám, že dříve nebo později se ho pokusí zbavit. Samozřejmě to nedokážou bez spojení s takzvanými siloviky, tedy vojenskými a zpravodajskými špičkami. Ale i ty si uvědomují, že jim Putin výrazně škodí. Jen bych si přál, aby, až jednou válka skončí, neskončily i sankce. Aby to, v čem se nakonec Evropa a celý demokratický svět sjednotily, tedy vyřazení Ruska z normální komunikace a obchodování, vydrželo i nadále.

Bude za takové situace možné vrátit se k mírovému, blahobytnému a bezproblémovému životu, na jaký jsme v Evropě třicet let zvyklí?
Můžeme se o to snažit, ale přitom bychom měli mít trvale na mysli, jakým nebezpečím ruská říše pro Evropu a její hodnoty je.

Jenže Putin drží Evropu pod krkem dodávkami ropy a především plynu. Stačí se podívat na Maďarsko, kde Viktor Orbán díky propagaci svého gulášového kapitalismu opět dosáhl ústavní většiny. Nerozdělí se evropské společenství na tomto Putinově argumentu?
Pevně doufám, že ne a že všechny evropské země sdružené v Severoatlantické alianci nebo Evropské unii využijí veškeré úsilí, aby se této surovinové závislosti zbavily a našly jiné zdroje, aby se odpoutaly od ruského nebezpečí, spočívajícího ve vydírání prostřednictvím dodávek zemního plynu.

Ukrajinci věří ve vítězství. Osm z deseti uprchlíků se chce po válce vrátit domů

I za tu cenu, že budeme muset slevit ze svého zažitého pohodlí?
Jistě. Život v pravdě a usilování o humánní civilizaci musí být současně i životem s jistým odříkáním.

Česko přijalo už na tři sta tisíc ukrajinských válečných běženců a tuto uprchlickou krizi zvládáme se ctí jak na úrovni vlády, krajů, obcí, tak občanské společnosti. Máte z toho radost?
Jsem z toho doslova nadšený. Na rozdíl od minulé uprchlické vlny v roce 2015 se naše společnost konečně otevřela a naplňuje princip solidarity s lidmi, kteří jsou pronásledováni a vyháněni ze svých domovů. Velice si toho vážím a jsem hrdý na to, jak jim česká veřejnost pomáhá.

Avšak neskončí to záhy, neboť opozice, především hnutí ANO, bude zdůrazňovat, že vláda by se měla starat hlavně o české občany, myslet na jejich potřeby a peněženky? Přičemž poněkud licoměrně dodává, že má obavy, aby se lidská zloba neobrátila proti ukrajinským uprchlíkům.
Považuji to za velice nepěkné a falešné. Snad jde o ojedinělé a extrémní postoje. Pochopitelně vím, že etický náboj, který podporuje širokou solidaritu s lidmi, kteří prchají před válkou, nemůže vydržet na věky. Pevně věřím v potvrzení pravidla, že když jde doslova do tuhého, jsou vražděny děti a ničeny jejich domovy, český národ chápe, že je nejen jeho povinností, ale přímo ctí postavit se na jejich stranu a pomáhat jim.

Babišova vláda v covidové době za velkého nesouhlasu tehdejší opozice opakovaně prodlužovala nouzový stav. Nyní – z jiného důvodu – totéž činí Fialův kabinet. Je z hlediska ústavního právníka správné tento institut používat tak často?
Tady jde o střet dvou hodnotových zájmů. Na jedné straně je svoboda jednotlivce a na druhé, v případě covidu, ochrana veřejného zdraví. Teď se nouzový stav prodlužuje kvůli uprchlické vlně a jejímu hladkému zvládnutí. Protože nelze vyloučit, že část opozice, která to využívá ke svým politickým zájmům, napadne vládní rozhodnutí u Ústavního soudu, nemohu předem zaujímat žádné věcné stanovisko, neboť by to mohlo být eventuálním důvodem pro mé vyloučení pro podjatost.

Zeptám se tedy jinak. Je podle vás na čase, aby se po dlouhých měsících, kdy se vše připravovalo, sepisovalo, ale nedokonalo, přijala moderní krizová legislativa?
Myslet si, že když se něco hned nezdaří, lze to vyřešit novým zákonem nebo jeho novelou, je trochu naivní představa. Než se vyvolá reálná potřeba novelizace nějakého předpisu, měla by uplynout dostatečně dlouhá doba, aby se získaly zkušenosti s jeho aplikací. Nejsem příznivcem častých zásahů do legislativy kvůli víře ve všemocnost zákona.

Respirátory v dopravě zřejmě nebudou od Velikonoc povinné, prohlásil Válek

Platnost pandemického zákona ovšem končí v listopadu. To se pak máme vrátit ke dvacet let staré a nevyhovující krizové normě?
Chápu vás, ale Ústavní soud je negativní zákonodárce. Nepřísluší mu radit, co a v jaké podobě mají zákonodárci přijímat. My pouze hodnotíme, zda to, co schválili, je konformní s ústavně vymezeným prostorem neboli není-li to v rozporu se základními ústavními principy. K zamýšlené legislativě se zásadně nevyjadřujeme.

