Za co? Za sdružování proti republice. I o tom hovořil předevčírem večer dvaaosmdesátiletý bývalý vojenský letec Antonín Zelenka z Opavy v budově Slezského zemského muzea.

„Bolí mě lámání charakterů v té době. Donašečství, udavačství. Počet zlomených charakterů se pak přeměnil ve zlomení charakteru národa, což se projevuje i dvacet let od sametové revoluce,“ charakterizoval Antonín Zelenka komunistickou totalitu.

V mládí vystudoval vojenskou leteckou akademii, na níž ho učila elita: západní letci. „Byli pro nás lidskými vzory,“ podotkl tento bývalý poručík letectva.

Krátký čas létal v Brně, pak byl od letectva a armády vyhozen. Psal se nebezpečný rok 1949. Tehdy ho někdo udal, že poskytoval informace na převaděče hranic. U vojenského soudu vyfasoval osm let, pět z nich odseděl.

„Nikdy nezapomenu na nejhorší pracoviště v mém životě. Byla to Ležnice na Jáchymovsku, kde jsme ve vlhku a nedýchatelnu těžili uran,“ vzpomíná. Když byl v roce 1954 propuštěn, dostal se tento rodák z Třebíčska do Opavy.

Pro toto město a jeho obyvatele má jen ta nejhezčí slova: „Potkal jsem tady tolik dobrých lidí, v jiném městě by můj život tak dobrý nebyl.“

Antonín Zelenka necítí podle svých slov žádnou zášť ke svým udavačům či věznitelům. „S tím vším jsem se smířil,“ odpovídá na otázku, zda viníkům odpustil. Naději vidí v nové generaci, která může atmosféru a poměry v Česku zlepšit. „Mladí lidé by měli vědět, co je dobro a co je zlo,“ říká.

Rovněž je přesvědčen, že taková doba, v jaké on prožil svá nejlepší léta, se už nevrátí. „Nic takového se u nás už opakovat nebude. Znáte přece rčení: Nikdy nevstoupíš do stejné řeky.“

Glosa: A pak že není spravedlnost..

Antonína Zelenku znám řadu let. Optimistický, veselý člověk, muzikant, noblesní džentlmen. Kdopak by do něho řekl, že zažil tvrdý komunistický lágr na uranu v Jáchymově. Pět let tam dřel v nedýchatelné štole.

Bývalý vojenský letec, kterého na akademii učili elitní západní letci, byl nepohodlný komunistům, a tak ho udavači udali a komunisté zavřeli. Od člověka, který po tom všem nezatrpkl, pak můžete slyšet slova, která od jiných moc neberete.

Zeptáte li se ho, zda svým udavačům odpustil, odpoví, že to nikdy moc neřešil, že se zkrátka smířil s tím, co už změnit nejde. Také má jasno v tom, co je čisté svědomí a co je dobro a co zlo. Kategorie, které dnes mnohým z nás splývají do šedé zóny.

Antonínu Zelenkovi bude v lednu třiaosmdesát let. Není to na něm vidět. A pak že není spravedlnost. Ta vyšší, chcete-li boží, ta funguje určitě.

Zuzana Urbánková