Martin Bek, kterému ale nikdo neřekne jinak než Bekus, je majitel opavského tetovacího studia, jenž pravidelně pořádá tetovací show Tattoo Session Silesia. Letos šlo již o 15. ročník.

Majitel pořádajícího studia Bekus Art Style Martin Bek takto velkou akci chystá bezmála sedm měsíců. Sám o sobě tvrdí, že je ředitel cirkusu, má totiž tým, který realizuje všechny jeho myšlenky a požadavky, aby se on sám mohl věnovat převážně tetování.

Tetuje již jednadvacet let. „Pokud mi mamka říkala pravdu, tak od svých tří let maluji. Už na základní škole jsem se chtěl odlišovat, baví mě být jiný. Celoživotně mi to sedí,“ sdělil Bekus s tím, že právě maminka byla jeho první oficiální zákaznice, když studio v opavské Nákladní ulici otevřel.

Záměrně žádnou uměleckou školu nestudoval z jednoduchého principu. „Chtěl jsem mít vlastní rukopis a vlastní podpis, škola by mi určitě otevřela jiné obzory, ale toto by naopak nejspíš degradovala,“ míní známý tatér.

Kotvy, růže, kompasy. Ty jdou s každou dobou

Také trendy v tetování existují. Většinou se drží vždy tři až pět let. „Některé motivy jsou věčné, mezi ně patří typická námořnická růžička a kotva, to jsou klasiky, které nikdy nebudou podléhat trendům,“ uvádí Martin Bek a doplňuje, že momentálně frčí nápisy, citáty či jména dětí.

15. ročník Tattoo Session Silesia, 4. října 2019 v Opavě.

Tatér = psycholog?

Svým klientům nejdřív klade základní otázky typu: proč chce tetování, co tím chce vyjádřit, jakou část těla tomu chce věnovat a v jakém stylu tetovačku mít. „Snažím se infiltrovat do myšlenek zákazníka a jeho vyjádření zkopírovat, abych byl co nejvíc přesný. Součástí práce tatéra je být dobrý psycholog a psychologie mi byla vždy velmi blízká,“ říká.

On sám má potetovanou velkou část těla, jsou ale místa, která si chce uchovat „čistá“, jako je hřbet ruky. Tetovačky buď sbírá na památku nebo pro něj mají hlubší význam. „Kdekoliv na tělo bys mi ukázala, tak ti řeknu kdy, kde, proč a kdo. Žádné své tetovačky nelituji, to bych musel litovat celého svého života, protože každou mám spojenou se silnými emocemi,“ tvrdí rozhodně.

Zodpovědnost na prvním místě

Několikrát tetování i odmítl. „Nechci tetovat nacistické symboly a věci, které budou za pár let vypadat škaredě, protože jsem si vědom, že se člověku podepisuji na kůži na celý život. Někdy musím odmítnout i něco, co se mi osobně nelíbí, to pak s klientem diskutuji nad jinými možnostmi. Jinak mám crazy nápady rád. Nic šíleného mi nepřipadá dost šílené,“ směje se při vzpomínce na vytetovanou televizi s pohádkou Jen počkej, zajíci!

V čem je práce tatéra nejsložitější? Mnozí trpí syndromem karpálního tunelu.

„A pak je taky náročná na soustředění a individuální přípravu obrázku. Dělám vesměs velké projekty na lidských tělech, to chce určitou vizi, příběh. Proces vzniku tetování je vždy individuální. Mám rád volnou ruku bez přesného zadání, i když je to složitější. Inspiraci hledám všude kolem sebe, i v přírodě,“ uzavírá Martin Bek alias Bekus, jenž svou práci miluje.