Altschulovi: příběh opavské legendy

Články o historii rodiny Altschulů vzbudili u čtenářů ohromný zájem a dočkali se reakce dokonce až z daleké Austrálie. Stále jsme se však pohybovali jen na povrchu celého příběhu. To se změnilo nedávno. Po přečtení článků nás zkontaktovala dokonce sama pravnučka zakladatele legendární drogerie, Mořice Altschula, Jana Červinková a dovolila nám poodhalit pohnuté, dramatické i jímavé osudy Altschulových.

Na následující stránce s námi můžete projít bránou času, nahlédnout do dávných dob a dozvědět se kupříkladu o jejich životě, založení slavného opavského podniku na přelomu 19. a 20. století, trýzních zakoušených v koncentračním táboře a řadě dalších věcí. Všechny tyto informace byly získány díky Janě Červinkové a jejím rodičům, kteří se dějinám své rodiny věnovali a sepsali je.

Můžete rovněž spatřit fotografie, které jen tak nikde neuvidíte. Jsou ve vlastnictví Jany Červinkové a podle jejích slov se zachovaly jen neuvěřitelnou náhodou ve skrýši, kterou její otec před odchodem do Terezína vybudoval na půdě domu, kde naposledy před odsunem bydleli.

Kdo byli Altschulovi a jak se dostali o Opavy?

Každý příběh má svůj začátek. Proto i my začněme od píky a podívejme se nejprve na to, kdo byli Altschulovi a odkdy je vlastně jejich jméno neodmyslitelně spjato s „bílým městem". Snad nade všemi ční nejvíce jméno zakladatele pověstné opavské prodejny Mořice Altschula (na snímku vlevo). Ten se narodil 22. dubna roku 1867 v Čechách, a to konkrétně v Krnsku u Mladé Boleslavi. Ve Vídni se vyučil chemické výrobě barev a v roce 1900 uzavřel sňatek s Hermínou Münzovou. Tentýž rok se rozhodl Mořic založit v Opavě svůj podnik.

A proč právě zde? „To proto, že tehdy za starého Rakouska výroba barev a laků v celém širokém kraji kolem Opavy nebyla. Mořic byl velmi šikovný, pilný a ctižádostivý a stal se nejen představeným opavské židovské náboženské obce, kde bylo asi tři sta židovských rodin, ale také městským radním a komerčním radou," dozvídáme se ze vzpomínek jeho pravnučky. Jeho žena mu byla pravou oporou. Vedla údajně celé účetnictví a byla stále v obchodě, kde seděla za pokladnou a přitom vyšívala nebo háčkovala.

„Začali vyrábět nejdříve v obchodě na kamnech krém na boty, a když málem vyhořeli a městský magistrát nechtěl povolit výrobnu ve městě vůbec, tak koupili v Kateřinkách starší budovu továrny na syrečky, nějak to přestavěli a začali tam vyrábět barvy, laky, tmele a pastu na parkety," pokračují vzpomínky jejich potomků. Firma nesla jazykolamný, leč honosný název CHEMISCHE, FARBEN, LACK – U.FIRNIS FABRIK M. ALTSCHUL TROPPAU-KATHAREIN. K továrně poté přikoupili pro svou dceru Grétu v Kateřinkách také vilu, a to na adrese U Cukrovaru 2. Tam se rovněž roku 1921 narodila jejich vnučka Ruth.

Mořic nakonec zemřel ještě před vypuknutím války. Stalo se tak koncem roku 1936 v opavské tramvaji, když jel z pohřbu svého prvního zaměstnance. Jak popisuje Jana Červinková, tak Hermína se nikdy ze smrti svého milovaného manžela nevzpamatovala a odstěhovala se po roce 1938 do Prahy ke své sestře. Ještě v tu chvíli netušila, že přijdou i horší rány. Události následujících let vedly k nevyhnutelně tragickému vyvrcholení osudu rodiny Altschulů.

Prodejna Altschul stávala původně jinde

Přestože devadesát devět procent Opavanů stále chodí do drogerie k Altschulovi do známých míst u obchodního domu Breda, nebývalo tomu tak vždy. Málokdo dnes již ví, že dříve stávala prodejna na Horním náměstí (na snímku vpravo). Jak došlo k tomu, že se obchod přestěhoval? Odpověď nacházíme v krutých důsledcích druhé světové války, během níž bylo mocně město poškozeno nálety.

Původní sídlo Altschulových bychom nalezli v jednom z domů na Horním náměstí naproti divadlu. Tam manželé Mořic a Hermína bydleli v prvním patře a v přízemí fungovala jejich prodejna barev a laků s velkým firemním názvem. „Mám dosud staré kožené album, které Mořici Altschulovi při příležitosti pětadvaceti let trvání firmy v roce 1925 darovali jeho zaměstnanci. Z nich jsem po válce poznala jen pár, a to muže, jemuž se říkalo majstr Bohuš, Bohuslava Čecha ze Slavkova, a takzvanou tetku Mariku neboli Marii Valentovou z Vávrovic, která k nám po válce chodila pomáhat a vyprávěla mi o těch šťastných dobách mé rodiny před válkou," vzpomíná pravnučka Mořice a Hermíny Jana Červinková.

Zmíněný dům na Horním náměstí však nebyl ušetřen dopadů válečných bojů. „Spadla na něj ke konci války bomba a byl zbořen. Dům na rohu vedle Bredy, kde sídlí drogerie a kde se dodnes říká U Altschula, dostala má matka Ruth jako náhradu válečných škod," vysvětluje Jana Červinková. Válka však měla pro rodinu bohužel i mnohem stinnější stránku než „jen" zničení majetku.

