Kliknutím zvětšíteDiamanty jsou nejlepším přítelem ženy, zpívá ve slavné písni Marylin Monroe. A jak historie ukazuje, platí to nejen pro něžné pohlaví, ale také pro panovníky a celebrity po celém světě. Neodmyslitelnou součástí každé větší oficiální akce, jíž se zúčastní například členové britské královské rodiny, je pohled na krásné šperky se vzácnými kameny ze soukromé sbírky. Jednou takovou v blízké době bude korunovace krále Karla III., při které světlo světa opět jednou spatří také korunovační klenoty.
Jenže právě i přípravy tohoto slavnostního ceremoniálu připomněly, že co se vzácných klenotů týče, nejde vždy jen o dech vyrážející krásu. Kameny v nich vsazené totiž mnohdy mají poměrně temné příběhy, které i po letech dokážou vyvolat vášně. A nejde jen o ikonické šperky královny Alžběty II.. Příkladů podobných luxusních ozdob se dá v učebnicích dějepisu najít dost. A spor o diamant zvaný Koh-i-Noor, který se opět rozhořel právě u příležitosti nadcházející korunovace britského krále, vyvolal vzpomínky i na další klenoty se zapeklitou - a mnohdy krvavou - minulostí. Deník připomíná několik z nich.
Blyštivá vzpomínka na kolonizaci
Diamant Koh-i-Noor je nyní součástí britských korunovačních klenotů. Královská rodina ho sice vlastní od dob královny Viktorie, ta jej ale nosila vsazený do brože. Mezi korunovační klenoty se zařadil až rozhodnutím babičky současného britského panovníka, královny matky Alžběty, která si jej při korunovaci svého muže Jiřího VI. nechala vsadit do své koruny. „Jde o jeden z největších opracovaných diamantů světa,“ poznamenává BBC.
Jenže když se začalo mluvit o tom, že by si korunu s tímto diamantem případně mohla nechat posadit na hlavu při nadcházející korunovaci královna choť Camilla, začalo hrozit, že by to mohlo vyvolat mezinárodní roztržku mezi Spojeným královstvím a Indií. Proč? Obří diamant Koh-i-Noor se totiž dostal do britských rukou v době, kdy ostrovní stát násilně kolonizoval Indii. A současní představitelé země mají dojem, že by bylo nanejvýš vhodné, aby se kámen vrátil, odkud přišel.
Kámen byl objeven v Indii před tisíci let. Po opracování postupně vystřídal množství majitelů, býval také krvavou válečnou kořistí. „Procházel mezi dynastiemi, indickými panovníky i vetřelci, kteří na území Indie na nějaký čas vytvořili své státoprávní útvary,“ přibližuje politický komentátor Saurav Dutt.
Britové si ho vzali v roce 1849, kdy ovládli Indii. Samotné převzetí se odehrálo nanejvýš kontroverzně. „Kámen vyrvali násilím z rukou vyděšeného desetiletého dědice indického trůnu,“ uvádí BBC.
Replika slavného diamantu Koh-i-Noor
Návrat kamene do Indie se nyní sice nechystá, za daných okolností ale Buckinghamský palác rozhodl, že by přítomnost slavného diamantu na korunovaci byla nevhodná. A tak legendární kámen zůstává skryt v přísně střeženém londýnském trezoru.
Náhrdelník, pro nějž se končilo na šibenici
Šperky s temnými příběhy se vyskytly i v dalších panovnických rodech. Velmi slavný a krvavý je například příběh ohromného diamantového náhrdelníku, jenž potrápil francouzský královský pár Ludvíka XVI. a Marii Antoinettu. A svým způsobem přispěl k jejich tragickému konci pod gilotinou. Osud přenádherného šperku je dnes znám pod názvem Aféra s náhrdelníkem a vznikl o něm dokonce i stejnojmenný hraný hollywoodský film.
Vše začalo v roce 1772, kdy pařížští klenotníci Boehmer a Bassenge začali s prací na náhrdelníku, který měl každého ohromit. Dílo se jim povedlo. „Nacházelo se na něm téměř 650 diamantů a vážil skoro 2 800 karátů,“ popisuje web zámku ve Versailles.
Jenže k extrémně drahému šperku potřebovali kupce. Zkusili jej prodat královně Marii Antoinettě, ta ale odmítla. Náhrdelník si ji však nakonec i tak "našel". Do hry totiž vstoupila jistá Jeanne de la Motte. Tato intrikánka chtěla náhrdelník získat pro sebe, a tak s několika komplici vymyslela plán, při němž přesvědčila svého milence, kardinála Rohana, že má zprostředkovat koupi šperku právě pro královnu Marii Antoinettu, která ovšem o ničem neměla tušení.
