Kliknutím zvětšíte„Těly svých obětí bych sám zaplnil hřbitov,“ prohlásil v minulosti dnes šedesátiletý Matteo Messina Denaro. Není proto divu, že zprávu o jeho zatčení poté, co třicet let unikal spravedlnosti, uvítala řada Italů potleskem.
Mezi jinými i Maria Falconeová, sestra slavného prokurátora Giovanniho Falconeho. Tedy muže, který byl hlavní postavou italského boje proti mafii, když proti stovkám zločinců vedl největší proces v historii. A také muže, který se – stejně jako o necelé dva měsíce později i jeho blízký spolupracovník, přítel a nástupce Paolo Borsellino – stal v roce 1992 obětí úspěšného atentátu.
„Ach, jak jen bych si byla přála, aby Giovanni a Paolo mohli vidět a slyšet potlesk, který vyvolala zpráva o Denarově zatčení. Je to obrovský krok k tomu, abychom se stali demokracií se vším všudy,“ svěřila se nyní italskému listu Corriere Della Sera Falconeová.
Boss obávané Cosa Nostry Denaro se zřejmě také v roce 1993 podílel na únosu jedenáctiletého Giusseppeho, syna bývalého člena sicilské mafie Santina Di Mattea, jenž se stal informátorem. Chlapec strávil v zajetí 779 dní, aby byl nakonec 11. ledna 1996 uškrcen a jeho tělo následně rozpuštěno v sudu s kyselinou. Denaro rovněž nařídil vraždu konkurenčního mafiánského bosse a jeho těhotné přítelkyně, připomíná BBC.
Třicet let na svobodě
Není divu, že na něj byl vydán zatykač. V létě 1993 ale – zdánlivě beze stopy – zmizel. V následujících letech byl podle očitých svědků spatřen na stovkách různých míst, například ve Venezuele či Nizozemsku, dopaden byl však až v Palermu, srdci své rodné Sicílie.
Navzdory třicetiletému neúspěšnému pátrání se ovšem zdá, že Denaro rozhodně nevedl život „tajnůstkářského psance“. Vlastně spíše naopak – podle policie využíval mafián nejméně tři úkryty v poklidném Campobellu di Mazara, sluncem zalitém dvanáctitisícovém městečku, jež se nachází přibližně 115 kilometrů od Palerma a necelých deset kilometrů od Denarova rodiště Castelvetrana. A zřejmě byl častým zákazníkem místního baru San Vito…
Matteo Messina Denaro na archivním snímku
„Spřátelili jsme se, aniž bych vůbec tušil, s kým mám tu čest,“ svěřil se médiím výrobce olivového oleje Giovanni Luppino. Právě on měl být oním mužem, který Denara odvezl na kliniku v Palermu, kde byl mafián zatčen. I další sousedé přitom Denara popisují jako a „obyčejného“ a „velmi přátelského člověka“, který si například pravidelně chodil sám nakupovat potraviny.
Odpověď na vtíravou otázku, jak mohl nechvalně proslulý mafiánský boss zůstat tak dlouho neodhalen, je přitom značně znepokojivá. „Italské úřady investovaly do operací proti mafii nemalé množství peněz. Případ Mattea Messiny Denara ale ukazuje, že poddajná kultura mlčení představuje v boji státu proti organizovanému zločinu značnou překážku,“ konstatuje BBC, přičemž se opírá o názor odborníka na trestní právo Maurizia Bellacosy, který působí na římské univerzitě LUISS.
„Denaro zůstal neodhalen i díky tomu, že naplno využil takzvané mafiánské kultury. Ta funguje jako kombinace několika vzájemně provázaných okolností – rozsáhlé přítomnosti mafie na daném území, malé či dokonce nulové spolupráce společnosti s policií a pevně zakořeněného kodexu mlčení, který se objevuje především na malých městech či předměstích. Tedy tam, kde jsou úřady naopak často vnímány jako nepřítomné,“ vysvětlil Bellacosa.
