Jedněm to údajně nejprve ani nedošlo. Jiní z toho poté měli hlavně legraci. Někteří by pak ale byli přece jen radši, kdyby měl každý rok klasickou délku a podobné výjimky nebyly.

„Přestupný rok? To musel vymyslet kapitalista, který chtěl, abychom pracovali o den déle,“ smál se dvaačtyřicetiletý pracovník v zemědělství pocházející z Opavska Lumír Hertl.

V podobném duchu k tomu přistoupila také šestapadesátiletá Libuše Šnajdrová. „Už takhle má člověk problém přežít duševně zdravý celý rok. A co čtyři mu tam navíc strčí ještě den navíc, to přece nejde, tohle,“ bavila se bývalá učitelka z Bruntálu.

Mezi ty, kteří naopak fakt, že se něco jako 29. únor včera vůbec konalo, ani nezaregistrovali, patří sedmadvacetiletá Opavačka Ilona Stiborová. „Tak to jste mě dostali. Já normálně fakt žila v domnění, že je prvního března,“ tvrdila čerstvá vysokoškolská absolventka, která momentálně hledá práci. Pouze o rok starší, ale již zaměstnaný jako správce sítě Dušan Kalista z Opavy, dokonce přišel s výčitkou. „Na nějaký 29. únor jsem úplně zapomněl. Kdyby to tak byl alespoň svátek… Pak bych si to zapamatoval,“ dodává.

Trojici názorových odlišností uzavírá posléze Martin Doležal. Ten se domnívá, že by vůbec nejlépe bylo, kdyby žádný přestupný rok ani nebyl. „Je to akorát zmatek. A co ti chudáci lidé, kteří se v ten den narodí? Samozřejmě, nejsem hlupák a vím, že to prostě jinak udělat nejde, ale štve mě to. Den navíc, který nikomu nic nedává. Já ho třeba strávil v práci. Nejlepší by bylo mít všechny roky stejně dlouhé a basta,“ uzavírá nekompromisně čtyřiatřicetiletý montér automotorů z Kravař.

Tomáš Pustka

Co víme o 29. únoru?

S posledním únorovým dnem přestupného roku si nevědí rady ani pranostiky. Jediná trochu známá předpověď říká, že když se někdo narodí v neděli 29. února, bude mít štěstí ve všem, cokoli podnikne. Pro drtivou většinu lidí to však je naprosto nedostupný termín. Musíme se smířit s tím, že pouze jednou za čtyři roky má svátek Horymír.

Vše je vinou tzv. tropického roku, což je doba mezi dvěma po sobě následujícími průchody Slunce jarním bodem. Trvá 365 dní 5 hodin 48 minut a 45,4 sekund středního slunečního času a je základem kalendářního roku.

Tropický rok je o 20 minut kratší než hvězdný rok, tzv. siderický. Rozdíl je způsoben tím, že se Země nedotočí kolem zemské osy na plných 360 stupňů, a proto musíme mít jedenkrát za čtyři roky 29. únor. Už v roce 238 před naším letopočtem zavedli jako přestupný každý čtvrtý rok v Egyptě.

O 383 let později zavedl tento systém Julius Caesar v juliánském kalendáři, ale ani ten nebyl zcela přesný. Jednou za 128 let měl manko jednoho dne. Tak se do věci obul právě před 430 lety papež Řehoř XIII.a dekretem kalendář reformoval. Jde o gregoriánský kalendář. Jeden den nám však schází každých 2 620 let, což nás v našem pozemském životě moc trápit nemusí a později už vůbec ne.

Caesarův kalendář počítal každý čtvrtý rok jako přestupný, kdežto gregoriánský kalendář počítá s přestupným rokem tehdy, když je daný rok dělitelný čtyřmi. V březnu 2100 bude rozdíl mezi gregoriánským a juliánským kalendářem asi 14 dnů.

Převzato z internetového periodika Čas

Jitka Hrušková

Spolužáci ze zemědělky se pravidelně scházejí na Horymíra U Koníčka

Dnes jsou z nich inženýři, inženýrky, šéfové zemědělských družstev, úředníci a lidé mnoha dalších profesí. Jedno však mají společné. V roce 1980 maturovali ve škole, na níž jsou dodnes patřičně hrdí a na niž nedají dopustit: na Střední zemědělské technické škole v Opavě. Od té doby se každé čtyři roky, vždy 29. února, scházejí v hospodě. Nejdříve to byl Vesmír, dnes restaurace U Koníčka.

Tahounem a duší celého „projektu“ je Petr Rotrekl, mimochodem známý dramaturg kulturních akcí města Opavy. Akci vymyslel společně s dalšími spolužáky už v roce 1980. „Byli jsme čtvrťáci a po pátečním fotbálku jsme šli s dalšími spolužáky na pivo do tehdejší pivnice U Rumcajse. Tam jsme dostali nápad, že se v tento den budeme pravidelně setkávat. Naší zásadou je nikdy nikoho neupozorňovat, nezvat.

Každý ze spolužáků ví, že devětadvacátého února mám od šesté večerní objednán stůl U Koníčka. Kdo přijde, přijde,“ smál se včera dopoledne Petr Rotrekl. „Zlatý“ maturitní ročník 1980 se tak včera na Horymíra sešel již po deváté. Kromě toho se bývalí spolužáci scházejí i na klasických absolventských setkáních, kam přijíždějí i ti ze vzdálenějších končin.

Zuzana Urbánková