Naší redakci se ozval poté, co jsme zveřejnili tematickou stranu nazvanou Stříbrné jezero: pověsti, fámy, fakta.

V okolí nynějšího Stříbrného jezera se sádrovec těžil hlubinným způsobem již několik desítek let před otevřením povrchového dolu. Takzvaná stará štola se nacházela v těsné blízkosti dnešního jezera a táhla se východním směrem k Opavě.

Právě při těžbě v těchto místech horníci narazili na neobvykle tlustou a složením odlišnou vrstvu vápence. To byl podnět k následným geologickým průzkumům a zjištění, že narazili na obrovský vápencový balvan, který se dá těžit povrchově.

„Bylo nám jasné, že problémy budou s vodou. Už při těžbě na staré šachtě uvěznila voda v dole tři chlapy. Naštěstí se je podařilo zachránit,“ vzpomíná Wolf.

Byla vybudována nová svažující se přístupová cesta od sousedního Nového závodu k atypickému vápencovému ložisku a v roce 1952 se začalo s těžbou. Když se dělníci dostali do určité hloubky, byla do staré šachty nainstalována tři obrovská ponorná čerpadla, která měla zajišťovat odčerpávání prosakující vody z Opavice.

„V jedné části dolu jsme vykopali jámu, která nám sloužila jako kontrolní bod, kde jsme mohli s předstihem vidět případnou rychle se zvyšující hladinu,“ vysvětluje Wolf. „Jednou jsme si všimli, že vody v díře rychle přibývá, všichni jsme začali utíkat a během tří hodin bylo v celém lomu okolo metru a půl vody.“

Voda částečně zatopila i elektrický bagr, na kterém Wolf pracoval. „Chtěl jsem za každou cenu zachránit motor. Udělali jsme narychlo vor, skočil jsem do vody a plaval odmontovat motor od bagru. Kolegové mezitím připravili buldozer, a když jsem měl všechny šrouby povolené, tak pomocí lan přetáhli motor na vor a vytáhli ze zatopujícího se lomu.“

Během tří dnů se průrva v Opavici, kterou se voda valila do lomu, ucpala mnoha tunami materiálu, a na čas se tak zamezilo dalšímu zaplavování. Vysušil se elektromotor, odčerpala voda a mohlo se dál těžit. Podobná situace se ještě mnohokrát opakovala, i když ne v takovém měřítku.

„Když se v roce 1964 lom zavíral, všechna technika a další zařízení bylo demontováno a odvezeno. Nic tam nezůstalo. Žádný bagr, koleje ani mrtvý horník. Znám tu lokalitu velice podrobně a můžu vyloučit i možnost vzniku vodního víru.

Jsou to jen fámy,“ dodává zaměstnanec tehdejšího těžebního závodu Jan Wolf.

Radim Kotala