Pazourkové nástroje, keramické střepy, ze kterých byla následně poskládaná téměř celá mísa a pec z mladší doby římské. To jsou dílčí výsledky práce asi čtrnáctičlenné skupinky brigádníků, vedené odbornými archeology. Ti se na místě budoucí obytné zóny v Opavě-Kylešovicích, kde by mělo vyrůst čtyřiapadesát rodinných domků, zdržují již déle než sedm týdnů. Jak potvrdil vedoucí výzkumu Mgr. Pavel Stabrava z Archeologického ústavu AV ČR v Brně, nejstarší nalezené předměty pocházejí z pozdní doby kamenné. „Jedná se o pazourkové nástroje, konkrétně hroty šípů, které řadíme do období kultury zvoncovitých pohárů. Ze stejného období pochází také z drobných zlomků rekonstruovaná keramická mísa s charakteristickými výzdobnými motivy,“ zmínil Stabrava.
Výzkum není předstihový, nýbrž probíhá současně s prací stavební firmy. To znamená, že archeologové prozkoumají vždy určitou část a následně potom mohou na místě začít stavební úpravy. Spoustu lidí zajímá, jak archeolog pozná, ve kterém místě má kopat. „Podloží je žluté barvy a skvrny, které indikují lidské umělé zásahy do terénu jsou šedé až černošedé. Toto zbarvení způsobuje organická hmota, tedy odpad, který lidé na sídlišti vyprodukovali,“ vysvětluje Stabrava. Přestože se laická veřejnost domnívá, že práce archeologů spočívá v hledání pokladů, není to tak. Každá nalezená rarita je sice potěší, ale podle slov Stabravy není pro archeology tím nejdůležitějším.
„Pro nás je důležité to, co nás vědecky posune dále v poznání,“ podotkl. Vše je pečlivě zdokumentováno, a to jak písemně, tak i fotograficky a kresebně. Poté se nálezová zpráva a případné objevy odevzdají do příslušného regionálního muzea. „V tomto případě tedy do Slezského zemského muzea. Naší prioritou je ale co největší počet archeologických pramenů a situací ponechat v zemi. Archeologové za dvacet let budou mít pravděpodobně modernější metody, a budou tak schopni z daných předmětů více vyčíst,“ uvedl Stabrava, který se nechal slyšet, že výzkum provádí Archeologický ústav AV ČR Brno s pobočkou v Opavě. Největším nálezem se stala bezesporu výše zmíněná pec, která sloužila k vypalování keramiky. Podle odkrytých kůlových jam lze s jistotou říci, že válcovitá, v zemi zapuštěná pec byla zastřešena jednoduchou sedlovou stříškou.