Kardinál uvěřil, vyjednal s klenotníky obchod, ti mu náhrdelník doručili a on jej předal Jeanne de la Motte ve víře, že jej odevzdá královně. Jenže něco podobného žena neměla v úmyslu a uprchla i se vzácným šperkem.
V roce 1772 začali pařížští klenotníci pracovat na nákladném náhrdelníku. Šperk obsahuje stovky diamantů. Klenot proslavila takzvaná Aféra s náhrdelníkem.
Vše prasklo, když obchodníci chtěli zaplatit a nikdo se k tomu neměl. „Kardinál, který právě mířil do královské kaple odsloužit mši, náhle dostal pozvání na schůzku od Ludvíka XVI. Když ovšem šel přes slavnou zrcadlovou síň, zatkla jej královská stráž,“ popisuje web zámku ve Versailles.
Všichni komplicové skončili ve vězení a Jeanne de la Motte čekalo kruté mučení - zbičovali ji do krve a na prso vypálili písmeno V. O několik let později sice uprchla do Anglie, tam ale za podivných okolností zemřela po pádu z okna. A Marie Antoinetta? Ta sice s náhrdelníkem neměla nic společného, celá aféra ale přispěla k její pověsti marnotratné ženy, kvůli které ji Francouzi nesnášeli. A která jí také vydláždila cestu na šibenici.
Prokletý diamant
Temný je také příběh diamantu nazvaného Black Orlov. „Je zřejmě nejvzácnější a nejproslulejší ze všech černých krystalických diamantů,“ zdůrazňuje BBC. V současnosti jej vlastní obchodník Dennis Petimezas, v minulosti byl vystaven v několika světoznámých muzeích. Ještě zajímavější než samotný vzhled kamene je ovšem to, že je údajně prokletý.
Diamant o váze 195 karátů měl být dle známé pověsti původně součástí sochy hinduistického božstva Brahmá. Jenže v 19. století byl z monumentu ukraden a od té chvíle údajně přináší svým majitelům smrt. „Po krádeži prý způsobil smrt svého zloděje a přivolal sebevraždy tří majitelů, jejichž rukami prošel - ruské princezny jménem Nadia Vygin-Orlov (po níž dostal jméno), jedné z jejích příbuzných a obchodníka s diamanty, který jej dovezl do Spojených států,“ píše BBC.
Byť moderní historici o takové minulosti pochybují - podle nich kámen nikdy nebyl součástí žádné sochy a šlechtična Nadia možná také neexistovala - našlo se dost lidí, kteří věřili, že krásný diamant je skutečně prokletý. „A tak byl přebroušen v naději, že tato změna prokletí zlomí. A jak se zdá, skutečně se to podařilo. Všichni další známí majitelé kamene Black Orlov - nyní vsazeného do přívěšku s věncem z bílých diamantů - vyvázli z jeho vlastnictví živí,“ dodává BBC.
Krvavá stopa diamantu jménem Naděje
Black Orlov ovšem není jediným spektakulárním diamantem, který je údajně prokletý a svým majitelům přinášel smrt. Velmi podobný je příběh diamantu zvaného Hope, tedy v překladu Naděje. I jeho prokletí mělo začít krádeží. „Diamant údajně vytrhl nehodný obchodník z chrámové modly a hinduistický kněz za to kámen a všechny jeho majitele proklel,“ uvádí BBC.
Hope je tmavě modrý diamant, který původně vážil 45,52 karátu. „Při vystavení ultrafialovému světlu ale září krvavě červenou barvou, což jen přidává na jeho tajemnosti,“ uvádí specialistka na šperky z aukčního domu Christie's Arabella Hiscoxová.
Současná podoba diamantu Hope. Postupně byl přebroušen a zasazen do přívěšku. Nyní jej vlastní muzeum Smithsonian v americkém Washingtonu.
Diamant o takové velikosti a barvě nemohl uniknout pozornosti královských rodů. Prvním doloženým majitelem kamene byl francouzský cestovatel a obchodník Jean-Baptiste Tavernier, který jej v 17. století prý našel v jednom z dolů v Indii (nebo ukradl ze sochy, jak praví pověst). V roce 1668 pak kámen (který tehdy vážil dvakrát více než v současnosti) prodal francouzskému králi Ludvíku XIV. Od té chvíle se pro diamant vžilo pojmenování Tavernierův modrý nebo Francouzský modrý.
A stejně tak začaly přibývat tragické příběhy jednotlivých lidí, kteří ho vlastnili - a vznikla celá legenda o prokletí. Stačí si vzpomenout na to, co se stalo prvnímu dědici diamantu - Ludvíkovi XVI. a jeho manželce Marii Antoinettě, jejichž život ukončila Francouzská revoluce.
