S myšlenkou zbudovat v Opavě alpinum, které by co nejpřesvědčivěji přiblížilo občanům vzdálenou horskou přírodu, přišel 1. července 1898 Max Schäffer. Tuto svou ideu přednesl na schůzi opavského Přírodovědeckého spolku založeného o tři roky dříve Emanuelem Urbanem.

Projekt byl zrealizován a v letech 1902 a 1903 vytvořil jeho podobu kominický mistr, amatérský botanik a spoluzakladatel Přírodovědeckého spolku Eduard Schnack, který se již dlouhá léta zabýval možnostmi a experimenty aklimatizace horské flóry v nižších nadmořských výškách.

Mimo jiné i u sebe na zahradě, kde nashromáždil v provizorním alpinu na 300 druhů rostlin a pak jej zpřístupnil veřejnosti. Vápencové kameny pro alpinum na Ptačím vrchu nechal Schnack přivést z gutmannovských lomů ve Štramberku.

Semena a sazeničky rostlin pocházejí ze zahradnictví a botanických zahrad z Vídně, Štýrského Hradce, Zlatých Hor, Stuttgartu, Innsbrucku a dalších. Alpinum tvořily kromě rostlin i napodobeniny ledovcových morén, bludných balvanů a umělá horská bystřina s vodopádem napájeným z městského vodovodu, po kterém je dodnes v horní části patrný vývod roury.

Jeden z kamenů je osazen portrétní plaketou k poctě zemřelého zakladatele opavského Přírodovědeckého spolku Urbana, která byla v 60. letech rozšířena o upomínku na českého přírodovědce Tomáše Svěráka.

Tvůrce alpina Schnack se podílel i na řadě dalších podobných projektů. Malé alpinum je zřízeno také na jeho hrobě v polském Bielsku.

Radim Kotala