Je to více než dva měsíce, kdy jsme vás

poprvé informovali

o tzv. případu Rohlík. Na jedné z parcel v Opavě-Kateřinkách tehdy začali dělníci na pokyn majitele pozemku pracovat na stavbě nového bytového domu, a to i přesto, že zde předtím údajně neproběhl řádný záchranný archeologický výzkum.

Ačkoli se památkáři snažili u úředníků, aby zakročili, stavbu zastavili a naleziště ochránili, žádná ze státních institucí tak neučinila. A právě proto, aby se již nemohlo nikdy nic podobného opakovat, pomocnou ruku nabídla Transparency International.

Takřka na den přesně měsíc uplynul od doby, kdy byl organizací zaslán na ministerstvo kultury písemný podnět, vyzývající státní instituce k činu. Použit v něm byl jak případ stavby bytového domu Rohlík, tak také kauza vypleněného naleziště při domu U Mouřenína.

V prvně jmenovaném případě ani zahájen záchranný výzkum nebyl a úřady hájily svou nečinnost tím, že se tam nacházejí pouze předvídané nálezy. Při druhém, který se datuje už do prosince roku 2010, byly výzkumy v plném proudu. Avšak špatné počasí práce o pár dnů zdrželo, a podnikatel prý nehledě na zákon nehodlal čekat, naleziště suverénně vybagroval a památky odvezl na skládku neznámo kam.

„V prvním případě stejně jako ve druhém nešlo jistě ani zde o nepředvídané archeologické nálezy, jak zněla častá argumentace správních orgánů. Tyto orgány však v rámci své diskreční pravomoci naprosto rezignovaly na užití dotyčných paragrafů a považovaly zjišťovací výzkum za konečné řešení bez ohledu na možný vznik škody,“ tvrdí mimo jiné v podnětu ministerstvu kultury ředitel Transparency International David Ondráčka.

„Zmíněné příklady nastiňují katastrofický scénář, podle kterého by bylo možné obcházet povinnost uskutečnit záchranný archeologický výzkum, vyplývající ze zákona, což by v důsledku vedlo k devastaci našeho kulturního dědictví.

Vzhledem k tomu, že připravovaná novela zákona o státní památkové péči, která podrobněji než stávající právní úprava řeší problematiku záchranných archeologických výzkumů, podobným situacím nezabrání, domníváme se, že je na státních institucích, aby hájily a prosazovaly veřejný zájem, jímž zajisté je i poznání a zachování kulturních památek pro další generace,“ dodává také Ondráčka.

Ze strany ministerstva je však i po měsíci stále ticho po pěšině. „Na odpověď pořád čekáme. Ten jeden měsíc je asi tak adekvátní lhůtou, do které by se měli vyjádřit. Stanoveno to ale není, protože tento podnět byl ještě více méně neformálně koncipovaný,“ sděluje na závěr Petr Leyer z právní poradny Transparency International.

O dalším vývoji vás budeme informovat.