Těžko byste v tomto trampovi hledali upjatého ortodoxního vědce. Vyznává zásadu, že věda se má pěstovat nikoliv v bílých pláštích, ale přímo v přírodě. „Vědec má být praktik. Možná je divné, že pracuji zde ve Slezském muzeu a ne v nějakém výzkumném ústavu, ale tam by mi chyběly možnosti častých exkurzí do terénu, práce s mládeží, kontakt s veřejností, prostě ta praktická a často popularizační část vědy, která je také hodně důležitá. Myslím, že věda by měla vychovávat, a připadne mi daleko přínosnější, pokud mohu zájemci ukázat živého živočicha v jeho přirozeném prostředí a se všemi souvislostmi v přírodě, než aby jej znal jen pasivně z filmů a knih,“ říká Martin Gajdošík.
Naši návštěvu začínáme hned kuriózním příběhem. „Tento evropský druh antilopy, který se jmenuje sajga, k nám přišel z Ruska,“ ukazuje na vznešeně vyhlížející zvíře. „Kůže a lebka zřejmě nelegálně ulovené sajgy se našly v jedné z části potrubí, ze kterých se stavěl ropovod,“ dodává. Tak načínáme spíše filozofickou debatu o všem, co pro Martina Gajdošíka znamená jeho obor, a o smyslu vědy a života vůbec.
Neuvážené pokusy o záchranu jsou na škodu
„Ne vždy mají zásahy ochranářů do přírody pozitivní dopady. Vědec musí respektovat mnoho faktorů, nejen vysadit stejný druh živočicha, ale také z podobného prostředí a s podobným typem chování. Tak se u nás například stalo při vysazení ještěrky zelené pocházející z jižní Evropy do středočeské populace naší ještěrky zelené, že potomci těchto smíšených párů se chovají tak, jako ještěrky zelené v teplých oblastech Balkánu. Tam si snůšku nezahrabávají příliš hluboko do země. Když to udělají u nás, tak snůška vymrzne. Kvůli tomu v zasažené oblasti žije sice početná, ale přestárlá populace ještěrek zelených, kde chybí mláďata, a je otázkou času, kdy dojde k jejímu vymření.“ uvádí Gajdošík příklad tzv. genetické eroze druhu.
Uvážené křížení však může také vést k záchraně různých živočišných druhů. V zoologických zahradách se například vedou plemenné knihy, podle kterých se celosvětově sleduje, kterého samce ohroženého druhu je vhodné připustit ke které samici – z hlediska kondice, věku, příbuznosti a mnoha dalších faktorů. Mohou podle něj vznikat i další kuriózní případy. Eskymáčtí lovci dříve než vědci zjistili, že kvůli globálnímu oteplování a ústupu polárního ledu se medvědi lední dostávají více na jih. Tak došlo k jejich zkřížení s medvědy hnědými. „Musíme dostatečně znát druhy, do jejichž života chceme zasahovat,“ dodává Martin Gajdošík.
Biologie kontra nekrologie
Všechny obory lidské činnost vyžadují hlavně citlivý přístup. „Z biologie by se nikdy neměla stát nekrologie - zoolog by tedy měl živočichy hlavně pozorovat a popisovat, a nepoužívat výzkumné metody, kterými je zbytečně poškozuje či ničí, “ uvádí. Mnohdy pomohlo, když se věda vydala mírnější cestou. Osvědčilo se například přerušení zimního kroužkování netopýrů, které vedlo k tomu, že přezimující zvířata byla probouzena, což výrazně narušovalo jejich život, a populace některých druhů začaly mizet. Když se se zimním kroužkováním přestalo, vědcům sice chybí určitá data, ale zato netopýrů přibývá,“ vypráví Martin Gajdošík.
Biolog musí být podle něj především optimistou. Kdyby se mu podařilo zachránit byť jen šedesát procent existujících druhů živočichů a rostlin, je to vždy lepší výsledek než nic. „Podle mého dnes patří mezi nejohroženější oblasti světa tropické pralesy, korálové útesy a polární biotopy.“ Ani fauně na naší planetě se nevyhýbá globalizace. Kvůli rozvinutému dopravnímu spojení se na různých místech světa objevují druhy, které dané oblasti mohou nenávratně ublížit. V Anglii vysazená veverka popelavá už například téměř vytlačila veverku obecnou. Je jisté, že za padesát let tu už některé živočišné druhy neuvidíme. Sibiřských tygrů je dnes v přírodě méně než v zajetí.
