VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Akce Pilotem na zkoušku mi splnila sen

Ostrava, Opava - Je sobota, devět hodin ráno. Letiště Ostrava- Mošnov. Prší. „Není to zrovna počasí pro létání,“ pomyslím si. Stojím s dalšími dvěma adepty pilotního umění před vchodem letecké školy Elmontex – Air. Vcházíme dovnitř s očekáváním, co přijde.

29.5.2010 1
SDÍLEJ:

Pochopit, co ukazují všechny přístroje na palubní desce, bylo náročné. Teprve když jim člověk rozumí, může létat.Foto: DENÍK / Martin Kůs

My tři jsme se přihlásili do projektu Pilotem na zkoušku. Vstříc nám přichází Jiří Šufana, vedoucí leteckého výcviku, a jak se po chvilce dozvídáme, náš dnešní lektor teorie a učitel létání v jedné osobě.

Posadíme se v učebně a když na stůl před námi přistanou mapy, nákresy letišť a další materiály, dochází mi, že už to není žádná sranda.

Praxi předchází teorie

Začíná část teoretické přípravy. Poučení o navigaci, meteorologii, plánování letů, přípravě před letem, legislativě, komunikaci mezi pilotem a letištěm, pravidlech na zemi i ve vzduchu a vůbec o všem, co je v běžném pilotním kurzu otázkou čtyřiceti pěti hodin výuky. My to v kostce zvládneme za nějaké tři.

S plánem letu a vybavení znalostmi odcházíme do hangáru. Zde už čeká Cessna 152. Stroj, ve kterém uděláme své první letecké kroky. Tedy spíše krůčky, ale přece jen pocit, že budu ovládat letadlo ve vzduchu, rozbuší srdce.

Otvíráme vrata hangáru. Obloha je stále jednolitá šedivá plocha, pršet ale už přestalo. Opar kolem letiště ale nesvědčí o ničem dobrém. Stále slyším automatické hlášení, že viditelnost je šest kilometrů, ale výška oblačnosti je moc nízká. Letištní meteorolog sice tvrdil, že po poledni se mraky zvednou. Moc se mi tomu věřit nechce, ale důvěřuji slovům odborníka.

Mezitím společně s instruktorem probíhá převzetí letadla od mechanika a jeho kontrola. Zdá se, že všechno funguje, jak má, i nádrže jsou plné. Je po poledni. Zapínáme znovu hlášení a posloucháme. Viditelnost se zvýšila na osm kilometrů, oblačnost je sice na hraně, ale létat se už dá!

Jako malý zázrak k nám za okamžik mezi mraky pronikne první sluneční paprsek. Meteorolog měl pravdu, pomyslím si.

Losujeme si pořadí, já poletím jako druhý. Konečně na mne přichází řada. Instruktor se usadí na místo pilota, na pravé sedadlo já. Ještě jednou mi připomíná povinnosti pilota a startujeme. Motor roztočí vrtuli, zatím je zabrzděno. Motorová zkouška proběhla bez problémů. Kontaktujeme věž, žádáme povolení k pojezdu na dráhu. Povoleno.

Brzdy uvolněny, přidávám mírně plyn a letadlo se pohne. Zatím jen po zemi pomocí pedálů určuji směr, kam jedeme. Zastavujeme před dráhou a žádáme o povolení ke startu. Povoleno. Najíždím na osu runwaye, tlačím na plyn, motor začíná křičet o poznání hlasitěji a cessna vyráží dopředu.

Rychlost se zvyšuje, opatrně přitahuji volant k sobě. Najednou se dráha ztrácí někde pod námi a letiště za námi. „Já letím!“ křičel bych radostí. Instruktor velí srovnat a nechat letadlo vylétnout. Všechno je v pořádku, nabíráme výšku. Směr Ostrava.

Ve vzduchu

Vlevo se plazí šedý had dálnice, přelétáme vesnice a rybníky. Mám pocit něčeho výjimečného, dole hluboko pod námi jsou vidět hejna racků. Jsou docela malincí, jen takové bílé tečky. Jsme nad Ostravou, poznávám fakultku, nádraží Svinov, areál okolo Ikeje. Pozoruji nevlídné průmyslové podniky, které vzápětí vystřídá obydlené centrum a sídliště.

