Desetileté Anetě byla vloni na podzim zjištěna cukrovka. Letos na jaře byla matce a otci proti jejich vůli odebrána a umístěna v dětském domově v Budišově nad Budišovkou. V rozsudku Okresního soudu v Opavě se jako odůvodnění odebrání uvádí: „Bylo zjištěno horší hojení na třetím prstu pravé nohy a nedostatečná hygiena nohou.

Soud je toho názoru, že hrozí zhoršení jejího zdravotního stavu, přistoupil proto k nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte.“ Aneta je normální desetiletá holka. O pololetí měla ve škole přes omluvené absence kvůli cukrovce vyznamenání, žádné problémy tam nemá. Její otec Václav Maléř je odborník v oblasti elektroniky a v tomto oboru podniká. Nájem prý řádně platí a do konfliktu se zákonem se dostal, když jej pracovnice sociálního odboru magistrátu obvinily, že jim vyhrožoval.

Za to byl obviněn z trestného činu útok na veřejného činitele. „Začala k nám docházet sociálka, protože manželka se léčí na psychiatrii. Poukazovali na to, že tu prý máme nepořádek. Měli jsme několik kontroverzí a sociální pracovnice nakonec dala podnět soudu, že je o Anetku špatně postaráno. Nikdo neověřoval, zda je tomu skutečně tak. A soud velmi rychle rozhodl, že nám Anetku vezmou. S tím se nesmířím a jsem rozhodnut ji získat zpátky,“ řekl Maléř.

Případ provázejí i další těžko uvěřitelné skutečnosti. Při odebrání dcery Maléře ve vlastním bytě prý napadl asistující policista, kterému se nelíbilo, že akci natáčí. Maléř na něj podal trestní oznámení. Vedoucí odboru sociálních věci opavského magistrátu odmítla k případu sdělit jakékoliv podrobnosti s odvoláním na zákonné normy.„Rádabych vám sdělila podrobnosti, ale jsme vázáni mlčenlivostí a nesmíme poskytovat jakákoliv osobní data k případu,“ uvedla Jindřiška Těžká. „Já jsem zastáncem toho, aby děti zůstaly v rodině, pokud je to aspoň trochu možné. Podle zákona mají být odebrány tehdy, když je vážně ohrožen jejich život či zdraví. Ale mi nepřísluší posuzovat, zda bylo odebrání Anety Maléřové rodičům oprávněné. Nicméně budeme případ dále sledovat,“ sdělila vedoucí opavské pobočky Fondu ohrožených dětí Vladimíra Klíčová. A co si o tom myslí Aneta sama? „Tátu i mámu mám moc ráda a chci být u nich.Chybími tu všechno. Kámoška, pes, moje třída, táta, máma, strejda a moje paní učitelka. Prostě chci jít domů. Včera jsem brečela,“ uvádí.