Karneval probíhal během čtyřdenního státního svátku. Slavilo se doslova všude. V ulicích, doma, na zahradách či terasách a také v restauracích. „V minihospůdku se najednou promění klidně i autoservis," poznamenala Andrea Liščáková, která poslední čtyři roky žije v Londýně a pracuje jako překladatelka.

Výtečnou spontánní atmosféru podtrhují také vozy projíždějící centrem města, přičemž na střeše mají hudebníky. Nikdo jim neřekne jinak než blocos. „Slaví se třeba i v metru. Stačí, když někdo začne bubnovat na cokoliv nějaký známý rytmus a najednou se rozezpívá celý vagon lidí," mínila dále.

Kapitolou samou pro sebe je sambodrom v Riu de Janeiro, jenž nabízí 90 tisíc míst k sezení. Vstupenka není levná záležitost. Andrea Liščáková například uvedla, že nejlevnější lístek na poslední dva dny karnevalu, kdy vystupují nejlepší školy, vyjde v přepočtu na tři tisíce korun.

„Vstupenky jsou často vyprodané ještě dříve, než karneval začne. Byla jsem ráda, že jsme od pouličních prodejců sehnali vstupenky do posledních dvou sektorů, které jsou už za porotou a není o ně tak velký zájem. Navíc už bylo kolem dvou hodin ráno," upozornila.

Cílem karnevalu je šířit radost

Jestli si myslíte, že na sambodromu může vystoupit každý, jste na velkém omylu. Všechno musí být předem nahlášeno. „Pokud chce někdo tančit se samba školou na sambodromu, je třeba mít vše předem domluveno. Zároveň musíte mít takový kostým, jaký má zbytek lidí ve skupině. Vlastní kostýmy si lidé oblékají pouze do ulic," připustila.

Andreu Liščákovou mimo jiné uchvátilo, jak je těžké ukočírovat několik set lidí tak, aby nevybočili z formace, nepohybovali se kupředu moc rychle, dodrželi rozestupy a v neposlední řadě neztratili body, které se strhávaly v případě, že představení trvalo méně než 55 minut anebo bylo delší než hodinu. Je nutné si uvědomit, že některé školy čítaly tisíc anebo i 1300 členů.

„Cílem karnevalu je sdílet a šířit radost. Škola, kde by se tancující nebavili a vystupovali s kamennou tváří ztrácí body. Když se baví účinkující, baví se automaticky také diváci."

Neskutečně spontánní akce

Premisou celé této gigantické akce je rozhodně spontánnost. Do karnevalu se může zapojit každý. Věk je to poslední, co by se v Riu de Janeiro řešilo.

„Nic podobného si v Česku ani v Anglii neumím představit. Nikdo nedá cizímu nic jen tak pro radost. Vždycky byla cítit velká úleva, když skupina dokončila své hodinu trvající vystoupení," poznamenala Andrea Liščáková a jedním dechem dodala: „Jedna tanečnice za mnou přišla, sundala si čelenku a nasadila mi ji přímo na hlavu. Paní vedle mě dostala flitry pošitý límec od dalšího tanečníka."

Karneval na sambodromu se mohl také pyšnit vynikající organizací. Horko ve spojitosti s nepřetržitým tančením si často vybíralo svou daň. „Ocenila bych dobře zorganizovanou choreografii s technikou na alegorických vozech. Nejvíce se to projevilo, když někdo omdlel a museli zasahovat záchranáři," mínila překladatelka, která značnou část svého života strávila v Opavě.

„V jednom případě tanečnici na nosítkách slaňovali zvenčí a křísili ji na straně vozu. Samotný vůz se tedy ani nemusel zastavovat a ostatní mohli pokračovat," dodala na závěr Andrea Liščáková, pro kterou karneval rozhodně překonal její očekávání.

Petr Dušek