O střetu hodnotových zájmů se diskutovalo i v případě zablokování několika dezinformačních webů, k němuž dala vláda souhlas. Vyžadovala si doba tak razantní krok?
To je otázka, na niž zřejmě bude muset Ústavní soud odpovědět. Jsem přesvědčen, že provozovatelé zablokovaných webů či jiné subjekty toto rozhodnutí napadnou a my to budeme muset posuzovat. Existence sociálních sítí je něco, s čím se před dvaceti lety ještě vůbec nepočítalo. Je to zvláštní fenomén, který umožňuje šíření řady nebezpečných názorů, dokonce podněcování k trestné činnosti nebo její schvalování. Je namístě, aby orgány činné v trestním řízení dokázaly trestnou činnost na sociálních sítích postihovat. Vcelku chápu, že mohou nastat situace, jako například válka v Evropě, kdy veřejná moc může mít oprávnění některé sociální sítě zmrazit. To je problém, s nímž se potýká právní civilizace napříč Evropou. V Německu a ve Francii právě projednávají zákon, který by měl postihovat takzvané providery, provozovatele sítí, za nežádoucí obsah. Nebude to státní moc, která by tyto weby neutralizovala, ale měli by to dělat sami jejich provozovatelé, kteří by nesli odpovědnost za jejich obsah.

Nemůžeme se dostat do bodu, kdy vznikne nějaký cenzorský úřad, který zase bude rozhodovat, co ještě je svoboda slova a co už spadá pod dezinformaci a ohrožení veřejného zájmu?
Za normální situace by veřejná moc neměla přistupovat k žádným formám cenzury. Svoboda projevu je příliš vzácná hodnota a platí slova jednoho starého Skota jménem Ferguson, který na přelomu minulého a předminulého století v anglickém parlamentu řekl: „Můžete nám vzít všechna práva a svobody, ale ponecháte-li nám svobodu projevu, všechny získáme zpět.“

Třeba i svobodu rozhodovat o tom, kdo může být hostem ve vlastním hotelu? Narážím na vaši ostrou kritiku verdiktu soudce Vojtěcha Šimíčka, který dal za pravdu ostravskému hoteliérovi, jenž po anexi Krymu odmítl ubytovat ruské hosty, pokud neodsoudí Putina. Před třemi lety jste uvedl, že se za toto rozhodnutí hluboce stydíte, neboť popírá elementární principy právního státu. Změnil jste názor?
Do jisté míry ano. Situace se zásadně změnila, když Putin rozpoutal barbarskou válku. Za dnešní situace bych tak kritická slova nepoužil.

Jinak řečeno, cedule s nápisem „Vstup povolen jen těm, kdo mají Putina za válečného zločince“ byste schválil?
V tuto chvíli musím říci, že ve vztahu k Putinovi a jeho nelidským činům mi připadají dokonce jakákoli slova ve své míře odsudku nedostatečná.

Pohled na kauzu Čapí hnízdo změnily nové svědecké výpovědi, uvedl žalobce

Státní zástupce po pěti letech poslal k soudu kauzu Čapí hnízdo Andreje Babiše, přičemž pro něj žádá nepodmíněný a finanční trest. Objevily se úvahy, že obecně se za dotační podvody směrem k EU, ale také třeba za znásilnění udělují velmi nízké nebo podmíněné tresty. A naopak za pěstování pár rostlin marihuany si obžalovaný odnesl šest let natvrdo. Neporušuje to vnímání spravedlnosti?
Zákon skutečně není všemocný. Jeho aplikace a interpretace jsou v rukou soudní moci. Zdá se, že v otázce trestní represe je judikatura do značné míry nevyvážená. Pokud jsou speciálně trestné činy znásilnění postiženy podmíněným trestem, jeví se mi to jako jisté selhání justice. Víc říci nemohu, neboť každá taková kauza může skončit u Ústavního soudu, byť jenom v opačném gardu. Veřejná moc se na nás obrátit nemůže, pouze odsouzení, kteří logicky nebudou požadovat trest přísnější, ale mírnější. My nemůžeme udělat víc než v odůvodněních poukázat na jisté nesrovnalosti. Vše ostatní je věcí justice, její předvídatelnosti, srozumitelnosti a dalo by se říci dostatečné kultivovanosti.

Ústavní soud minulý týden potvrdil, že změnu pohlaví nelze přiznat na základě vnitřního pocitu, ale jen po chirurgickém zákroku. Ztotožňujete se s tímto verdiktem?
Ústavnímu soudu byl předložen návrh na zrušení číslovky v rodném čísle, kterou se rozeznává pohlaví. Navrhovatelé po nás chtěli, abychom svým verdiktem zavedli takzvané třetí pohlaví. To je absurdní, protože to není věc naše, ale zákonodárců. My můžeme v zákonech něco zrušit, ale nic do nich vložit. Pokud bude společenská poptávka po změně rodného čísla a zavedení třetího pohlaví, je to výlučná kompetence poslanců a senátorů.