Dnes vám přinášíme příběh šestnáctileté Adély Grodové z Malých Hoštic, která se věnuje taekwon-du. S tímto moderním korejským bojovým sportem začala v osmi letech a od té doby je taekwon-do jejím denním chlebem. Náročné soutěže, tvrdé několikahodinové tréninky každý den a minimum času na cokoli jiného. I tak vypadá život vrcholového sportovce, jakým Adéla je.

Mistryně republiky s černým páskem bodovala letos na mistrovství Evropy v Estonsku, kde posbírala několik medailí. Kdo a jak vlastně objevil dívčin talent pro tento silový sport? Podle vlastních slov stál na začátku Adélin otec, sám bývalý sportovec. „Adéla byla vždycky dítě plné energie, měla sílu a často porážela i kluky,“ začíná vyprávět. „Od čtyř dělala gymnastiku a když jí bylo osm, vybral jsem jí taekwondo. Je rychlé, dynamické a plné síly, stejně jako Adéla. Kromě toho jsem ale také chtěl, aby se jako dívka dokázala ubránit,“ dodává.

Násilník by proti Adéle neměl žádnou šanci

V dnešní době nejen že se Adéla dokáže ubránit, ale potenciální násilník by proti ní neměl nejmenší šanci. Zajímalo nás, jestli musela někdy taekwon- do použít i mimo žíněnky v tělocvičně. „Jednou ano,“ přitakává. „Bylo to ještě na základní škole a spolužák mě škádlil, tak skončil s rozbitým nosem,“ přiznává Adéla, která je členkou oddílu I.T.F. Opava. Její otec se upřímně diví, že o incidentu vůbec neví. „Bála jsem se to říct,“ říká s pokrčením ramen a dodává na svou obranu: „Paní ředitelka mi říkala, že bych taekwon-do neměla používat, ale já se tehdy jen bránila.“

Nejvíc bodů je za údery ve výskoku

Kromě této zkušenosti se ale Adéla bije jen v tělocvičnách na nejrůznějších soutěžích a šampionátech. Jak vlastně taková soutěž v taekwon-du vypadá? „Soutěží se v pěti disciplínách. V silovém boji, v sestavách, v přerážení, výkopech do výšky a nově také v sebeobraně,“ vyjmenovává Adéla a dodává: „Taekwon-do je kontakní sport, ale má přísná pravidla. Nesmí se kopat do zad, pod pásek a nemůžeme ani podrážet. Stejně tak se nesmí kopat do někoho, kdo je už na zemi,“ vysvětluje. Adélin otec k tomu dodává: „Nejvíc bodů je za údery ve výskoku.“

Mladého talentu se také ptáme, kdy přišel první velký úspěch. Adéla pohotově odpovídá: „Opravdu velký úspěch bylo přijetí do Svazu talentované mládeže v Ostravě, který sdružuje mladé taekwon-disty z celého kraje. Letos jsem byla ve Svazu nejúspěšnější juniorkou, ale musela jsem v něm skončit. Po vítězství na Czech open, jsem totiž dostala nabídku do reprezentace,“ říká šestnáctiletá taekwon-distka, která kvůli své sportovní kariéře musí mít ve škole individuální plán. „A bohužel zároveň ve Svazu a v reprezentaci být nemůžu,“ dodává.

Jak vysvětluje, česká reprezentace je nejvyšší národní úrovní a kromě toho je také vstupenkou do světa mezinárodních soutěží. Jednou takovou bylo i letošní mistrovství Evropy, kvůli kterému musela Adéla „odpáskovat“, jak říká, na černý, nejvyšší pásek. Snaha se jí ale vyplatila. „Na mistrovství Evropy v estonském Tallinu jsem skončila druhá jak v boji, tak v sestavách i silovém přerážení,“ popisuje svoje úspěchy ze severní Evropy.

Co si vlastně lidé pod silovým přerážením mají představit? „Je to technika, ve které se lámou desky ve vyřazovacích kolech. Já jsem je lámala loktem, ta technika se nazývá palkup,“ vysvětluje Adéla a ukazuje s hrdostí své vybojované medaile.

Boj mě naučil znovu vstát a jít dál – i v životě

Ptáme se, který z bojů byl pro Adélu něčím výjimečný. „Každý boj je těžký,“ krčí rameny. „Hodně náročné bylo ale finále na mistrovstí republiky. Po boji dvakrát tři minuty jsem těžce vybojovala remízu, a pak jsem měla jít hned do finále. Soupeřka měla výhodu, protože odpočívala, já jsem ale byla úplně vyčerpaná,“ vzpomíná Adéla. Všechno ale nakonec dopadlo v její prospěch.

„V boji je nejdůležitější psychika, umět překonat sama sebe,“ říká teprve šestnáctiletá Adéla, které taekwon-do kromě svalů a dobré kondice dává také velkou lekci do života. „Díky taekwon-du jsme se naučila smířit s prohrou. Znovu vstát a jít dál, nejenom v boji, ale i v životě.“ Jak vidí mladá sportovkyně, podle které byl letošní rok zatím její nejúspěšnější, svou budoucnost? „Pokud nepřijde nějaké zranění, chci v taekwon-du určitě pokračovat. Chtěla bych jít na vysokou, ale nemám vůbec představu, co studovat,“ říká Adéla s úsměvem a dodává: „Chci poděkovat všem, co mě podporují. Bez nich by to nešlo.“