Andulky opavského chovatele Ladislava Grody dobývají celý svět

V rozlehlých voliérách poletuje zhruba šest až sedm set nádherně zabarvených krasavců, z nichž mnozí udivují chovatele na celém světě.

Jak jste přišel k zájmu o malé andulky?

Jako malý kluk jsem choval holuby a v šesti letech jsem dostal svou první andulku. Byla naprosto obyčejná, ale chtěl jsem odchovat mláďata, a proto jsem jí pořídil partnera. První ptáčata se mi vylíhla po dvou letech a dokázal jsem je odchovat. V té době jsem měl andulek už víc a v podstatě ovlivnily i výběr budoucí profese.

Jak?

Pořád jsem jim musel stavět nějaké klece i voliéry a profesně jsem nakonec zakotvil ve stavebnictví. Už v patnácti mi bylo jasné, že si někdy budu muset postavit dům, protože v bytě jsem tolik ptáků chovat nemohl.

Obyčejných, nebo výstavních?

První výstavní andulky jsem si koupil v roce 1980 z českého chovu a odchoval jsem od nich mláďata. Na výstavách jsem však zjistil, že nejsou kvalitní. Prodal jsem je, koupil jsem nové chovné andulky už od špičkových českých odborníků a začal jsem znovu. Po několika letech jsem svůj chov doplnil andulkami z Rakouska.

Ty už byly lepší?

První bronzovou medaili jsem za ně dostal v roce 1983 na mezinárodní výstavě Exota Olomouc a za další dva roky jsem tuto soutěž už vyhrál. Přivezl jsem z ní tři zlaté a další stříbrné i bronzové medaile. Ani potom jsem nenechal nic náhodě, protože konkurence je silná. Jen v republice je ve dvou chovatelských klubech sdruženo kolem šesti set chovatelů výstavních andulek, a to nemluvím o zahraničí. Jsem členem obou českých klubů i klubu v Německu a na Slovensku.

Jak se liší obyčejná a vyšlechtěná andulka?

Obyčejná je drobný vynikající letec a k tomu má uzpůsobenou i anatomii těla s malou hlavičkou, delšími křídly a dlouhým ocasem. Výstavní andulka má hlavu pětkrát větší, má delší peří, krátká křídla, robustní tělo a měří nejméně o pět centimetrů víc než obyčejná.

Přece jen - není to degradace tohoto druhu?

Každé šlechtění je degradace a platí to o zvířatech i o lidech. Pokud chce někdo mazlíčka do klece, je pro něj výstavní andulka určitě vhodnější. Proti obyčejné je nesrovnatelně krásnější i klidnější.

A také dražší.

Prodejní cena výstavní andulky pro tyto účely se pohybuje v rozmezí 300 až 2 000 korun. Špičkoví jedinci bývají neprodejní.

Jsou takové andulky i povídavé?

Samozřejmě, pokud je majitel mluvit naučí. Pokud je andulka v kleci sama, naučí se řeč. Když je jich víc, debatují jen samy mezi sebou způsobem, který je jim vlastní.

Nekomplikuje teď výstavy ptačí chřipka?

Chovatelům ve Slezsku ne, protože se do těchto končin naštěstí zatím nedostala. Moje andulky do styku s volně žijícími ptáky nikdy nepřijdou, a proto je ptačí chřipka neohrožuje. Veterináři nepovolili jen srpnovou výstavu mláďat v Kněževsi, a proto byla přesunuta na září. Koncem srpna jsem dostal od veterinářů povolení k účasti na evropském šampionátu v Německu, v září jsem vystavoval v Kneževsi a v říjnu v Újezdě u Brna a na Exotě Olomouc, kde má andulka Lutino získala titul mezinárodního šampiona. Letos se chystám ještě na celostátní výstavu v Praze a na další mezinárodní výstavu v Německu.

V Opavě žádná nebude?

Ale bude. Opavská základní chovatelská organizace ji pořádá 9. až 11. listopadu v prostorách Střediska volného času. Kromě zhruba osmdesáti vyšlechtěných andulek návštěvníci uvidí ještě další okrasné a exotické ptáky.

Pociťujete v chovu svých andulek ještě nezaplněné rezervy?

Myslím, že už jsem dosáhl všeho, a motivací zůstává jen chovatelská vášeň. Z různých mistrovství světa mám celkem 127 medailí, což v soutěži jednotlivců představuje absolutně nejvyšší světový počet. Za mnou je s 9 medailemi německý chovatel, který však teď už pro vysoký věk nevystavuje.

Máte kromě andulek ještě nějakého živočicha?

Doma máme ještě jedenáctiletého amerického staforčíka Aristotela, kterému říkáme Aris. Od štěněte byl dominantní, ale dokázal jsem ho vychovat tak, že chodí po voliérách a andulky nedáví. Nesnáší cizí psy, ale je dokonale ovladatelný, a proto je neohrožuje. Chování psa je vždy záležitostí člověka. Ten, který nedokáže ovládnout sám sebe, to nezvládne ani u psa, a neměl by si proto pořizovat ani jezevčíka.

Andulky jsou i přesto méně nebezpečné.

To je omyl. Dokonce bych řekl, že některé jsou mezi sebou i agresivnější než psi, pokud jsou v hejnu. Samice bývají celkově ostřejší než samci a především v době hnízdění.

Rodina vaši zálibu toleruje?

S manželkou jsem se seznámil v šestnácti letech a od začátku jsem netajil, že se chci chovu andulek věnovat na špičkové úrovni. Musím ale přiznat, že bych bez její tolerance a podpory nebyl schopen na takové úspěchy dosáhnout.

Myslíte, že to s chovem andulek vydržíte ještě dlouho?

Určitě až do smrti. Je to záležitost, která mě dokonale pohltila a každoročně jí obětuji dovolenou i veškerý volný čas. Jiné to už nebude, protože ke změně životního stylu nemám sebemenší chuť ani důvod.