„Jako by nestárnul. Vždy se zajímal o dění kolem sebe, a to nejen o politickou situaci, o které rád a vášnivě diskutoval na rodinných setkáních, ale vždy potřeboval vědět, že celá jeho rodina má práci a vše pro pohodový život," tlumočí rodinné vzpomínky vnučka Andreje Koby Andrea Baránková.

Držitel mnoha vyznamenání a člen Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu si až do pokročilého věku udržoval vitalitu a přehled. „Nikdy neodmítl vyslechnout a nabídnout pomocnou ruku. Byl rád ve společnosti, vyzařovala z něj moudrost a životní zkušenost. Užíval si každý den," dodala vnučka Andreje Koby.

Ještě loni v únoru u příležitosti svých 95. narozenin přijal Andrej Koba z rukou Zdeňka Jiráska osobní dopis, v němž vyzdvihl jeho zásluhy při osvobozování Československa v době druhé světové války.

Andrej Koba se narodil ve Velké Turici na Podkarpatské Rusi, po jejím obsazení maďarskou armádou přešel v roce 1940 hranice Sovětského svazu. Zde byl internován v pracovních táborech až do konce roku 1943, kdy se přihlásil do čs. jednotky v Buzuluku.

Po ukončení školy pro záložní důstojníky v Rjazani byl odeslán na frontu k 3. čsl. samostatné brigádě. Zúčastnil se Karpatsko-dukelské operace a na východním Slovensku byl těžce raněn. Vrátil se znovu k brigádě do bojů na střední Moravě.

Po válce zůstal v čsl. armádě, absolvoval různé odborné kurzy a velel i opavským útvarům. Pracoval v okresním výboru Českého svazu bojovníků za svobodu a ve výboru jednoty Československé obce legionářské v Opavě, v obou těchto organizacích byl čestným předsedou.

Byl také nositelem mnoha ocenění za válečné zásluhy, například Československého válečného kříže 1939, Medaile za chrabrost, zásluhy v boji, osvobození Prahy a Berlína, Řádu Rudé hvězdy, Dukelské pamětní medaile a mnoha dalších.