„Ostrava vůbec není špinavá a šedivá,“ říkám si sám pro sebe, když shora sleduji barevné domy a pro mne překvapivě město plné zeleně. Pak nabíráme kurz smětrem na Kopřivnici. Město dvakrát obkroužím, následuje prohlídka štramberské Trúby a hradu Hukvaldy. Zrovna tu je nějaká pouť, plno stánků, lidé na hradě nám mávají.

Začínám si víc uvědomovat budíky na palubní desce i to, že už řízení nedržím křečovitě jako při startu, ale jen tak zlehoučka. Letím ve výšce dvě stě metrů, letadlo poslouchá jemný pohyb řízením a zatáčí přesně tam, kam chci. Cestou posloucháme komunikaci z věže v Mošnově. Dopravák ČSA žádá povolení k přistání. Dostává kladnou odpověď. Za chviličku už slyšíme hlášení o přistání a rozloučení věže s posádkou.

My se ale vydáváme k poslednímu cíli dne – do Opavy. První, co mne upoutá, je Bílovec. Než se naději, točím okolo zámku v Raduni a dvakrát nad Opavou. „Támhle bydlím,“ hledím z výšky na náš dům. Poznávám vězení, Hlásku, nemocnici…

Opava ze vzduchu je jiná než ze země. Její ulice jsou tak nějak malebnější, domy menší a barevnější. Ještě si prohlédneme zámek v Hradci a instruktor mi nařizuje směr domovské letiště. Zaváhám. Rozhlížím se kolem, Opava je kdesi za námi, hledám nějaký bod, kterého bych se chytil, abych mohl nasadit správný směr.

Pod námi Opava! Její ulice jsou tak nějak malebnější, domy menší a barevnější než ze země. (foto: Deník/Martin Kůs)

Instruktor, který prakticky celý let dělá, že se ho to netýká, nenápadně prstem zaťuká na jeden budík se žlutou šipkou. Mně svítá. Šipka ukazuje směr hlásiče letiště, srovnávám tedy letadlo tak, aby šipka mířila nahoru. Po chvilce už v dálce před námi prosvítá šedivá dráha Mošnova. Žádáme o povolení přistát a když slyšíme kladnou odpověď, nasazujeme k přistání.

Poslední metry, kola zapiští prvním dotykem o asfalt. Jsme na zemi. Pojíždíme před hangár, kde letadlo předávám dalšímu pilotu. Sice se nevidím, ale určitě se usmívám. Byla to nádhera, řídil jsem letadlo. Skutečný motorák, ne žádný model jako dosud.

Když přistane i poslední „kolega pilot“, přichází poletový rozbor. Jiří Šufana znovu připomíná některé důležité věci, zdůrazňuje zodpovědnou přípravu před letem. Závěrem konstatuje, že jsme zdraví, letadlo jsme nepoškodili, podmínky „výcviku“ byly splněny, tedy vše je dobré.

A já si to myslím také, zvláště pak, když dostanu do ruky svůj symbolický pilotní průkaz.

Autor: Martin Kůs

29.5.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

83

Komentář šéfredaktora Deníku: Kdo zastaví ANO?

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Souhrn fotbalového víkendu

/VÝSLEDKY/ Přinášíme vám výsledkový servis víkendových fotbalových zápasů na Opavsku a Hlučínsku.

MSFL: Hlučín - Petřkovice 2:1

Derby MSFL pro Hlučín. Prestižní utkání s Petřkovicemi hlučínští fotbalisté dotáhli do vítězného konce. Před téměř čtyřmi stovkami diváků díky brankám Hudeczka a Krauta zvítězili 2:1. Za hosty dokázal už jen snížit kanonýr Lokša.

Pro třináctiletého cyklistu letěl do Vávrovic vrtulník

U vážné nehody třináctiletého cyklisty zasahovali v sobotu 21. října záchranáři ve Vávrovicích.

Králem voleb v kraji je Ivo Vondrák. Nemám ambici být ministrem, řekl Deníku

/ROZHOVOR/ „Nemám ambici být ministrem. Ale v politice nikdy neříkej nikdy,“ konstatoval v povolebním rozhovoru pro Deník hejtman a nově i poslanec Ivo Vondrák (ANO).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení