„U toho sarančete byste měl ulomit zadní nožky, jinak se to jí celé," popisoval mi hlavní představitel show Brouk na talíři Jan Škraňka.

Byť jsem o konzumaci brouků, různých larev, kobylkách a já nevím čeho všeho ještě už něco viděl a četl, ke stánku s hmyzími dobrotami jsem přistupoval s velkým respektem. Jako řada návštěvníků jsem totiž chtěně nic takového nikdy předtím nepozřel. Mušku, která mi uvízla v krku při jedné cyklistické projížďce, do toho nepočítám.

„Honzo, mohl byste mi připravit toho švába madagaskarského jako tenkrát v Ostravě? To byla fakt pochoutka," prosil jeden ze zákazníků. C

ože? To jako myslel vážně? Jen pro představu, šváb madagaskarský může měřit i okolo sedmi centimetrů. Navíc ho není jednoduché usmrtit. „Nemá mozek, ale nervová centra po celém těle. Stane se, že ho zašlápnete, ale tělo vám poté klidně uteče jinam. Vylezl nám i z rozpáleného oleje. Je jako zombík. Někdy z toho jde až hrůza. Při přípravě musíme být hodně opatrní," smál se Jan Škraňka, který mi naservíroval malou ochutnávku.

Na jednom tácku se mi sešel potemník brazilský, cvrček a také saranče. Netvrdím, že při pohledu na už stoprocentně mrtvý hmyz jsem se na to kdovíjak těšil, ale přemáhat jsem se taky nemusel. Tácek jsem vyčistil do posledního potemníka a lámal si hlavu tím, kam tu chuť vlastně zařadit.

Opravdu těžko se to charakterizuje. S kategorizací mi pomohl hlavní promotér show Brouka na talíři: „Každý hmyz chutná jinak a nelze hovořit o nějaké jednotné chuti. Něco však může připomínat oříškovou chuť."

Něco na tom asi bude, ale oříšky to zase úplně nejsou. Zkrátka, jestli chcete poznat, jak hmyz chutná, není jiná cesta, než ho koupit a ochutnat. Cvrčky a sarančata jsem bez problémů zvládl. Když jsem však na pánvi viděl, jak se kroutí švábi madagaskarští, nebudu si před vámi hrát na žádného hrdinu, s pozřením těchto větších „potvor" bych už asi potíže jistojistě měl.

Jan Škraňka mě přitom šokoval tvrzením, že to není tak dávno, co hmyz patřil ke složení běžného jídelníčku. A to také v českých luzích a hájích: „Schválně se podívejte do kuchařky od Rettigové. Jsou tam recepty třeba na cvrčky. Ti se u nás ještě v padesátých letech minulého století normálně konzumovali."

Jestliže chcete s pojídáním hmyzu začít, měli byste si důsledně pohlídat, odkud pochází. „My ho odebíráme z ekofarem, kde víme, čím se živil a podobně. Není to tak, že přijdete do zverimexu a začnete nakupovat. Na začátku přípravy pokrmů musí být hmyz živý. Výhodou je, že pokud je nemocný, většinou chcípne. S tímto se pak dále nepracuje," poznamenal Jan Škraňka, jenž mě a další členy obecenstva před pódiem naprosto dostal, když připravoval štíra.

Toho si koneckonců můžete udělat doma i vy. Odstraníte bodec s jedem z jeho ocasu, následně ho povaříte ve vroucí vodě, přičemž štír po dvou vteřinách zemře. Nasekáte šalotku, trochu česneku, přihodíte kukuřici a další zeleninu. Vše osmažíte na pánvi, kam posléze přidáte i štíra a zhruba za čtvrthodiny máte nedělní oběd. No, nedejte si to!

Receptů je však spousta. „Cvrček udělaný na másle a česneku je něco, co otevře dveře evropské mysli. Děláme ho s kukuřicí, přidáváme kuskus nebo bulgur a vznikne takové rizoto. Tímto se začíná a je to asi to nejlepší, co je," radí na závěr začátečníkům s hmyzí kuchyní Jan Škraňka.

Tak co, dali byste si říct?