Už před vstupem do samotné budovy se dalo tušit, že atmosféra tady bude skutečně ta pravá adventní.
Někteří lidé na ni teprve mířili, ostatní už s nakoupenými perníčky, adventními věnci a dalšími dekoracemi výstavu opouštěli. Venku postávali lidé s punčem a všeobecná radost z blížících se Vánoc byla cítit na každém rohu. Plně jste se do ní ale ponořili ihned po vstupu do tematicky nazdobeného sálu.
Každým rokem se téma výstavy mění. Letos ji dvě hlavní organizátorky a zároveň i pekařky, Lucie Hamplová a Magdaléna Birtková, nazvaly Od svatého Martina až do Hromnic.
„Všechny upečené perníčky, které tady vidíte, pocházejí od lidí z Bohuslavic. Buď jsou to přímo občané nebo rodáci. Zkrátka takoví, kteří mají s Bohuslavicemi nějakou souvislost. Takže co si doma upečeme, to tady také vystavíme," informovala mě o původu perníčků hned ze začátku Lucie Hamplová.
Své výrobky tady prezentovalo celkem sedmadvacet pekařů a pekařek.
Jak už samotný název výstavy napovídá, jejím smyslem bylo zachytit legendy, svátky nebo tradice, spadající do vymezeného časového období. Jako první vás tedy přivítal svatý Martin, svatomartinská husa nebo pivo. Následoval Mikuláš i s čertem a andělem či svatá Lucie, která, jak známo, noci upije a dne nepřidá.
Centrem výstavy se stalo vyvrcholení samotného adventu, a to Štědrý den. Kromě stromečku, ozdobeného jak jinak než baňkami z perníku, obdivovali návštěvníci betlém, bibli nebo štědrovečerní tabuli. Ta byla, tedy kromě stolu a židlí, vytvořena z perníku celá.
„Jsme tady poprvé a výstava se nám velmi líbí. Dozvěděli jsme se o ní z internetu a rozhodli se sem vyrazit. Také pečeme perníčky, ale tak pěkné jako tyto je tedy nemáme. Možná tu načerpáme i nějakou inspiraci," poznamenala Lenka Josefusová z Vřesiny.
A nebyla zdaleka jediná, kdo se nad umem bohuslavických perníkářů a perníkářek pozastavoval. Lidé sem jezdí nejen z celého okresu, ale také z Ostravy či z Polska.
„Že Štěpánkovic přijel celý autobus a dokonce i hasičské auto plné návštěvníků. Obec totiž objednala autobus jen jeden a lidí přišlo tolik, že se do něj zkrátka nevešli. Takže ostatní přicestovali požárním vozidlem," vysvětlila Magdaléna Birtková.
Chybět nesměla ani svíčka hromnice, která výstavu pomyslně uzavřela.
Kdo měl chuť, mohl si na řemeslném trhu, který byl rovněž již tradiční součástí akce, koupit třeba medovinu nebo koláč a odpočinout si u přichystaných stolů. Kromě občerstvení si však lidé mohli pořídit adventní věnce, perníčky, knížky nebo výrobky z kozí farmy. Vše opět v režii občanů Bohuslavic.
Čas strávený na výstavě utekl kosmickou rychlostí a já ji opouštím plná pozitivních dojmů. Kdo by se na ni chtěl někdy příště zastavit, rozhodně by neprohloupil.
Lucie Hamplová: Na naše pekaře a pekařky jsme pyšní
Výstavu připravily dvě hlavní organizátorky, Magdaléna Birtková (vlevo) a Lucie Hamplová.
Desátá vánoční výstava přilákala do Bohuslavic zástupy lidí. Není se čemu divit, je známá široko daleko. Lucie Hamplová je jednou z těch, které se na chodu celé akce podílejí.
Každý rok máte téma výstavy nějaké jiné. Prozraďte, proč se ta letošní jmenuje právě Od svatého Martina až do Hromnic?
Chtěli jsme nějakým způsobem zmapovat legendy a svátky, které do tohoto období spadají. Kdysi se řeklo svatá Barbora, Martin nebo Cecílie a vědělo se přesně, o koho jde. Dnes už to mnozí ani neví a připomenout jim to může právě naše výstava.
U některých výrobků jsou i popisky, co je vlastně ztvárněno. A vyšlo to přímo mysticky, od 11. 11. až do 2. 2.
Ještě něco kromě legend jste chtěli návštěvníkům ukázat?
Ano. Rozhodli jsme se poukázat také na samotnou dobu a tradice. Ubývá slunce, takže proto můžeme vidět perníkové lucerničky, jako symbol toho, že se jimi svítívalo. Dříve lidé hodně chodili na bešedy, jak se zde krajově říkává.
Na nich se dralo peří a také se tam vykládaly legendy o svatých, příběhy, četly se pohádky, zpívalo se a děti poslouchaly a učily se trpělivosti nebo také škubaly peří. V jiných krajích se chodilo také na takzvané přástky, proto je zde upečen a vystaven i kolovrátek.
Je pravda, že podobné tradice začínají pomalu mizet. Vy sama na ně také vzpomínáte?
No jistě! A to velmi ráda, například pamatuji, že u draní peří jsem se jako dítě hodně dozvěděla. Na konci následovalo vždy nějaké menší pohoštění, svačinka a hospodyně mezitím sbírala odrané peří. Avšak velmi lehounce, žádné rychlé pohyby nebo dokonce kýchání.
Nepochybuji, že jste rovněž i autorkou některých vystavených výrobků.
Konkrétně mé jsou svatá Lucie, svatá Kateřina a do třetice ještě svatý Mikuláš. Upečeno je to raz dva, horší pak zdobení. To probíhá postupně a trvá vždy přibližně deset dní.
Vybavíte si nějaký „kousek" z minulých ročníků, který vám, jak se říká, dal zabrat?
Tak zrovna minulý rok měl podtitul Perníkové moře nebo moře perníků? A já jsem do něj pekla Noemovu archu. Musela jsem loď lepit nadvakrát, protože se postupně rozšiřovala. Byla to opravdu fuška.
Kolik perníkářů a perníkářek vlastně letos na výstavu upeklo?
Bylo jich sedmadvacet. Nutno podotknout, že všichni jsou buď občané nebo rodáci z Bohuslavic. Jsme na ně opravdu pyšní a další, čím se můžeme pyšnit je ještě řemeslný trh, kde opět své výrobky prodávají „naši".
Výjimku tvoří pouze stánek, ve kterém prodáváme věci vytvořené v opavských chráněných dílnách. My si pro ně přijedeme, zde je nabízíme ke koupi a celý výtěžek pak samozřejmě zase do Opavy vrátíme.
Jak náročné je takovou výstavu zorganizovat?
Nic jednoduchého to pochopitelně není. Vlastně hned, co skončí jeden ročník, vyhlašujeme téma na ten příští. Vystavené perníky pak někdy putují i do dalších obcí a měst. Už teď víme, že několik výrobků bude letos ke zhlédnutí na výstavě v Kobeřicích.
Už jsme ale výstavu převáželi i na kravařský zámek nebo do Polska. Jeden rok jsme vystavovali také v pražském Muzeu perníku.
Což jen potvrzuje co, že bohuslavická výstava je velmi známá. Myslíte, že si tradici uchová i do dalších let?
Kromě výrobků dospělých pekařů a pekařek můžete vidět i ty, které upekly děti z naší základní školy. Některé už jsou už tak šikovné, že jsou jejich perníčky i na výstavě hlavní. Svým způsobem si tak vychováváme nástupce a doufáme, že se organizace akce jednou přesune na ně a nevymizí.