Přestože živočišné druhy hlavně mizí, jsou dosud objevovány a popisovány i nové nejen bezobratlých, ale i obratlovců, a to i ve zdánlivě člověkem značně ovlivněném prostředí. V Austrálii byl kupříkladu nový druh hada popsán na smetišti v Sydney. Na ochranu živočichů se nelze dívat skrze peníze. Kdyby všechny státy světa přistoupily na příslušné mezinárodní konvence, byl by rázem vyřešen nelegální obchod se zvířaty, který je třetí největší po obchodu se zbraněmi a drogami.
Rasismus je čirý nesmysl
„Různé lidské rasy si připadají velmi odlišné, přesto jako druh má člověk velice malou genetickou variabilitu. Je daleko větší genetický rozdíl mezi dvěma šimpanzy ze sousedících lesů než mezi Evropanem a Křovákem. Dobrý genetický základ má pouze populace s velkou variabilitou,“ říká Gajdošík. Přitom to, co náš genofond dělí od šimpanze bonobo, by se dalo vměstnat do několika procent. Když si vezmeme genetickou výbavu lidí, i přesto, že jsme si v rámci druhu velmi blízcí, některé fyziologické dispozice máme značně odlišné. Například Evropané získali v průběhu své historie patrně vyšší odolnost vůči nákaze morem díky níž jsou v současnosti údajně i více odolní proti infekci virem HIV. Na druhé straně je snadněji než Afričany zkosí malárie, které je populace s africkým genofondem více přizpůsobená.
Je nebezpečné něco ve vědě zakazovat
„Dnešní věda pokročila tak daleko, že brzy nebude problémem naklonovat třeba z krve dítěte, které zemře při autonehodě, nového jedince a věřím, že za to bohatí rodiče budou schopni dát nekřesťanské peníze,“ říká Gajdošík. Vědec by se měl ale především řídit etikou. „Na druhé straně není správná cesta nějaký směr výzkumu zcela zakázat, protože vždy se na světě najde stát, kde se to povolí. Tím se jen podpoří obchod s takovými produkty. Spíš je třeba hledat dostatečně etické metody získání zamýšlených produktů – například lidských kmenových buněk. Správný vědec by měl být schopen připustit v devětadevadesáti letech nad svým celoživotním dílem, že se mýlil. Na druhou stranu vědec by se měl věnovat zejména tomu, co může bezprostředně ovlivnit. Proto mě politika nezajímá a nehodlám ji ani sledovat. Jako biolog vidím, že honba pouze za ziskem je z dlouhodobého hlediska neudržitelná, “ říká Martin Gajdošík. Úkolem vědce je stále na sobě pracovat a dobře praktikovat vědu znamená i vychovávat mladší generace, což je hned po objasňování zákonitostí naší reality největším posláním vědy.
Kdo je Martin Gajdošík?
Martin Gajdošík se narodil v roce 1971 ve znamení Raka v ascendentu Býka. Vyzkoušel si i práci ošetřovatele v zoo, avšak nejdéle pracoval jako zoolog státní ochrany přírody. Od roku 2003 pracuje v Přírodovědeckém oddělení Slezského zemského muzea jako kurátor sbírky obratlovců. Kromě toho je Martin Gajdošík členem České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESON) a České zoologické společnosti. Organizuje také Sdružení ekologickohistorické výchovy Cesta ztracených her. Na exkurze do terénu – zejména za netopýry - je ochoten vzít i případné zájemce, ochotně také poradí, co s nalezenými živočichy (ptáci, ježci, netopýři, atd.), případně s problémy, které mohou trápit chovatele. V současné době připravuje Martin Gajdošík hned několik výstav ze sbírek opavského muzea. Nejbližší akcí je Evropská noc pro netopýry 5. září, jednu z výstav přírůstků muzea, na které bude vystaven los, a další výstavy a přenášky.