Silný příběh jako vystřižený z románu, který se však některým už ani nechce číst. O to důležitější je ho znát. Pro naše poučení i varování.

Možná toho starého pána o dvou holích v Opavě potkáváte nebo ho vídáte za volantem bílého renaultu. Dnes již šestaosmdesátiletý Antonín Zelenka, bývalý vojenský letec, dnes předseda opavské pobočky Konfederace politických vězňů.

Jeden z mála pamětníků, kteří dosud žijí a o své zkušenosti s totalitním komunistickým režimem chodí do škol vyprávět mladým lidem. A byli to právě mladí lidé, kdo podpořili návrh radní Gabriely Mathiasové (SOS pro Opavu) udělit panu Zelenkovi Cenu statutárního města Opavy. V pondělí odpoledne to zastupitelé jako první bod svého programu odsouhlasili.

Před mikrofon předstoupil Michal Kupka, student Střední průmyslové školy stavební v Opavě, kde byl pan Zelenka svůj příběh z komunistických padesátých let vyprávět. „Donutil nás uvažovat nad tím, co je dobré a co zlé. Mohu mluvit jménem všech svých spolužáků, které si získal," řekl mimo jiné Michal Kupka. Podobně vystoupil i student Slezské univerzity v Opavě Jakub Foldýn: „Antonín Zelenka na svém příběhu upozorňuje na totalitní a zločinecké systémy dvacátého století."

Sám pan Zelenka byl zprávou o udělení ceny velmi překvapen. Byl právě v kanceláři Konfederace politických vězňů, když se to dozvěděl. „Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl vůbec nějakou cenu dostat. Je to úžasné. Jen doufám, že jsem těm mladým něco řekl a předal. Jezdím po školách i v Bruntále, Horním Benešově, Kravařích, byl jsem ve Slavkově… Ale teď jste mě strašně moc překvapili, musím to zavolat dceři," řekl zjevně dojatý starý pán, kterému nechybí noblesa a vybrané chování.

Není divu. V mládí vystudoval vojenskou leteckou akademii, na níž ho učila elita: západní letci, kteří pro tohoto bývalého poručíka letectva, po roce 1989 povýšeného na plukovníka, byli lidskými vzory.

Krátký čas létal v Brně, pak byl od letectva a armády vyhozen. Psal se nebezpečný rok 1949. Tehdy ho někdo udal, že poskytoval informace na převáděče hranic. U vojenského soudu vyfasoval za sdružování proti republice osm let, pět z nich odseděl. A bylo to velmi tvrdých pět let, která mu nikdo nevrátí.

„Nikdy nezapomenu na nejhorší pracoviště v mém životě. Byla to Ležnice na Jáchymovsku, kde jsme ve vlhku a nedýchatelnu těžili uran," vzpomíná. Když byl v roce 1954 propuštěn, dostal se tento rodák z Třebíčska do Opavy.

Na toto město nedal Antonín Zelenka nikdy dopustit. Svůj postoj zopakoval naší redakci i v pondělí. „Napište tam, prosím, že Opavu zbožňuji. Je to jedno z nejkrásnějších měst, jehož obyvatelé se ke mně chovali vždy ohromně, " dodal zjevně dojatý bývalý vojenský letec.