„Mlčení nemusí znamenat souhlas“
Názoru právníka ostatně odpovídá i vyjádření starosty Campobella. „Zjištění, že Denaro mezi námi žil nejméně rok, mě sklíčilo. Ukázalo se totiž, že moji spoluobčané se rozhodli jít cestou nejmenšího odporu a takzvaně strčili hlavy do písku,“ citovala Guiseppa Gastiglioneho italská média.
Mlčení nicméně nemusí nutně znamenat souhlas. „Zločinecké organizace, jako jsou nejrůznější mafie, fungují na velmi jednoduchém principu. Kombinace násilí a zastrašování vede k podrobení a dodržování takzvané omerty (část kodexu mafie, podle kterého je člen organizace povinen vůči policii a úřadům zachovávat mlčení o všech aktivitách organizace a jejích členech, i kdyby se mělo jednat o jeho nepřátele, pozn. red.). Mafie v podstatě zneužívá k dosažení svých cílů strachu,“ upozornil Bellacosa.
Odborníci se shodují, že sicilská mafie se v průběhu let proměnila v méně okázalou. Ačkoli ale ubylo bomb v autech a prvoplánového násilí, vydírání ani zastrašování nezmizelo. „Skutečnost, že se mafiánský kmotr mohl skrývat tak dlouho, dokládá, že jsou stále přítomné. Každý obyvatel Sicílie ví, že mafie existuje… A také ví, že má moc ovládat společnost a kontrolovat území,“ souhlasí palermský novinář Tullio Filippone.
Zatčení obávaného mafiánského bosse tak ocenili zejména studenti. Ti dokonce nedlouho poté vyšli do ulic sicilského městečka, přičemž skandovali „Castelvetrano je naše, ne vaše“, připomíná zpravodajský server BBC.
„Když jsem sledoval, jak lidé tleskají policii, přemohly mě emoce. Zaplněné náměstí je nejlepším možným důkazem toho, že toto město nechce být nadále spojováno s mafií,“ svěřil se osmnáctiletý mladík italskému listu La Repubblica. „Jakmile jsem se dozvěděl, že byl dopaden, naplnil mě pocit hrdosti,“ doplnil následně jiný ze studentů.
Propast mezi odlišnými generacemi
Starší generace však situaci nezřídka vnímá odlišně. „Nezapomínejme, že na Sicílii i dnes žijí lidé, kteří mají v živé paměti sérii vražd v 90. letech minulého století – a přesto Denara hájí. Mnohdy dokonce popírají, že by tu existoval nějaký problém,“ zdůraznil Filippone s odkazem na řadu rozhovorů s obyvateli 32 tisícového Castelvetrana, které odvysílala italská televize. Jeden ze šedesátníků v něm odmítl odsoudit Denarovy činy, jiný dokonce označil mafiánovo zatčení za chybu.
„Byli to mladší lidé, kteří vyšli do ulic, aby jasně demonstrovali, jakou mají radost. Ukazuje to nejen, jak obrovská propast zeje mezi různými generacemi, ale také, že se věci postupně mění. Všichni ti lidé, kteří oslavují policii a tleskají jí, ukazují, co Denarovo zatčení znamená pro historii Sicílie i celé Itálie – konec jedné éry, jakousi katarzi.“
Najdou se ovšem i tací, kteří s tímto nesouhlasí. „Pokud se nezačne kát, zůstane Matteo Messina Denaro i za mřížemi králem Cosa Nostry. Nikdo totiž není připraven usednout na poloprázdný trůn,“ citoval server americké televize CNN italského novináře a spisovatele Roberta Saviana, autora bestselleru Gomora o nemilosrdných praktikách současné neapolské mafie. V této souvislosti ostatně Saviano připomíná osudy nechvalně proslulých Salvatora „Tota“ Riiny (1930 – 2017) a Bernarda Provenzana (1933 – 2016), kteří mafii rovněž vládli až do své smrti.
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