Za ní se diamant na čas ztratil, opět se vynořil až v roce 1812. Od té chvíle vystřídal několik majitelů (mezi nimi jistého Thomase Hopea, po němž nosí jméno), a jelikož osudy všech byly poměrně tragické, jen to přispělo k řečem o prokletí. „Například šperkaře Wilhelma False, který dostal za úkol diamant přebrousit, zabil jeho vlastní syn, který pak spáchal sebevraždu. Majitel diamantu, řecký obchodník Simon Maoncharides, sjel s autem z útesu, přičemž zemřela jeho manželka i děti,“ připomíná server Mental Floss.
Jednou z posledních majitelek prokletého kamene byla bohatá dědička Evalyn Walsh McLeanová. Ta navzdory řečem o prokletí diamant na rozdíl od svých předchůdců často nosila na krku. Jenže brzy následovala série tragédií. „Říká se, že ve chvílích, kdy měla kámen na sobě, zemřely její dvě děti,“ poznamenává odbornice Hiscoxová. McLeanovou navíc opustil manžel kvůli milence a zkrachovala.
Jedna z posledních majitelek diamantu Hope (Naděje), dědička Evalyn Walsh McLeanová se nebála kámen nosit ani přesto, že je údajně prokletý. Má jej i na snímku. V době, kdy jej nosila, ovšem zemřely dvě z jejích dětí a opustil ji manžel.
Od potomků této ženy koupil diamant sběratel a šperkař Harry Winston. Ten jej po několika letech věnoval slavnému washingtonskému muzeu Smithsonian. Od té chvíle je poslední obětí diamantu jménem Naděje poslíček, který vezl kámen do muzea. „Krátce poté, co jistý James Todd doručil tuto vzácnou zásilku, ho srazil náklaďák a vážně mu poranil nohu. Následně si při další nehodě zranil hlavu. No, a také mu vyhořel dům,“ píše web Mental Floss.
Perla v psí tlamě
Ovšem ne všechny příběhy slavných šperků jsou jen krvavé. Mnohdy se s nimi pojí i fascinující a zábavné historky. Týká se to třeba nejslavnější a největší perly světa, známé pod jménem La Peregrina.
Španělští kolonizátoři ji našli v Panamském zálivu v 16. století. Nálezci ji okamžitě poslali tehdejšímu španělskému králi a španělská královská rodina se s ní pyšnila několik dalších století.
„Perly symbolizovaly vlastnictví exotických a výnosných kolonií a nezměrnou moc, kterou státy získávaly kolonizováním zámořských území,“ připomíná BBC.
Díky tomu, že se s La Peregrinou dávali španělští panovníci rádi portrétovat, dostala se vzácná perla také na obrazy nejlepších malířů dané doby - za všechny lze zmínit například Petra Paula Rubense a Diega Velázqueze.
Perlu La Peregrina nosily královny a byla zachycena například i na Rubensově portrétu jedné ze španělských královen. Ve 20. století perlu vlastnila Elizabeth Taylorová a společně s náhrdelníkem od Cartiera se v aukci prodala za 11,8 milionu dolarů.
Jenže perla, součást španělských korunovačních klenotů, se právě kvůli své slávě stala cílem kohokoliv, kdo si brousil zuby na porážku a zisk Španělska. Počátkem 19. století se jí zmocnil sám Napoleon. „V roce 1808 dosadil na španělský trůn svého bratra. A i když byli o několik let později Francouzi ze Španělska vytlačeni, Josef Bonaparte si perlu vzal s sebou a věnoval ji své švagrové Hortense de Beauharnais,“ uvádí BBC.
Když o pár desítek let později šperk zdědil Napoleon III., prodal La Peregrinu do Británie, aby měl na splácení dluhů. Až do roku 1969 ji následně vlastnili vévodové z Abercornu, kdy ji dali do aukce. Tam ji za 37 tisíc dolarů koupil manžel jisté velmi slavné herečky - a propojením pověsti své a pověsti této ženy se cena La Peregriny ještě povážlivě zvýšila. Onou novou majitelkou se totiž nestal nikdo jiný než milovnice úchvatných klenotů Elizabeth Taylorová.
Jak ale sama přiznala, nechybělo mnoho a nejvzácnější perla světa se mohla dostat do opravdu prekérních míst. La Peregrinu totiž málem sežral hereččin pekinéz. Jednoho jarního dne si při pobytu v Las Vegas všimla, že její drahá perla někam zmizela. V záchvatu zoufalství prohledala celý byt, a když už nevěděla, co dál, všimla si, že jeden z jejích psů něco přežvykuje.
„A tak jsem jen tak otevřela pejskovu tlamu a uvnitř se nacházela nejdokonalejší perla světa,“ popsala Taylorová historku ve své knize Elizabeth Taylor: My Love Affair with Jewellery.
4
Tipy na víkend
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
