Přinášíme vám příběh jedné české au-pair v Česku. Stará se v opavské rodině o pětiletou Kačenku. Au-pair Yvona Kalová. Au-pairkou je pět měsíců, ale najít rodinu, která by potřebovala pravidelně a dlouhodobě pomoct s hlídáním, jí trvalo skoro dva roky. Na inzerát kromě ní odpovědělo dalších padesát děvčat, ale Yvona měla štěstí – s maminkou si padly do oka na první pohled a rozhodnuto bylo během pěti minut.

Dlouhé čekání se vyplatilo

Svoje začátky jako česká aupair popisuje Yvona takto: „Měla jsem zkušenosti z Anglie, kde jsem byla dvakrát přes prázdniny – kvůli jazyku a samozřejmě taky financím. Když jsem se vrátila, chyběl mi kontakt s dětmi a chtěla jsem takovou práci na Opavsku, ale na nic jsem nenarazila skoro dva roky,“ vysvětluje. „Nakonec jsem našla inzerát na internetu a povedlo se, maminka Kačenky si mě vybrala,“ popisuje. Porovnání s Anglií?

Velký rozdíl v přístupu

Zkušenost z Anglie byla pro ni velkým plus. Kromě jiného dnes totiž může srovnávat české a anglické rodiny i celkový přístup. Yvona vypichuje hlavní rozdíl: „Jsem v podstatě chůva, ale ze strany rodiny tam není vůbec ten povýšený přístup, jak jsem ho cítila v Anglii. Je to právě naopak, za těch pár měsíců jsme si vybudovali výborný vztah.“

Jak to všechno funguje

Liší se i praktická stránka věci. „Nebydlím s rodinou, jak to například běžně funguje v Anglii,“ říká Yvona a vysvětluje: „Pracuju vlastně odpoledne. Vyzvedávám Kačenku ze školky a vozím ji do kroužků a večer z nich. Doma pak spolu čekáme, než přijedou rodiče z práce,“ popisuje dál své povinnosti. „V létě ale bylo všechno jinak,“ podotýká. „To jsem měla úplně volnou ruku, jezdily jsme na výlety, třeba do zoo nebo do Jeseníků, snažila jsem se Kačence vymýšlet různorodý program. Určitě bych ji ale neposadila k televizi a dělala si svoji práci, jako to třeba dělají jiné aupair,“ prohlašuje rezolutně.

A co finance?

V Anglii vůbec nebylo běžné, že bych dostávala zvláštní peníze třeba na vstupy s dětmi na bazén. V létě jsme s Kačenkou jezdily na výlety a všechno nám maminka proplácela.“ A plat? „Dostávám padesát korun na hodinu,“ říká au-pair otevřeně.

Pohled z druhé strany poskytla matka Kačenky, o kterou se Yvona stará. Odmítla zveřejnit své jméno, které však redakce zná. Dát si inzerát na placené hlídání prý pro ni nebylo vůbec lehké. „Nejdřív jsem byla dva roky na mateřské, kdy jsem v podstatě pracovala z domu. Cítila jsem se ale izolovaná, jakoby méněcenná, omezila se mi slovní zásoba a celkově mi chyběl kontakt s lidmi. Pro dceru byl největší atrakcí tatínek, protože jsme byly jen spolu,“ uvádí.

Když jsem šla zpátky do práce, vznikl problém s hlídáním. U nás je pořád ještě běžný názor, že žena by měla být s dítětem čtyři roky na mateřské, a když se chce uplatnit i jinak a pořídit si placené hlídání, je to něco špatného. I já jsem to tak ze začátku cítila,“ vysvětluje své počáteční rozpaky. „Nakonec mě přemluvil manžel, “ říká s úsměvem. „Jako muž myslel racionálně a argumentoval tím, že na Západě je to přece úplně běžné a není to nic, za co bychom se měli stydět,“ pokračuje. „Tak jsme se potkali s Yvonou a to je člověk, kterého si nemůžeme vynachválit. Má zkušenosti, na čem se domluvíme, to platí, a dcerka ji má strašně ráda,“ říká.

Nejdůležitější ze všeho je dítě

Na první pohled to může vypadat jako paradox, ale přesto je podle zúčastněných au-pair pro dítě přínosem. Matka Kačenky to vysvětluje podle své vlastní zkušenosti: „Protože jsme s manželem oba pracovně hrozně vytížení, nemohli bychom si dovolit vozit Kačku do žádných kroužků. Takhle naše dcera chodí do keramiky, na aerobik nebo do sboru. Učí se spoustu nových věcí, je v kolektivu a také čas, který tráví s au-pair, je pro ni výhoda. Nebojí se cizích lidí, jako tomu je, když je dítě zvyklé jen na matku.“