Beznaděj a krutá realita koncentráku

Mořic Altschul s manželkou Hermínou a se svými dvěma dětmi – Grétou, narozenou 13. května 1901, a Adim, narozeným 19. března 1903. foto: archiv Jany Červinkové

Jak již vyplynulo z předchozích řádků, Altschulovi byla rodina židovská, a to znamenalo při druhé světové válce téměř jistou smrt. Skoro všichni také skončili v koncentračním táboře. A také tam byli téměř všichni zabiti. Válka nešetří ženy ani děti. Zvlášť druhá světová a nacistický fanatismus ruku v ruce s ideou „čisté rasy". Mořic Altschul se již ke svému štěstí oněch hrůz a pohledu na své umírající děti nedožil. Jeho žena Hermína takové štěstí neměla. Šla do Terezína s transportem přestárlých, někam do Polska a snad do koncentračního tábora Treblinka.

Naposledy vydechla v koncentračním táboře rovněž jejich dcera Gréta. A spolu s ní i její nejbližší. Manžel a bratranec v jedné osobě Viktor Müller i třináctiletá dcera Soňa. Z celé velké a šťastné rodiny živí vyvázli z pekla koncentráku pouze dcera Viktora a Gréty Ruth, její muž František Neuman a jejich dítě. Ruth totiž vyvázla hlavně díky tomu, že byla těhotná. V zajetí zvládla i porodit, a to syna Tomáše. Narodil se v Terezíně 14. května roku 1943. „Měl nezdolnou energii, výbušnou, nezkrotnou, dobrodružnou a vášnivou povahu," vypráví jeho sestra Jana Červinková, která se narodila rok po válce.

Tomáš, stejně jako ona, prožili celé dětství v Opavě, vystudoval zemědělskou školu a jeho životní vášní byli dostihoví koně, kterým se téměř celý život věnoval. V roce 1969 poté emigroval do Holandska, žil řadu let v Německu, kde se oženil a převzal příjmení manželky Mittelsteiner. Po sametové revoluci se vrátil do Česka a svět nakonec opustil až před zhruba čtyřmi lety. Jeho dcera Jette Reiner dnes žije v německém městě Todtmoos.

Aby byl výčet úplný, musíme se zmínit ještě o jednom členu rodiny, který přežil válku a zatím zde o něm nepadlo ani slovo. Tím je syn Mořice a Hermíny Altschulových jménem Adi. Ten se již za okupace legálně vystěhoval do Palestiny a přihlásil se do československé armády. Nakonec zemřel 6. října roku 1948 v Haifě. Jak však konstatuje sama Jana Červinková, k tomu, aby se popsal jeho život, by bylo zapotřebí celé knihy. „Dramatický a dobrodružný život mého prastrýce, opavského Dandyho Adiho Altschula, a tragický osud rodiny mé krásné babičky Gréty už je zase jinou, další jímavou kapitolou života mých předků," potvrzuje Jana Červinková.

V roce 1919 přikoupili Mořic a Hermína Altschulovi pro svou dceru Grétu vilu v Kateřinkách na adrese U Cukrovaru 2. Tam se Grétě narodila dcera Ruth, která jako jediná společně s manželem Františkem Neumanem a v Terezíně narozeným synem Tomášem přežila hrůzy koncentračního tábora. foto: archiv Jany Červinkové

Stateční lidé, které osud nezlomil

Jaký byl osud prodejny Altschul a zbytku přeživších oné vážené opavské rodiny? Nevzdali se. A rod Altschulů nejenže přežil dodnes, ale vede si velice dobře. Po propuštění z koncentráku se Ruth a František vrátili do Opavy do svého domu v ulici U Cukrovaru. Začali rovněž opět vést legendární opavskou drogerii založenou Ruthiným dědečkem Mořicem. „Oba mí rodiče tuto prodejnu barev vedli i řadu let poté, kdy jim byl veškerý majetek znárodněn. Jejich vztah byl zcela mimořádný. Milovali se horoucí a vášnivou láskou" vzpomíná jejich dcera Jana Červinková a pokračuje:

„Žili celý svůj život v Opavě, kterou milovali, a podle jejich přání byl jejich popel smísen a umístěn do společného důlku na veřejné loučce opavského hřbitova. To si přáli, přestože o pár metrů dál v židovské části hřbitova je hrobka s velkým mramorovým pomníkem, kde jako jediný leží pradědeček Mořic Altschul." František Neuman zemřel roku 1990. Jeho životní láska poté steskem o šest let později.

Sama Jana Červinková nezůstává hrdosti jména svých předků nic dlužna. V Opavě se narodila, prožila dětství a pod svým rodným jménem Neumanová absolvovala místní gymnázium. V roce 1965 odešla do Prahy studovat práva a o dva roky později se provdala za Miloše Červinku. Po celoživotním působení na poli pražské justice se stala předsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 1. S manželem mají dceru Soňu, syna Jakuba a pětici vnoučat. Právě tito lidé společně s neteří Jany Červinkové Jette Rainer jsou s největší pravděpodobností jedinými a posledními přímými potomky věhlasné opavské rodiny Altschulů, jejíž jméno přežívá ve slezské metropoli dodnes.

Poslední fotografie potomků Altschulových před odsunem do Terezína. Zleva ve spodní řadě sedí Greta, její manžel Viktor, dcera Soňa a jediná později přeživší koncentrák Ruth. Nad nimi stojí jejich dávní přátelé. Autor: archiv Marie L.